Každý rok tady na univerzitě je
úplně jiný, ráda vzpomínám na všechny. Spoustu věcí bych samozřejmě udělala
jinak, ale to vždycky.
První rok tady bylo všechno ani ne tak nové jako cizí. Všude kolem
cizí lidé, nevěděla jsem, kdo lže a kdo říká pravdu. Čínsky jsem neuměla vůbec,
takže jsem měla možnosti DOST omezené. Ztratil se i hlavní důvod, proč jsem do
Číny vlastně odjela. Škola dost o ničem, přes týden jsem trénovala ráno sama a
odpoledne taiji s ostatními – někteří z nich byli přátelští, ale
všechno troskotalo na mé chabé čínštině – jazyk mě hned několikrát přivedl do
nesnází. S cizinci jsme si celkem rozuměli a podnikali společné akce.
Druhý rok už čínština nebyla tak zásadní problém – už jsem
rozuměla, už jsem se uměla o sebe postarat. Cizinci, které jsem měla ráda,
odjeli. Zůstali ti, se kterými si v zásadě nerozumím, navíc nám začala
„opravdová škola“, takže jsme na sebe narazili jen náhodou. V taiji týmu
už jsem měla o dost víc přátel, ale atmosféra byla celkem napjatá (tentokrát ne
kvůli mně :-)). Začala jsem chodit s Tan Ya Qiangem.
Třetí rok je zatím tím nejlepším tady. Mám pár přátel cizinců, na
které se můžu spolehnout, kteří mě rozveselí. Na taiji je suprová atmosféra,
všichni se baví se všemi, a protože už víc rozumím, nemám problém začlenit se
do jejich debat. Větší problém než jazyk jsou teď čínské reálie, ve kterých
zatím nejsem moc kovaná (co zrovna letí – seriály, místa na výlety, zpěváci,
knížky atd.). Školu nemám žádnou – to je výhoda (mohu studovat, co mě opravdu
zajímá) i nevýhoda (když jsem líná, tak nedělám nic). Jestli jsem se hodně
změnila, co jsem přijela do Číny, tak to myslím není nic vůči tomu, jaká jsem
teď a pravděpodobně jaká budu po konci studia. Čím víc rozumím, tím více můžu
nasávat, srovnávat, třídit si myšlenky a hledat, co chci a co rozhodně nechci.
Formují se mi názory na věci, které kolikrát neodpovídají tomu, co jsem si
myslela předtím. Horyna mi říkal, že se zabývám hodně těžkými tématy, na které
je těžké utvořit si správný náhled (nedostatek zkušeností, mládí, málo informací
atd.). Co je a co ale není těžké téma? A nikdo neříká, že názor, který máme
dnes ještě musíme mít zítra. Už v těchto pár minutách, když píšu tenhle
článek, se může stát hodně věcí a své názory na určité věci přehodnotím. Co je
to „správný náhled“? To je těžko říct, v každé době a pro každého je to
něco jiného. Kdysi jsme si mysleli, že Země je středem vesmíru. No, a není. A
tehdejším lidem se nevysmíváme – prostě neměli dostatek informací. Postupně se
vyvíjíme – jak my, tak lidstvo samotné.
Mám pocit, že se strašně moc lidí
stydí za své názory, bojí se je vyjádřit nahlas, aby se do nich náhodou někdo
neopřel. Vzpomeňte si na školní hodiny – když učitel položil otázku (ne
založenou na biflování se), kolik lidí se přihlásilo? Málo, pokud vůbec někdo.
Další skupina lidí své názory projevuje jen ve velmi malé a uzavřené skupině –
mají si k sobě blízko, nehrozí, že by se názorově rozcházeli a ven se to
nedostane. Kolikrát se vám třeba na tréninku všem něco nelíbilo, ale učiteli
jste to neřekli. Jen jste si stěžovali v šatně jeden druhému. Ono to
pohladí, když slyšíte: „Jo, ty jo, máš pravdu, to je fakt hrozný.“ Pak máme
lidi, kteří si raději žádné názory nevytváří, nezaujímají žádné stanovisko –
tady by bylo vysvětlení na dlouho a není to ani moc zajímavé, více méně je to
stále dokola (samolibost, strach, pocit ukřivdění atd.). Takhle se jim nemůže
stát, že by se zmýlili, že by je někdo nařkl z toho, že se mýlili.
Význačným rysem téhle skupiny je, že svůj vlastní názor/konstruktivní
kritiku/řešení situace sice nikdy nepředloží, ale na druhou stranu se nadšeně
vrhají do kritiky čehokoliv. Tahle poslední (v mém výčtu) skupina lidí se mi
jeví jako nejhorší. Kdyby takoví byli všichni, tak ještě lezeme po stromech a
lovíme zvěř dřevěnými kopí. Tohle je samozřejmě pár skupin lidí z jedné
strany, nezapomínejme, že spektrum je daleko širší a barevnější .-).
Lidi, mozek
máme od toho, abychom ho používali :-). Zkoušejte si cvičně dělat názory na
různé situace, na to, co jste si přečetli v novinách, co jste slyšeli… Pomůže
vám to lépe odlišovat to, co je správné a co není. Rozeznat, co chcete a co
nechcete. Nestyďte se za svoje názory, prostě to tak teď vidíte a to neznamená,
že to zítra ještě bude stejné. A že se vám za to ostatní vysmějí? Don´t give a shit about them :-) Tuhle
větu mě v ještě lepším podání naučil Danny a dnes se to stalo mým a
Aurořiným heslem dne :-). A jestli vás někdo naštve, tak si pusťe: http://v.youku.com/v_show/id_XMjIwMTY1MTk2.html
(Celo: Fuck you and fuck her too) :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat