Ve
čtvrtek ve 13 hodin jsem měla mít hodinu angličtiny o taiji. Samozřejmě že jsem
se špatně podívala na číslo učebny a na poslední chvíli jsem ještě psala
Jodymu. Ten už seděl v první lavici a čekal na mě. Myslela jsem, že se
zašiju někde vzadu a budu jenom poslouchat, ale hodinu vedla učitelka, která
s námi občas cvičí taiji, někdy jsme spolu klábosily, tak atmosféra byla
příjemná. Nebyla jsem si ale moc jistá, jakou roli bych tam měla hrát, neřešila
jsem to, nějak se to vyvine.
Mluvilo
se o kořenech taiji, konkrétně kdo taiji „vymyslel“. Četla jsem pár výzkumů a
v tomhle ohledu se řeší, jak kdo je otcem taiji, tak kdo to cvičení poprvé
nazval „taiji quan“. Dá se ale jen těžko říct, kde taiji začíná, protože
neexistuje určitý okamžik vzniku. Stejně jako u čínského národu se zdá, jako by
tady bylo od počátku věků. První lidé pozorovali přírodní jevy, všimli si
cykličnosti všech jevů a své poznatky využívali ve svém životě. Potom se toho
chopili filosofové a vytvořili z toho ucelený filosofický systém. Učitelka
uvedla hned dvě legendy, které se vážou k mýtickému Zhang San Fengovi,
taoistickému mnichu. První příběh praví, že žil ve 12. století (dynastie Song).
Na cestě do Kaifengu, kam ho povolal tehdejší císař, ho přepadli lupiči, byl
nucen dát se na útěk. Ve snu se mu zjevil duch hory Wudang a svěřil mu umění
taiji. Díky tomu druhý den dokázal porazit všechny loupežníky (prý jich bylo
přes 100 :-) ). Druhý příběh vypráví o tom, jak tento mnich (tentokrát ve 14.
století) žil v klášteře, odloučen od všech bádal nad tajemstvím
nesmrtelnosti. Na základě souboje hada a jeřába vytvořil systém taiji. Toho
„možná“ je strašně moc. Pan Stanley E. Henning pátrání po taiji kořenech
zasvětil celý svůj důchový věk a pravidelně sem z Havaje létá přednášet
:-).
Dál
se řešily principy taiji, čím se odlišuje od jiných fyzických aktivit. Už na
první pohled jsem věděla, že studenti kolem nejsou z wushu oboru. O to víc
bylo fajn, že to většinu celkem dost zajímalo. Jediní wushisti jsme tam byli my
s Qiao Di, který fungoval trochu jako expertní podpora. Učitelka se na něj
občas obrátila pro hlubší vysvětlení nebo když si nebyla tak úplně jistá.
Nebývá často, že by učitel přiznal, že něco neví. O to jsem byla překvapená,
když se mě ptala na některá slova v angličtině a nebo když si nebyla
jistá, jestli je to slovo správně. Byla jsem z toho celkem
v rozpacích – říct jí, že to má napsané špatně nebo být za hloupou, až na
to doma přijde sama? :-) Ale byla to skupinová práce. Když se někde vyskytla
chyba (na jednom místě měla místo „nesmrtelnost“ slovo „nemorálnost“ :-) ), tak
jsme to vyřešili společně. Zeptala se mě například, jak bylo a je to
v Evropě co se týče vztahu církev – stát. Potom třeba na to, co je
v taiji to nejdůležitější. Qiao Di odpověděl, že vnitřní mír. Povedlo se
mi málem celou vylít mou láhev s čajem. Naštěstí jsem ji chytila včas, tak
jen ohodila zeď a zbytek mi zůstal. Viděl to ale jenom Jody, který se mi
samozřejmě vysmál.
Jedna
slečna tam byla obzvlášť snaživá, angličtinu měla výbornou a byla doslova nadšená
vším, kdyby nebyla tak roztomilá, tak bych měla záchvaty smíchu vždy, když jsem
se na ní podívala.
Učitelka
se fakt snažila, ale bylo vidět, že většina studentů je na tom dost špatně –
většině slovům nerozuměli. Pár slov jsem viděla poprvé v životě. Rozdíl
mezi mnou a jimi ale byl v tom, že jsem dokázala pochopit smysl, aniž bych
rozuměla slovu samotnému. Učitelka se jim snažila dát logická vodítka, což bylo
super, ale většina na to nereagovala. Snažím se teď naučit Jodyho, že
angličtina se dá studovat i jinak než na zpaměť, snažím se mu ukázat pravidla,
vzájemné vztahy atd. Tak uvidíme, jak to bude fungovat. Podobně jsem dnes
vysvětlovala Sarah, že porozumění není jen v tom, jestli znáš dané slovo.
Pokud jste tváří tvář, tak se snaž zapojit nejen sluch, ale i zrak, cit atd.
Takhle funguji v každém jazyce.
Příští týden nás čekají prázdniny, takže naprosto čínsky jdeme
do školy ještě v sobotu, kdy máme čtvrteční rozvrh. Takže tento týden
máme: … čtvrtek, pátek, čtvrtek, neděle, pondělí… To znamená, že zítra mám tu
hodinu angličtiny znovu. Slíbila jsem učitelce donést knihu, ze které se teď
učím o taiji. Vydalo ji nakladatelství Pekingské sportovní univerzity a je
bilingvní (čínsko-anglicky). Když jsem připravovala prezentaci o wushu
literatuře pro cizince, z těch málo titulů, ke kterým jsem se dostala
v naší knihovně, mi vyšla daleko nejlepší ze všech. Je to teď moje taiji
bible.
"Příští týden", protože dřív jsem se na net nedostala. Takže ty prázdniny máme tento týden (od neděle do neděle).
OdpovědětVymazat