Tento
týden sice už nemám školu, ale stejně jsem nějak vycucnutá. Tréninky mě ničí. A
Číňané snad ještě víc. Když od někoho potřebuji pomoct, tak má hned milion
výmluv, proč se to nedalo zařídit. Jinak by to ale udělal/a, jsme přeci
přátelé. Samozřejmě že na začátku nic nebylo problém :-D. Nic se ale neděje,
všechno nakonec dopadlo :-D.
Ya
Qiang mi nedávno hlásil, že potkal mého vedoucího, který se na chvíli vrátil z Ameriky.
Bylo mi divné, že se neozval. Že zase neděláme nějaké pokusy od rána až do
večera a podobně. Druhý den mi hned přišla sms, abych jim přišla pomoct do
zasedačky, že tam dorazí nějací wushu experti. V sobotu ve 13:50. To bych
nesměla mít zase jeden z těch delších rozhovorů s tréninkem. Do
sprchy jsem se dostala ve 13:45, takže jsem jasně dorazila pozdě. Cestou jsem
ještě potkala kamaráda Brooka, který nutně potřeboval vědět, kam jdu a co tam
budu dělat. Já sama moc nevěděla, tak jsem ho prostě vzala s sebou a bylo
:-D. Na místě jsem naštěstí pochopila. Všechny ty pokusy, které tady Zhu Dong
vedl nyní dospěly vyhodnocení a celé to mělo být představeno skupině odborníků,
kteří to měli buď odklepnout nebo zamítnout. Jeden učitel měl přednášku o tom,
co tady celou dobu dělali, byla prezentace i s videem. Potom se vedla
debata – každý z odborníků měl několik otázek a náš tým musel odpovídat
(učitelé, studenti samozřejmě jenom roznášeli čaj, fotili a tak :-) ). Pak jsme
všichni museli ven, protože se začalo jednat o tom, jestli ano nebo ne. Docela
by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby „ne“. Naštěstí to ale dobře dopadlo,
protože řekli „ano“. Čekala jsem, že všichni začnou jásat, už jsem si
připravovala pravici, abych jim popřála :-). Ale nic. Zhudong se jenom usmál,
poděkoval spolupracovníkům a bylo. Klábosila jsem se spolužáky, pak si na mě učitel
udělal čas, aby se mnou probral mou neexistující diplomku. Mluvili jsme dlouho.
Hlavně on. Mluvil zajímavě, v hodně věcech jsme si notovali. Jenže když
jsme došli na křižovatku, zjistila jsem, že vlastně k diplomce nevím nic. Tak
mi chvíli trvalo, než jsem se zdvořile rozloučila.
V pondělí jsem dostala zprávu, že nám navrhuje, abychom
se všichni v úterý v poledne sešli v jeho laboratoři, abychom
prodiskutovali diplomky. Celý den jsem ze spolužáků dolovala čas. Večer se mi
to konečně podařilo zjistit. Trénink končím kolem 12. hodiny, ve 13. u něj, to
je akorát. Dnes jsem během tréninku měla nebývalé množství telefonátů. Během
tréninku neodpovídám, většinou ani nekoukám, kdo to je. To je můj svatý čas. Stejně
jako spánek. Tentokrát jsem ale měla „pocit“. Tak jsem mrkla. Naháněli mě s tím,
že v 11h se jde do restaurace a diskutovat se bude tam. Super, já končím o
hodinu později, potřebuji sprchu. Sháněli mě hned dva spolužáci, takže jsem jim
musela zvlášť vysvětlovat, co dělám a proč nepřijdu, i když seděli spolu v jedné
restauraci. Pak mi dali učitele, kterému jsem to vysvětlila již úspěšně a
domluvili jsme se, že mu pošlu email, protože 21. června se vrací do USA.
Tady se prostě předpokládá, že se studenti zdržují výhradně v areálu
školy a nemají nic jiného na práci než sedět na pokoji nebo v knihovně.
Žádné komentáře:
Okomentovat