Hned jak jsem se v pátek probudila,
jsem opět volala do hostelu a měla jsem štěstí, protože to zvedla slečna, která
mě hned přepojila. Domluvily jsme se s Péťou, že se sejdeme v centru,
kde jsem na ně čekala už den předtím. Všichni byli moc fajn a musím říct, že
jsem záviděla to jejich cestování, protože pro mě není důležité kam, ale s kým.
A tohle byla skvělá společnost. Péťa mi večer v parku ukázala, jak se
zvednout z toho prokletého překážkového sedu. A ukázalo se, téměř jako
vždy, že je to krásně jednoduché. Nešlo mi to kvůli bolesti v pravé kyčli
nebo kde, protože na druhou stranu to šlo dobře. Pak jsem drobet okoukala, jak
se yang cvičí zase jinde. A na závěr na pivo – jak moc nepiju, tak mi stačila
jedna láhev a už jsem to cítila v hlavě. Vůbec se mi s nimi nechtělo
loučit, ale nebyla jsem si jistá, kdy odjíždí poslední metro. A zdá se, že se
všechno pomalu opět obrací, protože jsem stihla to úplně poslední. Došlo mi to,
až když jsem viděla pár lidí zmateně pobíhat po zastávce. Tak jsem se přidala a
měla to tak akorát, i s návštěvou WC, prostě štěstí neskutečné. To bych
pak musela asi pěšky a ani nevím kudy. Taxíkem jsem jela z centra jen
jednou, když jsem byla s Angličany v kině, a bylo to pěkně mastné. No,
přesně tohle jsem potřebovala, zvedli mi náladu a za to moc DĚKUJU!
Jak už šlo o poslední metro,
netroufla jsem si přestoupit, takže jsem zase přijela na WJC, zatímco jsem kolo
parkovala u Auchanu, tam jsem si musela dojít pěšky. Na cestě zpátky jsem
potkala Regise, který si byl pro večeři (v půl jedné ráno, Brazilci jsou jako
netopýři :-) ) a jeho učitel mě prý zve na lekce jiu-jitsu zdarma, no uvidím. Potom
jsme na rohu potkali většinu černého osazenstva z naší koleje, kteří se
tam připravovali, že vyrazí do klubu. Nalili do mě trochu vodky, dali jsme si
trochu barbecue a co zbylo, jsme odnesli Fafovi, který druhý den musel do
práce. Usnula jsem jako miminko. Jen doufám, že mi ta dobrá nálada vydrží až do
léta, kdy sem zase někdo přijede…
bezvaaa! :D
OdpovědětVymazatChichichi, TJQ a život jsou prostě a jednoduše JEDNODUCHÉ, jen my si je děláme složité. Káťo, děkujeme ještě jednou moc, bylo to skvělé, pokusím se nahrát nějaké fotky, ale v tomhle jsem fakt lempl. Jináč ráda uslyším, až bude zvednutí z překážkového 100%. Náš Shanghajský pobyt byl super a dnes již píšu z tepla domova a nudné reality.Děvče opatruj se mi tam, myslím na tebe, napíšeme si jinak :) Peťa Koťe
OdpovědětVymazat