Nedávno jsme si zase s Robertem nad
kávou povídali o Číňanech. Nadhodila jsem, že jsem fakt ráda, že nejsem Číňanka
a on to zazdil: „I am happy too, cuz I
don´t want to have a small dick.“ No, nebylo to zrovna, co jsem v té chvíli
měla na mysli :-). Jane se přes velkou snahu nedostala na magisterské studium
na SUS, vyhořela na angličtině. Vzali k nám třeba Tang Lin Xiu, která nedá
dohromady pořádnou anglickou větu. Jane sem přišla z jednoho z mnoha henanských
wushu týmů a to se tady hodně cení. To ale také znamená, že se chudák
nezastaví. Neustále ji učitelé posílali učit wushu po celé Šanghaji. V listopadu
byla na velkém vystoupení v Koreji, přestože to nejdříve odmítla, protože
se to krylo s důležitou soutěží. Nato si ji pozvalo vedení školy do
kanceláře a řeklo jí, že nemá jinou možnost. V lednu učila na Taiwanu atd.
Neměla tedy moc času soustředit se na učení a nepomohlo jí ani to, že vstávala
každý den v 5:30 a chodila spát až po půlnoci. Ke konci vypadala vyloženě
nezdravě. Čínští studenti tady prostě nemají svobodu. Kdyby odmítla pomoc
učitelům, měla by sice čas na učení, ale stejně by se se vší pravděpodobností
na mgr. nedostala, protože… vždyť víte. Neměla na výběr. Dostala nabídku vrátit
se na Taiwan, tak teď doufáme, že jí to vyjde a příští rok zkusí přijímačky
znovu. Ten rok mi bude fakt strašně chybět… Vyprávěla mi pak dál o zákulisí
našeho taiji týmu a řeknu vám, život to není vůbec jednoduchý – od rána do
večera soutěž o to, kdo bude vypadat lépe před učitelem, intriky… Všichni se
tam baví se všemi, ale tak nějak mají vždy jen jednoho bližšího kamaráda a s ostatními
vytváří aliance podle toho, jak se jim to hodí. My jako cizinci stojíme mimo,
protože pro ně nepředstavujeme konkurenci. Ale třeba taková YouYou se se mnou
ráda poměřuje, i když je samozřejmě velice přátelská. Co odešli starší
studenti, tak je náš tým nějak rozdělený, nepůsobí tak pospolitě jako předtím. Možná
i to je důvod, proč to učitel vzal teď víc přísně, ale zatím to nefunguje.
Sobota nebyl dobrý den, co se týče
cvičení. S trenérem jsme si nějak nesedli. U skoků to šlo, protože jsem se
zlepšila – no a nebylo to jeho zásluhou. Co se týče sestavy, tak jsem s ním
nesouhlasila, ale samozřejmě jsem nic neřekla a dělala, co řekl. Na konci jsem
čekala informace a plán na letní soutěž, protože jsme o tom mluvili už v týdnu.
Ale samozřejmě nic. Jen to, že samozřejmě půjdu s taiji, mečem a kopím. Neskutečně
mě vytočil. Jak můžu jít s kopím, když jsem ho půl roku necvičila. Navíc
to chce trochu upravit i meč. Tohle je další pravidlo v téhle naší malé
komplikované společnosti – spoléhat sám
na sebe, nikdo jiný vám fakt nepomůže. V téhle náladě jsem přišla na
taiji. Po společném začátku jsme se rozdělili, učitel mě nechal vést pár lidí
zvenku při opakování yilu. Ti ale pak zmizeli za čínským spolužákem – protože je
to přeci Číňan, tak tomu rozumí víc. Zůstali u mě jen dva a ptali se na
detaily, tak jsem jim to vysvětlila v praxi a když jsem je pak sledovala s učitelem,
tak to tam hned měli, to mi udělalo radost. V sobotu cvičím tuishou s jednou
slečnou, protože se v květnu chystá do Hongkongu. Jela bych taky a moc
ráda, ale 5000 RMB za celý ten výlet je až moc. To si raději dám víc soutěží na
pevnině. Slečna je samozřejmě lehčí a menší než já, alespoň pak nebude mít
takovou práci se slečnami v své kategorii. Říkám jí: Nejdříve bychom měly
pilovat techniky, protože obě moc nevíme, co dělat. A na závěr si dát pár
soutěžních kol. Samozřejmě že to vyznělo do ztracena a jely jsme natvrdo od
začátku do konce. Potom jí poradili, že má zrychlit kroky. Tak začala kolem mě
hopsat do kruhu. Mám hodně pomalé reakce, takže kdybych ji v tom nechala
pokračovat, riskovala bych, že udělá něco, co neuvidím. Tak jsem jí tam
zakročila a přehodila. Jenže se mě držela jako klíště, neměla jsem kam dát
ruce, tak jsem se musela převalit přes ní. Vůbec jsme s sebou třískaly o
zem v jednom kuse. Padat mi nevadí, protože až na jednou, kdy jsem si
narazila drobet koleno, mě to nebolí. Učitel k nám raději párkrát přišel a
nabádal, abychom to vzali spíš hrou a zkoušely techniky… no jo, jako kdybych to
neříkala na začátku. Když tam byl, tak to šlo. Jakmile se vzdálil, tak zase lup
o zem. Myslím, že jsem se trochu zlepšila, víc jsem to cítila a dokázala jsem i
nějakou tu techniku začít, ale většinou jsem ji nedotáhla, byla moc pomalá,
málo razantní atd. Když jí zaháknu levou nohu, tak jde k zemi skoro
vždycky. Říkám jí – dělej s tím něco, kdybychom byly na soutěži a já to o
tobě věděla, tak nedělám nic jiného. A co myslíte? Správně – jako bych nic
neřekla. Jak to stále nemám osahané, tak jsem se snažila zkoušet různé věci,
abych věděla, jak fungují, a to samozřejmě vedlo k mnoha hloupým chybám. Ten
den mě to párkrát neskutečně vytočilo. Když jsem jí zahákla přední nohu už
potřetí, ona se svalila pode mě, takže jsem ji musela přeskočit do kotrmelce,
protože mě strhávala na sebe…už jsem to nevydržela a jak jsem se zvedala, česky
jsem nahlas zaklela a řekla něco jako: To snad není možný, už potřetí a furt
dokola! Jinak mě to s ní ale baví, protože konečně někdo, kdo do toho jde.
Když učitel něco ukáže, zkusím to pak na ní, aby si to mohla nacvičit, ona mi
také dá příležitost. Příště budeme víc trénovat techniky a pak zápas. Dala jsem
jí nějaké tipy na běhání, protože nemá dobrou fyzičku – vydrží míň než já a to
už je fakt špatný… :-D Co jsem ten tak vypozorovala je, že potřebuji zrychlit
pohyby a zlepšit fali. No ale co myslíte, všichni chodili za ní, jestli je
unavená a radili jí. Mě se nezeptal nikdo. Ještě jí radili, jak mi lámat lokty.
Ale oni neví, že jsem je slyšela :-P. Jen na konci za mnou učitel přišel s tím,
že si mám pořádně protáhnout ramena a ruce. Prostě to nebyl dobrý den. Večer
jsem pak neměla co dělat, učit jsem se už nechtěla, na film jsem koukat
nechtěla. No tak jsem si cvičila na pokoji, protože venku pršelo. Už druhý den
jsem cvičila před spaním a musím říct, že to pomáhá, když mám špatnou náladu
nebo se tady cítím sama. Počasí je také lepší, tak prostě budu chodit v noci
cvičit. Cítím, že se mi zase zhoršilo spojení mozek-svaly, tak na tom musím
zapracovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat