Páteční tuishou

Dnes dorazili na trénink noví bc studenti, kteří se teď učí 45 wu(吴) shi. V tělocvičně je moc nevidím, tak není divu, že si sestavu ani po 2 týdnech nepamatují. Mně to vyhovuje, protože jsem kvůli vízu na těch hodinách nebyla a začala jsem vlastně až včera a to rychlokurzem s Jane. V jedné pasáži je učitel káral s tím, že „cizinka si to pamatuje a vy ne?“ Po té době, co s učitelem Xie cvičím, už mi přijdou ty pohyby hodně přirozené a jsem navyklá na jeho rytmus. Navíc tady fakt platí, že každý se dívá, ale ne každý vidí. Potom nás předal Ma Duo Lin, aby nás to naučila a vrátil se ven učit qigong. Doladila jsem si s ní hodně detailů. Přihodila se situace, o které jsem si myslela, že se stává jen mezi cizinci. Ma Duo Lin ukázala pohyb o něco jinak, než učitel Xie a studenti se hned ozvali, že je to špatně. Nakonec se ale ukázalo, že její a učitelův pohyb je totožný, jen rozsah jiný. Studenti jen tupě opakovali pohyby, aby je měli standardní pro soutěž, ale nic v nich neviděli. Stejnou aplikaci, kterou nám u toho ukázala, pak předvedl i učitel. Za cizince jsou kolikrát i samotní Číňané. Když jsme se dostali k první části, učitel nás zastavil s tím, že už toho bylo dost, protože wu je celkem náročný. Jak jsem si včera chválila, že mi to pomáhá na záda, dnes mě z toho záda pěkně bolela, ale ty pohyby jsou prostě příjemné – pokud se v nich nestojí moc dlouho. Přešli jsme na tuishou. To bylo poprvé, co jsem se mohla zúčastnit opravdového tréninku tuishou, protože normálně to cvičí jen kluci a holky vedle sestavy, maximálně nějaký slabší odvar. Jeli jsme ve dvou řadách základní kroky, přísuny… potom ve dvojicích různé základní techniky shozů, strhů, fali… hodně zajímavé, ale některé pohyby pro mě zatím velice nepřirozené. Hlavně držet váhu vepředu… Vím, že už jsem to říkala kolikrát, ale učitel Xie je prostě úžasný. Vše nám ukazoval, pobíhal po koberci jako mladík, nikdo ho nepřetlačil a co dokáže s tělem za pohyby je naprosto neskutečné – chvíli měkký, pružný a přilepený na protivníka jako žvýkačka, jakmile nastane správná chvíle, neskutečně tvrdý a razantní. To se nedá popsat, to se musí vidět. A ani potom člověk prostě nechápe. A vše, co říká, má vyzkoušené. Všechny ty historky nejsou jen odposlechnuté, ale zažité. Rozpovídal se o tuishou v dobách, kdy ještě závodil, používalo se hodně nepříjemných technik, které sice nebyly povolené, ale rozhodčí neměl šanci je vidět a pak to bylo slovo proti slovu a do toho se nikdo nepouštěl, prostě se jen snažil, aby se to příště už nestalo. Štípalo se, tahalo za kůži… no, zkuste se chytit za bůček (kdo ho nemá, tak za kůži :-P) – pevně stisknout a zatáhnout, bolí to jako čert. Spolužák měl po ukázce učitele Xie bok celý rudý, a to ho ještě šetřil. Po tomhle jsme přešli na qinna a různě si kroutili ruce. Učitel přišel k jednomu ze studentů a povídá mu: „Pomůžu ti trochu protáhnout ruce :-),“ a začal si s ním hrát a vodit ho po koberci ze strany na stranu. „Jeho ruka se pak stane vaší vlastní.“ U mě se vyřádil na palci a cítím ho ještě teď a to už je 6 hodin po tréninku. Víte co, studenti se snaží držet, co to jde, protože nechtějí klesnout v učitelových očích. Řekl nám, že on sám nikdy neposiloval v posilovně, takhle udělaný je prostě jen díky wushu – hlavně tuishou. Vždy když někam přijde poprvé učit qigong, tak si ho zkoumavě prohlíží, jestli jako vážně, protože vypadá spíš na zápasníka.

Dnes to byla opravdu výživná hodina. V sobotu mě zase čeká tuishou se slečnou, tak snad se mi na ní něco povede vyzkoušet… :-)