Sobotní taiji

V sobotu se mi nic nechtělo, trenér navíc provázel rodiče po Šanghaji, takže jsme zase necvičili. Řekla jsem si ale, že musím být zodpovědná, jsem tady kvůli cvičení, tak aspoň na taiji půjdu. Dorazila jsem dřív, abych se mohla protáhnout a vyzkoušet si, co mi den předtím Péťa ukazovala. V sobotu na trénink chodí i lidé zvenčí. Jeden z nich mě neskutečně irituje. To je ten, co mi řekl, že cvičím yang jako chen. Je to pravda, ale neznamená to, že kvůli tomu přestanu yang cvičit, a on na mě: „Jééé, to necvič, to není yang.“ Říkám mu, že když to nebudu cvičit, tak se to nikdy nezlepší. Jen kroutil hlavou… ukopla bych mu jí, opravdu mám někdy chuť. Samozřejmě ke mně zase přišel a abych ho učila, jak se protahovat. Připomíná mi hodně cizinců svým přístupem – nauč mě, jak teď hned udělám provaz a dám nohu až za krk. Pokud to nepůjde hned teď, tak mě to nezajímá. Naštěstí brzy dorazil učitel Xie a byl klid. My „starší“ jsme si měli zacvičit qigong Ma Wang Dui. Mladší dorazili déle, protahovali se a potom měli normálně základní pohyby. Po qigongu jsem se k nim přidala, protože se také cítím ještě mladá :-P. To už jeli taiji základy. Po nich jsme cvičili yang 24 forem. A potom jsem tam tak různě poletovala podle toho, co mě zaujalo. Pan Arogantní vedl skupinu chen yi lu začátečníků, tak jsem se přidala, připadal si pak ještě důležitější. Ma Duo Lin vedle učila holky yang 24 forem. Pár dvojic trénovalo tuishou. A učitel mezi nimi různě přecházel. Přišlo mi, že také podle toho, co ho víc zaujalo :-D. Pak jsem si s pár lidmi dala celou chen yi lu a nějak jsem to cítila zase úplně jinak. Vůbec se ve svém těle nevyznám. Chápu, že jsem silnější, protože jsem posilovala celou zimu s člověkem, který tomu opravdu rozumí. Ale vnímala jsem daleko lepší propojení celého těla, víc to vycházelo z pasu. Byla jsem i uvolněnější. Na yi lu mě strašně baví, jak si tam člověk může hrát s rytmem a provedením. Některé části mám raději pomaleji, některé se snažím vylepšit podle toho, co vidím u učitele… a některé prostě vyloženě svádí k tomu, aby jimi člověk prosvištěl pěkně rychle. Podruhé si se mnou chtěla zacvičit YouYou, ta je teď za paní Důležitou. Ale čekala na mě, očividně se chtěla podívat, jak cvičím. V jedné části jsem se cítila už unavená, protože to bylo po 2 hodinách tréninku, tak jsem to ošidila. Pak jsem si ale řekla,že takhle ne, vrátila jsem se k té technice, zacvičila ji pořádně a v tom tempu dokončila celou sestavu. Kulturisti chodí s ježky podpaží, hodně wushistů chodí s ježky mezi koleny… :-) Když jsem se pak protahovala, přišla ke mně slečna s tím, že má v květnu soutěž v HK a potřebuje trénovat tuishou. Už předtím jsme spolu občas cvičily. No tak jo, ale opět jsem jí připomněla, že jsem o dost těžší a nic neumím. Po prvním kole byla ona daleko víc unavená. Jak je lehčí, tak pokud dávám pozor, tak všechno ustojím a ona se hodně unaví. V pauze jí tatínek dával rady, mně pochválil, že mám víc síly, ale shodli jsme se na tom, že ji neumím použít. Pak jsme musely přejít na tvrdší koberec, protože vedle se cvičil závěrečný qigong. No a tam už se padalo. Našla jsem techniku, kterou bych jí složila vždycky, ale použila jsem ji jen dvakrát. Jinak jsem nikdy nevěděla co dělat. Jednou jsem ze zvědavosti změnila gard, to jí strašně rozhodilo, začala se mnou zmateně kroužit, stačilo jí jen dát nohu a bylo to. No a po zbytek času jsem šla k zemi já. Trochu padat už umím – pokud padám sama, ale když se mnou jde k zemi někdo jiný, to ještě nevím, co s tím. Hlavně, když ten člověk neumí padat vůbec. Jednou jsem jí musela vzít kolem krku a trochu zvednout hlavu, aby se do ní při pádu nebouchla. Při dalším pádu jsem jí musela přeskočit, protože tam ležela jako placka. No, rozhodně mě to baví, ale potřebuji trénovat samotné techniky, protože potom při zápase prostě netuším, co dělat. Člověk by neřekl, ale je to pěkně vysilující. V týdnu chci něco natrénovat, abych pak v sobotu zase nebyla za joudu :-).