Další vtip...ze života

Tomu prostě neuvěříte :-D Dnes jsem dopoledne ještě mluvila s Puťou Kotětem po weixinu. Všechno vypadalo dobře. Tak jsem si šla zaběhat, když mi to den předtím tak strašně nešlo, pak na jídlo, do sprchy… všechno vypadalo dobře. Na cestě do centra mě ještě odchytli v kanceláři, abych jim povyprávěla, jaké to bylo na policejní stanici. Dorazila jsem do centra, cestou jsem ještě komunikovala s Pavelou přes weixin, jestli něco o našich neví… no a také nevěděl. A to měli přistát už ve 14:25. Tak jsem se pokoukala po obchodech, jestli nemají „mou“ jarní bundu (a neměli :-) ) a čekala jsem, až se mi ozvou. No a neozvali. Tak jsem se vydala zpátky. Zastavila jsem se na WJC, abych si koupila kalhoty na cvičení. To bych ale nemohla parkovat kolo před Auchanem, který je na úplně jiné straně :-D, takže jsem si po večeři ještě musela zajít pro kolo, aby mi ho přes noc třeba neukradli :-D.

Takže jsem se vrátila na pokoj a poslala Pétě zprávu na její telefon, pak email…no a nic nefungovalo. Tak jsem zavolala do hotelu. Slečna mi oznámila, že tam teď nejsou. Nevadí, hlavně že jsem se dovolala. V noci jsem tam zavolala znovu, ale zvedla to nějaká trubka – kluk. Vysvětlila jsem mu to čínsky i anglicky. Rychle i velmi pomalu a polopatě… Poprvé chtěl vyhláskovat její jméno, a že to zařídí… a položil mi to. Podruhé mi říká: „Jasný, vyřídím jim to, nashle,“ a položil. Potřetí: „Jojo, zajdu nahoru,“ a zavěsil. Počtvrté už jsem to prostě nedokázala.

K tomu ještě musím zajít na Pudong si už konečně opravdu zažádat o vízum, protože ty věci s pokutou už mám za sebou. Teď tady sedím a fakt nevím, co mám zítra dělat. Samozřejmě, že opět zavolám do hotelu – a budu doufat, že tam bude slečna a ne to vejce, co dnes v noci. Prostě začátkem roku hada se nedaří téměř nic. Každý den si teď říkám, co se zase pokazí a už se tomu musím jenom smát…