Yi lu

Učitel začal zase učit yi lu, protože bakaláři se jí neučili. Předním cvičili hlavně soutěžní moderní sestavy, takže to bylo s honosným úvodem o tom, jak má yi lu cca 400 let historie a na rozdíl od 56ky nemá žádné pevně stanovené pohyby. Nikdo se prý neshodne na jedné verzi a pohyby se ověřují v zápasech, „správné“ pohyby nejsou vybrané vládou. Učitel si prý sám ověřil, že z 56ky bolí klouby, kdežto z yi lu bolí svaly (za předpokladu, že to člověk cvičí správně). Yi lu, kterou nás učí, to je výsledek jeho 20leté praxe. 10 let studoval od jiných (Shandong, Chen Jia Gou atd.) a dalších 10 let zkoumal, ověřoval a přizpůsoboval – tak vznikla tahle verze sestavy, která se hodí jak na soutěž, protože vypadá skvěle, každý pohyb má smysl a dá se použít jako aplikace a zároveň se cvičí gongfu. To se v 56ce dohromady nikdy nespojí. Jak že si pohyby ze sestavy ověřoval? Proti sandařům, judistům, zápasníkům tui shou atd.

Ukázal nám rozdíly mezi 56kou a yi lu a pak vysvětloval užití jednotlivých pohybů. S jedním studentem tam pěkně mrsknul o zem a pak nám ukázal svůj nejrychlejší výpad. Myslím, že nikdo z nás neviděl, jak to udělal, protože byl prostě až moc rychlý. I Qiao Di, zkušený sandař, byl překvapený, když ucítil jeho ruku na své. A také myslím, že učitele stále těší, když ho všichni obdivujeme. Nedává to najevo, ale občas se to dá poznat. Proč ne, má zkušenosti a opravdu ví, co dělá. Pohyb pasu v 56ce je plochý, v naší yi lu ho máme 3D (osmička). Ukázal nám, k čemu je to dobré, když vás někdo chytí pevně zezadu tak, že nemáte volné ruce. Člověk pak je jako kluzká ryba a ze sevření se dostane, aniž by musel použít hodně síly. A když už ji trochu použil, tak kamarád odletěl na pár kroků. Naštěstí tam byla ještě jedna paní, tak jsem to mohla také zkusit, Číňané jsou dost stydliví totiž… I když na učitele si můžeme sahat a tak – v rámci tréninku :-D. Ta paní mě pochválila učiteli pochválila, že jsem to udělala dobře a on souhlasil. Vím, že to nebylo úplně na 100 %, ale myšlenka tam byla a ze sevření bych se dostala.

Další den na trénink skoro nikdo nepřišel, učitel si přišel sednout ke mně a zase se mě zeptal na mou diplomku a to, jak jsem vyhořela. Napovídal mi toho strašně moc, ale tentokrát mi dalo fakt zabrat, abych kolikrát rozuměla aspoň rámcově, o čem mluví. Na moje téma se nemračil, tak by to snad mohlo vyjít. Dal mi pár tipů a pak mu to mám poslat a uvidíme. Mluvili jsme také o rozdílech mezi tím, jak studoval on a teď my. My skáčeme z jednoho bodu na druhý, z jedné strany na druhou, a často se nám to vůbec nespojuje. Kdežto když on studoval, všechno dělal jen s jedním cílem – pro taiji. I když hrál fotbal, tak se v tom snažil najít něco, co si může odnést pro své taiji. Prý ho i kopaná v tuishou trochu inspirovala :-D. Na závěr jsem dostala pár rad do budoucí kariéry a šlo se cvičit. Začal sám cvičit yi lu, tak jsem se k němu připojila, ale nechala jsem mu velký prostor. Po očku mě v některých úsecích sledoval. Ostatní ho jen pozorovali. Vždy když cvičí, tak na něj zíráme :-). Na konci jsem byla úplně vyplivnutá. Protože jsme tam byli jen 4 a dva dělali tuishou, učil doktorandku Zhang Wei yi lu od začátku a zavolal na mě, že se mám připojit. Opravoval nás a vysvětloval,jak se dají pohyby aplikovat, stejně tak rozdíly mezi yi lu a 56kou. Potom nás nechal cvičit samotné, ona ode mě chtěla pomoct a učitel řekl, že se ode mě může učit, protože moje pohyby ujdou (还可以). Lepší než „ujde to“ je „není to špatné“(不错), ale jsem ráda i za tohle. I když záleží, jak to myslel, Číňané před ostatními všechny chválí – umějí dávat lidem tvář. Vysvětlila jsem jí pár pohybů, ona mě naučila něco čínsky, na závěr si mě natočila, aby si měla podle čeho opakovat, protože učitele si natočit netroufá (to já také ne) a já mám pohyby podle něj. Stěžovala si, že cvičí jen pár týdnů, zatímco my už dlouhou dobu. Vysvětlila jsem jí, že je to na jednu stranu i výhoda, protože ve cvičení nemá žádné chybné návyky, které by se jí těžko odstraňovaly – a vím, o čem mluvím, protože některé věci se mi nedaří napravit ani po dvou letech tady. Ona začíná s čistím štítem a navíc má kvalitu zaručenou.

Každý den teď ráno v 6:15 trénujeme na naše vystoupení. Už to jde o dost lépe než předtím. Stačí hodinka a projedeme to cca 3 – 4x. Celé to je na cca 4 minuty, ale samozřejmě učitel toho má hodně na srdci. Lidi chodí pozdě, musí se pro ně hledat místo atd. Dnes byl ale další pokrok – už máme místa určená, kdo dnes nepřišel, už chodit prý nemusí. Budou se šít obleky a kupovat boty. Viděla jsem i nějakou tmavomodrou školní bundu. Ta by se hodila, protože se venku fakt ochladilo. Jo a přeřadil mě do jiné skupiny (máme celkem 4 skupiny, každá cvičí jiný qigong), vykoumala jsem, že to jde podle velikosti – nejvyšší jsou uprostřed. Zase cvičím Ba Duan Jin. Za námi je Qiao Di se svou skupinou (Liu Zi Jue), vedle nás Wu Qin Xi, a za nimi Yi Jin Jing. Před první řadou stojí čtyři studenti, kteří cvičí úplně jiné pohyby – hodně na stabilitu (holubičky, dřepy na jedné noze, nohu zvednutou k hlavě a podobné parádičky). V určitých okamžicích cvičíme všichni stejné pohyby. Všechny pohyby jsou hodně jednoduché, takže to zvládají i lidé, kteří předtím qigong necvičili, ale dohromady to vypadá hezky.

Dnes (čtvrtek) se na nás byli podívat i další učitelé, takže jsme v té ranní zimě cvičili venku v mokré trávě. Člověk, který má na starosti organizaci nás pochválil a poděkoval za to, jak se snažíme. Učitelka Zhang začala: „Já jsem na rozdíl od pana toho a toho z wushu katedry a musím vám říct, že jsem zklamaná…“ :-D Ona je vždycky dost kritická :-) Holky jsou prý v pohodě, ale kluci to flákají a jestli se to nezlepší, tak je to špatná vizitka celého oboru. Co tak vidím kolem, tak se s těmi oslavami výročí dělají opravdu veliké cavyky. Přijede strašně moc hostů z celého světa, to zase bude znamenat zavřenou nebo aspoň přecpanou kantýnu, žádné stánky venku a kdo ví, co ještě… Na druhou stranu určitě zůstane zapnuté pouliční osvětlení i po 22. hodině O:-).