Potom jsem se vrátila zpět do tělocvičny a pokračovala
v tréninku s Italy. Luka má strašlivě dlouhý meč, taky že má špičku
zohýbanou. Svůj jsem si nevzala, takže jsem cvičila kopí. Tu sestavu jsem
necvičila už cca 4 měsíce, a bylo to dost znát. S Andim jsme se střídali
v řadách a povzbuzovali se. Vypadalo to, že večerní taiji trénink nebude.
Po nácviku na vystoupení už většinou moc lidí nedorazí. Byla jsem dost unavená
a hladová, přítel mě vyzvedl a šli jsme na večeři. Zrovna když jsme si
objednali můj oblíbený lilek, na který se ale musí čekat 10 minut, jsem se
dozvěděla, že večerní trénink bude v 18:00. Už bylo 17:45 a já musela
ještě na pokoj pro suché triko. No nic, budu pokračovat v dnešní tradici a
dorazím později. Spolužáci stejně nacvičovali na další vystoupení a zbyl tam
jenom Qiao Di, učitel dorazil dokonce po mně, takže to bylo jedno.
Cvičit s někým a dívat se na někoho, to jsou dvě odlišné
věci. Poprvé jsem se opravdu dívala na Qiao Diho, jak cvičí. No a cvičil fakt
dobře, ty jo. Dala jsem si pak s ním yi lu ještě jednou. Potom už dorazil
učitel a Zhang Wei a probírali jsme další pohyby v yi lu. Málo jsme
cvičili a hodně povídali. Učitel nejen že měl povídavou (tu má vždycky), ale
měl i drsně upřímnou. Ukázalo že, že máme na univerzitu podobný náhled.
Všechno, co jsem tady už zjistila, mi potvrdil a přidal hodně navíc. Qiao Di
napřed vypadal jako: „Ty jo, už se zase vykecává…“ Ale potom ho to také zaujalo
a nejvíc otázek pokládal sám. Učitel Xie totiž není žádný teoretik ani učenec.
Je to člověk, který má fakt kungfu. Všechno co v životě dělal, dělal pro
své taiji. A jeho taiji je výsledkem zkušeností nejen z tělocvičny ale
prostě ze života. U jednoho pohybu nám vysvětlil: „Tenhle pohyb mě původně
učili takhle. Několik let jsem ho pak tak cvičil. V souboji mi to ale moc
nefungovalo, tak jsem hledal, zkoušel, ověřoval, a tohle je výsledek. Na
dlouhou vzdálenost původní pohyb funguje, na krátkou to musíte ale udělat
takhle a takhle…“
V poslední době mi učitel Xie hodně pomáhá. I já sama
cítím zlepšení. A čím víc pomáhá, tím větší zlepšení cítím. Jednou mi řekl: „Z
každého dokážu udělat šampiona.“ A opravdu tomu věřím, on je šampion, má
zkušenosti a stačí pár oprav a pocit je úplně jiný. Mít s ním skutečné
tréninky, i ze dřeva by vytvořil krásnou sochu. Cítím ale trochu tlak – pomáhá
mi, ale já dělám stále strašně chyb, co když to pak vzdá? To je také proč jsem
teď po trénincích tak strašně unavená a občas mám při tréninku pocit, že mám
v hlavě úplně vymleto. Včera se ale ukázalo, že mít stres je zbytečné,
naopak to zpomaluje. Včera jsem se na tréninku cítila moc příjemně. Prostě jsem
cvičila a pohyby buď šly nebo nešly. Věděla jsem, že se snažím a pokud nejdou
teď, půjdou za měsíc nebo za rok. Záleží, jak moc budu cvičit, jak moc to budu
chtít a co je reálné. Nemůžu chtít, abych plavala v qi, když mám problém i se
základními postoji. Učitel kolikrát jako by mi četl v hlavě. Řekl mi, že
sestavu se člověk opravdu dokáže naučit za půl roku – naučit tak, že si všechno
pamatuje a je schopný cvičit sám. Potom už nepotřebuje učitele a může to cvičit
a hledat sám. Občas přemýšlím, u koho budu cvičit, až tady skončím. Protože
přeci potřebuji učitele, potřebuji vedení… Teď už ale vím, že to není pravda.
Říká, že když je člověk mladý, má hlavně cvičit a orientovat se na praktickou
stránku wushu. Na začátku prý studenty taiji (na univerzitě) neučil nic o jeho
zdravotních účincích, všechno bylo zaměřené na boj. Teď už učí jinak, podle
požadavků univerzity. Venku ale učí jinak a hodně věcí si nechává jen pro pár
svých studentů, pro které je Mistrem. Univerzitní studenti ho tak neberou a
podle toho se k nim také chová, i když se samozřejmě snaží o kultivaci
studenta a jeho wushu. Dokážu si ho představit, až mu bude 80 let, bude mít
bílé vlasy, tmavé oči jako dva kamínky, bude to wushu dědeček jako ze starých
kungfu filmů. Jen s tím rozdílem, že žije v Šanghaji, jezdí na skútru,
je stále online a nikdy by vám neřekl, že vaše kungfu smrdí jako pes hovno
:-)). I když, někteří lidé to slyšet potřebují :-).
Člověk má často pocit, že „předtím“ to bylo lepší, zvlášť
z vyprávění. Z toho, co například povídal učitel, věci nebyly tak
komplikované jako jsou dnes. Vybral si jednu cestu a po té prostě šel. Studenti
dnes musí studovat strašně moc stylů najednou, k tomu ekonomii, jazyk… Od
každého umí něco, ale nic skutečně pořádně, jen hrstka z nich – ti co
vyrůstali v profi týmech, kde nedělali skoro nic jiného než trénovali. Po
deseti letech každodenního tvrdého tréninku mají už dobré nejenom základy,
takže nepotřebují trénovat 4 hodiny denně a mohou se vrhnout na studium – číst
knihy a tak. A protože jsou zvyklí na nepohodlí a disciplínu, velmi rychle
dohoní to, co předtím zameškali. I tady ovšem platí, že jen hrstka z nich,
protože většina už je unavená a chce mít klid. Další věcí je, že měl daleko víc
příležitostí si svoje kungfu ověřit v praxi – se spolužáky se neustále
rvali, když nebylo s kým, šel vedle k judistům nebo sandařům. Dnes?
Jedinou šanci mají právě na tréninku, navíc se o to zajímá jen pár kluků. A
žádná taiji holka, takže to mám dost složité.
Takže první fáze je
praxe. Druhou fází je vložení myšlenky, cvičení kungfu. Třetí fáze je cvičení
pro zdraví. Tenhle proces je
kruh…
Ale (Itálie) mě vždycky pobaví tím, že hledá nějakého
opravdového tradičního Mistra a učitelé na naší univerzitě o tom nic neví.
Netvrdím, že naši jsou nejlepší. Navíc cvičit v parku s dědečkem,
který vám jí napálí takovou, že sotva držíte rovnováhu, je prostě sen každého
cizince. Když jsme v Číně cvičili venku s Mistrovo bratrem, bylo to
super. Doufám, že budu mít zase někdy podobnou příležitost. Jen je prostě
poznat, že i když tady strávil asi tři roky, tak dovnitř moc nepronikl. Já jsem
stále někde na povrchu, ale nikdy bych neřekla, že naši učitelé tomu nerozumí.
Hua quan učitele Caie je vyhlášená nejen v Šanghaji. Že během školních
hodin učí standardní verzi a nic k tomu, je věc druhá. Moje láska, učitel
Wang, je mazák z henanského profi týmu. Zrovna včera se na tréninku
chlubil, že se to ráno naučil novou aplikaci jednoho pohybu a skosil pět
studentů v řadě, jakou měl radost, že mu to bezchybně funguje :-). A spolu
s trenérem školního profi týmu Xi Bin Zi jsou studenty naší legendy, pana
Cai Long Yun, a ten tomu sakra rozumí. Cheng Bei a její meč/kopí… poznáte ji už
z dálky, protože nikdo nemá pohyby jako ona. No a o učiteli Xie jste už
něco slyšeli :-). Člověk se prostě na věci musí dívat komplexněji. Učitelé tady
učí to, co od nich univerzita očekává. To neznamená, že nic jiného neumí. U
některých si můžete zaplatit soukromé hodiny a hned je to o něčem jiném. Ale ne
vždy. Někdy jsem je viděla se fakt snažit, někdy to bylo vlažné – tohle už
záleží jen na jejich studentovi. Dědečkovi v parku nic platit nemusíte,
ale i on vás může fakt učit a nebo to brát lážoplážo – „haha, mám bílého
studenta s velkým nosem, to budou holky v parku (rozumějte ostatní
80leté babičky :-) ) čumět.“
Když se chcete učit anglicky, tak si zaplatíte hodiny
v jazykovce a nebo si najdete doučování. Za obojí platíte. Proč stále
tolik cizinců nedokáže pochopit, že i za wushu se platí? V Číně se ti
dobří wushu živí, takže vás samozřejmě nebudou učit zadarmo. Kdyby měli učit
každého pro dobrý pocit, tak by za chvíli žebrali na ulici. S některými si
časem vybudujete dobrý vztah, platit nemusíte, můžete přijít kdykoliv a
přitáhnout s sebou kohokoliv (Měli byste ale dobře zvážit, koho přivedete,
protože i to hodně ovlivní to, jak vás váš učitel vidí. Pokud ten nový student
jen plýtvá učitelovo časem, je to jako kdybyste tím časem plýtvali vy sami,
protože vy jste ho přivedli) – zadarmo. Tak to má Levi s učitelem Xie.
Vyplatilo se mu si v začátku učitele Xie platit, makat a být k němu
upřímný. Teď jsou z nich přátelé a chovají k sobě velký respekt.
Všechno je to ale běh na dlouhou trať, vyžádá si to finance, čas, nervy… ale
vyplatí se to. A v té době vám už vůbec nejde o peníze ale o to, že máte
dobrého přítele. Musí se ale sejít dva lidé, kteří si sednou. Není to
univerzální recept pro každého. Někteří učitelé milují peníze nade vše. Někteří
studenti nemají výdrž. Nebo peníze. Učitel Xie řekl, že zpravidla ti, kteří se
opravdu chtějí učit, nemají peníze. Proto se svým studentům na univerzitě tolik
věnuje a mohou chodit zdarma i na sobotní tréninky, které jsou pro lidi zvenku.
Navíc s námi cvičil i celé prázdniny – 2x denně, to po něm žádné školní
osnovy nevyžadují. Už doufám rozumíte, proč se nechci v létě vracet do ČR
nebo cestovat po krásách Světa divů. Dva tréninky denně s učitelem Xie? To
si nenechám ujít! :-)
Tak jsem se do toho zase zamotala, ale nějaká ta myšlenka tam
snad je… :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat