čtvrtek 8. listopadu 2012

Pondělí II.


Potom jsem se vrátila zpět do tělocvičny a pokračovala v tréninku s Italy. Luka má strašlivě dlouhý meč, taky že má špičku zohýbanou. Svůj jsem si nevzala, takže jsem cvičila kopí. Tu sestavu jsem necvičila už cca 4 měsíce, a bylo to dost znát. S Andim jsme se střídali v řadách a povzbuzovali se. Vypadalo to, že večerní taiji trénink nebude. Po nácviku na vystoupení už většinou moc lidí nedorazí. Byla jsem dost unavená a hladová, přítel mě vyzvedl a šli jsme na večeři. Zrovna když jsme si objednali můj oblíbený lilek, na který se ale musí čekat 10 minut, jsem se dozvěděla, že večerní trénink bude v 18:00. Už bylo 17:45 a já musela ještě na pokoj pro suché triko. No nic, budu pokračovat v dnešní tradici a dorazím později. Spolužáci stejně nacvičovali na další vystoupení a zbyl tam jenom Qiao Di, učitel dorazil dokonce po mně, takže to bylo jedno.
Cvičit s někým a dívat se na někoho, to jsou dvě odlišné věci. Poprvé jsem se opravdu dívala na Qiao Diho, jak cvičí. No a cvičil fakt dobře, ty jo. Dala jsem si pak s ním yi lu ještě jednou. Potom už dorazil učitel a Zhang Wei a probírali jsme další pohyby v yi lu. Málo jsme cvičili a hodně povídali. Učitel nejen že měl povídavou (tu má vždycky), ale měl i drsně upřímnou. Ukázalo že, že máme na univerzitu podobný náhled. Všechno, co jsem tady už zjistila, mi potvrdil a přidal hodně navíc. Qiao Di napřed vypadal jako: „Ty jo, už se zase vykecává…“ Ale potom ho to také zaujalo a nejvíc otázek pokládal sám. Učitel Xie totiž není žádný teoretik ani učenec. Je to člověk, který má fakt kungfu. Všechno co v životě dělal, dělal pro své taiji. A jeho taiji je výsledkem zkušeností nejen z tělocvičny ale prostě ze života. U jednoho pohybu nám vysvětlil: „Tenhle pohyb mě původně učili takhle. Několik let jsem ho pak tak cvičil. V souboji mi to ale moc nefungovalo, tak jsem hledal, zkoušel, ověřoval, a tohle je výsledek. Na dlouhou vzdálenost původní pohyb funguje, na krátkou to musíte ale udělat takhle a takhle…“
V poslední době mi učitel Xie hodně pomáhá. I já sama cítím zlepšení. A čím víc pomáhá, tím větší zlepšení cítím. Jednou mi řekl: „Z každého dokážu udělat šampiona.“ A opravdu tomu věřím, on je šampion, má zkušenosti a stačí pár oprav a pocit je úplně jiný. Mít s ním skutečné tréninky, i ze dřeva by vytvořil krásnou sochu. Cítím ale trochu tlak – pomáhá mi, ale já dělám stále strašně chyb, co když to pak vzdá? To je také proč jsem teď po trénincích tak strašně unavená a občas mám při tréninku pocit, že mám v hlavě úplně vymleto. Včera se ale ukázalo, že mít stres je zbytečné, naopak to zpomaluje. Včera jsem se na tréninku cítila moc příjemně. Prostě jsem cvičila a pohyby buď šly nebo nešly. Věděla jsem, že se snažím a pokud nejdou teď, půjdou za měsíc nebo za rok. Záleží, jak moc budu cvičit, jak moc to budu chtít a co je reálné. Nemůžu chtít, abych plavala v qi, když mám problém i se základními postoji. Učitel kolikrát jako by mi četl v hlavě. Řekl mi, že sestavu se člověk opravdu dokáže naučit za půl roku – naučit tak, že si všechno pamatuje a je schopný cvičit sám. Potom už nepotřebuje učitele a může to cvičit a hledat sám. Občas přemýšlím, u koho budu cvičit, až tady skončím. Protože přeci potřebuji učitele, potřebuji vedení… Teď už ale vím, že to není pravda. Říká, že když je člověk mladý, má hlavně cvičit a orientovat se na praktickou stránku wushu. Na začátku prý studenty taiji (na univerzitě) neučil nic o jeho zdravotních účincích, všechno bylo zaměřené na boj. Teď už učí jinak, podle požadavků univerzity. Venku ale učí jinak a hodně věcí si nechává jen pro pár svých studentů, pro které je Mistrem. Univerzitní studenti ho tak neberou a podle toho se k nim také chová, i když se samozřejmě snaží o kultivaci studenta a jeho wushu. Dokážu si ho představit, až mu bude 80 let, bude mít bílé vlasy, tmavé oči jako dva kamínky, bude to wushu dědeček jako ze starých kungfu filmů. Jen s tím rozdílem, že žije v Šanghaji, jezdí na skútru, je stále online a nikdy by vám neřekl, že vaše kungfu smrdí jako pes hovno :-)). I když, někteří lidé to slyšet potřebují :-).
Člověk má často pocit, že „předtím“ to bylo lepší, zvlášť z vyprávění. Z toho, co například povídal učitel, věci nebyly tak komplikované jako jsou dnes. Vybral si jednu cestu a po té prostě šel. Studenti dnes musí studovat strašně moc stylů najednou, k tomu ekonomii, jazyk… Od každého umí něco, ale nic skutečně pořádně, jen hrstka z nich – ti co vyrůstali v profi týmech, kde nedělali skoro nic jiného než trénovali. Po deseti letech každodenního tvrdého tréninku mají už dobré nejenom základy, takže nepotřebují trénovat 4 hodiny denně a mohou se vrhnout na studium – číst knihy a tak. A protože jsou zvyklí na nepohodlí a disciplínu, velmi rychle dohoní to, co předtím zameškali. I tady ovšem platí, že jen hrstka z nich, protože většina už je unavená a chce mít klid. Další věcí je, že měl daleko víc příležitostí si svoje kungfu ověřit v praxi – se spolužáky se neustále rvali, když nebylo s kým, šel vedle k judistům nebo sandařům. Dnes? Jedinou šanci mají právě na tréninku, navíc se o to zajímá jen pár kluků. A žádná taiji holka, takže to mám dost složité.
Takže první fáze je praxe. Druhou fází je vložení myšlenky, cvičení kungfu. Třetí fáze je cvičení pro zdraví. Tenhle proces je kruh…
Ale (Itálie) mě vždycky pobaví tím, že hledá nějakého opravdového tradičního Mistra a učitelé na naší univerzitě o tom nic neví. Netvrdím, že naši jsou nejlepší. Navíc cvičit v parku s dědečkem, který vám jí napálí takovou, že sotva držíte rovnováhu, je prostě sen každého cizince. Když jsme v Číně cvičili venku s Mistrovo bratrem, bylo to super. Doufám, že budu mít zase někdy podobnou příležitost. Jen je prostě poznat, že i když tady strávil asi tři roky, tak dovnitř moc nepronikl. Já jsem stále někde na povrchu, ale nikdy bych neřekla, že naši učitelé tomu nerozumí. Hua quan učitele Caie je vyhlášená nejen v Šanghaji. Že během školních hodin učí standardní verzi a nic k tomu, je věc druhá. Moje láska, učitel Wang, je mazák z henanského profi týmu. Zrovna včera se na tréninku chlubil, že se to ráno naučil novou aplikaci jednoho pohybu a skosil pět studentů v řadě, jakou měl radost, že mu to bezchybně funguje :-). A spolu s trenérem školního profi týmu Xi Bin Zi jsou studenty naší legendy, pana Cai Long Yun, a ten tomu sakra rozumí. Cheng Bei a její meč/kopí… poznáte ji už z dálky, protože nikdo nemá pohyby jako ona. No a o učiteli Xie jste už něco slyšeli :-). Člověk se prostě na věci musí dívat komplexněji. Učitelé tady učí to, co od nich univerzita očekává. To neznamená, že nic jiného neumí. U některých si můžete zaplatit soukromé hodiny a hned je to o něčem jiném. Ale ne vždy. Někdy jsem je viděla se fakt snažit, někdy to bylo vlažné – tohle už záleží jen na jejich studentovi. Dědečkovi v parku nic platit nemusíte, ale i on vás může fakt učit a nebo to brát lážoplážo – „haha, mám bílého studenta s velkým nosem, to budou holky v parku (rozumějte ostatní 80leté babičky :-) ) čumět.“
Když se chcete učit anglicky, tak si zaplatíte hodiny v jazykovce a nebo si najdete doučování. Za obojí platíte. Proč stále tolik cizinců nedokáže pochopit, že i za wushu se platí? V Číně se ti dobří wushu živí, takže vás samozřejmě nebudou učit zadarmo. Kdyby měli učit každého pro dobrý pocit, tak by za chvíli žebrali na ulici. S některými si časem vybudujete dobrý vztah, platit nemusíte, můžete přijít kdykoliv a přitáhnout s sebou kohokoliv (Měli byste ale dobře zvážit, koho přivedete, protože i to hodně ovlivní to, jak vás váš učitel vidí. Pokud ten nový student jen plýtvá učitelovo časem, je to jako kdybyste tím časem plýtvali vy sami, protože vy jste ho přivedli) – zadarmo. Tak to má Levi s učitelem Xie. Vyplatilo se mu si v začátku učitele Xie platit, makat a být k němu upřímný. Teď jsou z nich přátelé a chovají k sobě velký respekt. Všechno je to ale běh na dlouhou trať, vyžádá si to finance, čas, nervy… ale vyplatí se to. A v té době vám už vůbec nejde o peníze ale o to, že máte dobrého přítele. Musí se ale sejít dva lidé, kteří si sednou. Není to univerzální recept pro každého. Někteří učitelé milují peníze nade vše. Někteří studenti nemají výdrž. Nebo peníze. Učitel Xie řekl, že zpravidla ti, kteří se opravdu chtějí učit, nemají peníze. Proto se svým studentům na univerzitě tolik věnuje a mohou chodit zdarma i na sobotní tréninky, které jsou pro lidi zvenku. Navíc s námi cvičil i celé prázdniny – 2x denně, to po něm žádné školní osnovy nevyžadují. Už doufám rozumíte, proč se nechci v létě vracet do ČR nebo cestovat po krásách Světa divů. Dva tréninky denně s učitelem Xie? To si nenechám ujít! :-)
Tak jsem se do toho zase zamotala, ale nějaká ta myšlenka tam snad je… :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat