Už jsem zmiňoval, že mi druhý
pokus na prezentaci budoucí diplomky přesunuli z prosince na konec
listopadu… přesunuli to na dnešek, 28. listopadu. Dva dny předtím ještě změnili
čas, ale dvouhodinový rozdíl mi vrásky nedělá. Spíš vám dám další příklad, jak je
paní učitelka Li z kanceláře mimo. Když si mě kvůli té změně zavolala do
kanceláře, dostala jsem hloupý nápad, že zmíním, jak nám minule čas změnili
během chvilky – aby třeba mohla varovat další studenty… Li: „Jak je možné, že
to změnili? Zavolám jim.“ To už mi bylo hned jasné, že to byl blbý nápad. Paní
z wushu katedry to samozřejmě také nepochopila a řekla jí, že když
odpolední blog začíná ve 13:30, tak tam musím být ve 13:30 a je jedno, že
začínám až v 15:00. To mi je jasné, jen jsem nečekala, že když začínám
v 15:00, tak už tam mám být v 9:00 dopoledne… No, nepochopila to. A
ještě mi začala překvapeně vyprávět, jak si Aurora stěžovala, že neprošla jen
kvůli tomu, že tam nedorazila. No, co na to říct…
Prezentaci jsme připravili na
základě předchozí zkušenosti, kdy mě nenechali odpřednášet skoro nic, takže
jsem ke každému slidu měla maximálně jednu větu. Pokud budou chtít vědět víc,
tak ať si to tam přečtou. Na druhý pokus nás dorazilo už jen šest (plus
obecenstvo), z toho jednu paní jsem nikdy neviděla, prý je to nějaká
učitelka, těžko říct. Ale chovala se strašně suverénně (prezentaci jí napsal
spolužák Xie Feng) a vtipkovala s učiteli. Ti jí samozřejmě nic nevytkli,
jen dali jeden podnět. Ostatní studenty… ne že dusili, ale dali jim zabrat. A hlavně
ten jeden, který na to vypadá už od pohledu, ale nepamatuji si jeho jméno. Ten
mluvil vždy jako první a strašně dlouho. Dál tam byl můj učitel na sandu, moje
láska největší – Wang, a zrovna když jsem začala, tak dorazil učitel Cai,
kterého jsem měla na hua quan.
I když jsem se cítila
uvolněnější, tak jsem měla se čtením větší problémy než minule. Ano, čtením –
zkuste si to celé odprezentovat v čínštině zpaměti. Celé jsem to prolétla
dost rychle, kromě toho přísného učitele se na mě nikdo nedíval, všichni listovali
mým návrhem. Když jsem domluvila, tak začala smršť. Minule jsem rozuměla, co
říkali (i když jsem jednu věc pochopila špatně), tentokrát skoro vůbec. A vůbec
nepomohlo, když začali mluvit najednou hned dva učitelé – koho mám poslouchat a
jak oddělit ty dva různé zvuky? A ještě ne v čisté mandarínštině, kterou
nás učili ve škole? Na první otázku jsem nezareagovala dost rychle, takže si
hned pak mysleli, že jim nerozumím a později už jsem skoro nedostala prostor, i
když jsem se snažila vysvětlit. Dali mi pár podnětů a bylo to, PROŠLA JSEM.
Auroru také nenechali domluvit a pak jí vytkli že zapomněla důležitou věc
(jenže ona by ji zmínila, kdyby ji nechali mluvit), další věc byla že měla
zprávu v angličtině (taky bych chtěla psát ve svém rodném jazyce, nedivím
se, že byla tak v klidu) a doporučili jí, aby kontaktovala svého
vedoucího. Jako kdyby ten byl někdy k užitku. No, prošli jsme všichni.
Wang nám potom po cestě řekl, že na téhle prezentaci až tolik nezáleží, jde jen
o to, aby nám opravili nějaké chyby, nejdůležitější je, co napíšeme.
Tentokrát jsem
nad tím nestrávila tolik času, protože mi pomáhal přítel. Zjistila jsem, že
snad všem to napsal nějaký Číňan… Horší bylo si u něj prosadit moje myšlenky.
Napřed to napsal podle sebe, jak si myslel, že je to správně, protože on tomu
prostě rozumí víc. Byla jsem vzteky bez sebe, ale Danny mi správně doporučil
nechat to plavat, důležité je projít a pak si už můžu psát, co chci.
S hotovou verzí jsme šli za mým taiji učitelem. A víte co? Vytkl mu podobné
věci jako já a jeho myšlenky se hodně podobaly mým. Tím nemyslím, že jsem
stejně chytrá jako on, ale koukáme na věc podobně – žádné velké učené bláboly,
které rádi používají lidé v kancelářích a v knihovnách, ale aby to
opravdu k něčemu bylo, aby to bylo o lidech a pro lidi. Přesně tak jsem to
myslela, děkuju. Finální verze pak už vypadala hodně podobně jako ta moje první
(která neprošla), ale srozumitelná pro Číňany (a ta prošla).
Co říct na závěr?
Dva roky
čínštiny na SUS rozhodně nestačí. A pro studium mgr. oboru by nestačilo ani,
kdyby se člověk drtil ty školní knihy den i nocí a úspěšně složil HSK 5. Proč?
Protože HSK čínština je o dost jiná než oborová čínština. Ty knihy jsou dobrý
základ, ale dost mizerný na to, abyste vysvětlili učitelům, jak hodláte provádět
svůj výzkum. Mám teď knížky pro pokročilejší úroveň, ale už snad potřetí jsem
byla v čínské restauraci, psala jsem dopis rodičům, byla jsem
v nemocnici jo a nově, předevčírem jsem vážila slona (starý čínský
příběh). No a nehledě na to, že každý pohyb ve wushu má svůj specifický název
(sranda, když to po vás chtějí v angličtině a jsou zklamaní, že to nevíte
– jenže to neví ani rodilý mluvčí), nebo všechny mezinárodní výrazy (hormon,
testosteron…) si udělali podle svého, takže se to člověk musí všechno našprtat,
protože oni ty mezinárodní prostě neví a koukají na vás jako na joudu, co že to
je za slovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat