Tenhle týden se mi všechno tak
smolně sešlo, že jsem většinu času projedla, prospala a nebo prostudovala.
Počasí se značně zhoršilo, každý
den prší a hodně fouká vítr, prostě dokonale sychravé počasí. Dostala jsem nový
deštník, protože starý mi ukradli. Je stejně duhový jako ten předtím, ale už
není skládací a je obrovský, takže se pod něj schovám celá :-) a nejsem ani
mokrá. Ještě jsem si přes internet vybrala gumovky, tak snad mi budou. Musím
říct, že gumovky mají naprosto úžasné, ale 190 RMB si raději ušetřím na něco
jiného. No, vybrala jsem si nejen gumovky O:-). Našla jsem tam díl upírské
kroniky, jeden ze dvou, které ještě nemám. Některé díly mám doma jen
vytisknuté, tak než z Číny nadobro odjedu, tak si pořídím celou tu sérii –
i když nejsou tak levné jako čínské knihy, stejně to vychází výhodněji, než
kdybych to kupovala u nás. Potom knihu k mému oblíbenému filmu Eat, Pray,
Love s Julií Roberts, ta byla levňoučká. Na závěr knihu o taiji meči – je
od stejných autorů, od kterých už mám knihu o taiji pěsti (Pekingská sportovní
univerzita). Žádné jiné (kvalitní) wushu tituly jsem čínsko-anglicky zatím
neobjevila.
Jak jsem řekla, počasí je na
prdlačku, ve třídě nám tabule hlásila vlhkost až 73 % (porovnejte například
s říjnem, kdy bylo cca 30 %). Vůbec se mi nechce nic dělat, protože je
stále zataženo, ráno se probudíte a vypadá to jako v pozdním odpoledni.
Navíc moje spolubydlící… mám teď období, kdy ji nemůžu vystát. Ona opravdu
prospí celý den, včera vstávala v půl páté odpoledne – a to jen proto, že
od půl šesté pracuje v nemocnici. Chápu, že tady nemá co na práci, nemá tu
moc přátel, učit se také nemusí… že si plýtvá životem mi nevadí, spíš mě štve,
že tak jsou u nás závěsy zatažené celý den, a to člověku moc energie zrovna
nepřidá. Vždycky si trochu odtáhnu, abych tu měla světlo. Navíc je v celém
pokoji taková spavá atmosféra a té se špatně odolává. Nok chodí spát kolem 3.
hodiny ranní, ale zhasíná dvě světla ze tří, takže se to dá. Jen nechápu, proč
zrovna když jdu spát, musí začít rachtat. Celou dobu v klidu sedí u PC,
ale jak zalehnu, tak začne mýt nádobí, vybírat si oblečení atd. Rozumím, že to
chce mít rychle hotové, abych mohla spát, jenže jí to trvá třeba hodinu a
prostě neusnu. Kolikrát usínám, až zhasne všechna světla… a to se pak ráno
špatně vstává. Jsem také ve fázi, kdy mi thajština přijde jako naprosto úděsný
jazyk. Jak je tady stále sama, tak večer telefonuje se svými přáteli, HODINY, a
to nepřeháním! S jednou slečnou mluvila skoro hodinu, potom hned volala někomu
dalšímu. Od pátku do pondělí ale bývá pryč O:-).
Minulý týden mě hodně bolelo celé
tělo – klouby, svaly… V neděli jsem si prostudovala leták od léků, které
mi předepsala česká doktorka na bolest zad. Kromě léků na nachlazení nemám
prášky moc ráda, ale už mi docházela trpělivost. Mám tu dva typy, vybrala jsem
si to „menší zlo“ a hned od pondělí to začala brát – 2x denně (Surgam). Hned
v úterý jsem cítila velkou úlevu. Bolest zad se skutečně téměř ztratila,
ramena v pohodě. Tělo jsem měla krásně uvolněné, skoro jsem o něm
nevěděla. Jenže ve středu to začalo – špatná nálada, podrážděnost, chvíli
bolest v podbřišku, namožené svaly, stále jsem musela něco jíst (samé jedy
samozřejmě), takže jsem přibrala, a vůbec jsem se necítila plná, i když jsem
trpěla zácpou… Přes celý týden jsem kromě mizerného taiji (jen jeden den jsem
cítila sílu) nezacvičila skoro nic!! Trenéry jsem odřekla, protože nemá smysl
platit si s nimi trénink, když jsem na tom takhle – líně. A to jsem si
v úterý udělala sama skvělý trénink (2,5 hodiny!). V pátek jsem se
probudila a jako kdybych vůbec nespala a ještě k tomu byla nemocná. Stehna
mě strašně bolela, zbytek těla jsem necítila, když jsem scházela do obchůdku
pro instantní nudle k obědu (ne, ven nejdu, je tam hnusně!), tak mi bylo
hodně nedobře, jako kdyby mi na hrudníku seděl slon, ztěžka se mi dýchalo,
zatočila se mi hlava… Určitě to nebude jen těmi prášky, tak nějak se to asi
celé sešlo, ale přestala jsem je pro jistotu brát, v příbalovém letáku
některé tyhle reakce popisovali.
Po týdnu obžerství a nesportování
to bude zase dost drsné dostat se zpátky. Naštěstí mě vždycky nakopne trénink
s trenéry. Musím se dát do úterý dohromady a pak už to zase půjde. No, byl
to veselý týden… projela jsem ale dvě lekce z učebnice čínštiny, přečetla
pár kapitol v knížkách, sepsala celý projekt pro jednu učitelku
z naší katedry… takže jsem přeci jen něco udělala.
Žádné komentáře:
Okomentovat