Mám dojem

Nechci znít příliš negativně, ale za těch pár týdnů, co jsem zpět, jsem nabyla dojmu, že je to nějak horší, než to bývalo. Samozřejmě to není žádná katastrofa a i nynější stav má svá pozitiva. Některých bych se ale klidně vzdala (fastfoody, mobilní telefony atd.), kdyby to vrátilo zpět některé „staré dobré“ (filmy s dobrým příběhem, zábavný humor a ne stupidní pokusy o něj založené na sexu, zesměšňování apod., zvonové kalhoty…).

Když to porovnávám s dobou, kdy jsem byla menší, přijde mi, že jsou lidé smutnější, nervóznější, ženou se za jistotami, které jsou stále nejistější… samozřejmě že jsou i otevřenější (nebo smířenější?) atd. Ale jako u všeho – jak kdo.

Asi jako většina jsem za spoustu věcí strašně ráda, za spoustu nerada. Celkově mám teď však dojem, že je to „horší“ a „smutnější“. Nezdá se mi, že by se lidstvo posouvalo kupředu ke světlým zítřkům. Ty se nám podle mého vzdalují mílovými kroky. Když slyším vyprávět své rodiče a jejich sourozence, jak si „tenkrát“ užívali, čím se bavili, co nosili, jak uvažovali o vztazích mezi lidmi… tak si říkám, že bychom to měli udělat jako v módě – také se vrátit k tomu, co se tenkrát nosilo, a vzít si z toho to nejlepší. Můj přítel si dělá legraci, že se teď celý svět obléká podle evropských babiček. Myslím, že je v hodně věcech škoda, že se jen obléká. I když aby mě někdo zase nutil dojídat čočku… :-)

"Jak jsme zvládli zůstat spolu 65 let?"

"Narodili jsme se v době, kdy když se něco rozbilo, snažili jsme se to opravit, ne vyhodit."