Nechci
znít příliš negativně, ale za těch pár týdnů, co jsem zpět, jsem nabyla dojmu,
že je to nějak horší, než to bývalo. Samozřejmě to není žádná katastrofa a i
nynější stav má svá pozitiva. Některých bych se ale klidně vzdala (fastfoody,
mobilní telefony atd.), kdyby to vrátilo zpět některé „staré dobré“ (filmy s dobrým
příběhem, zábavný humor a ne stupidní pokusy o něj založené na sexu, zesměšňování
apod., zvonové kalhoty…).
Když
to porovnávám s dobou, kdy jsem byla menší, přijde mi, že jsou lidé
smutnější, nervóznější, ženou se za jistotami, které jsou stále nejistější… samozřejmě
že jsou i otevřenější (nebo smířenější?) atd. Ale jako u všeho – jak kdo.
Asi jako většina jsem za spoustu věcí strašně ráda, za spoustu
nerada. Celkově mám teď však dojem, že je to „horší“ a „smutnější“. Nezdá se
mi, že by se lidstvo posouvalo kupředu ke světlým zítřkům. Ty se nám podle mého
vzdalují mílovými kroky. Když slyším vyprávět své rodiče a jejich sourozence,
jak si „tenkrát“ užívali, čím se bavili, co nosili, jak uvažovali o vztazích
mezi lidmi… tak si říkám, že bychom to měli udělat jako v módě – také se
vrátit k tomu, co se tenkrát nosilo, a vzít si z toho to nejlepší. Můj
přítel si dělá legraci, že se teď celý svět obléká podle evropských babiček. Myslím,
že je v hodně věcech škoda, že se jen obléká. I když aby mě někdo zase
nutil dojídat čočku… :-)
"Jak jsme zvládli zůstat spolu 65 let?"
"Narodili jsme se v době, kdy když se něco rozbilo, snažili jsme se to opravit, ne vyhodit."
"Narodili jsme se v době, kdy když se něco rozbilo, snažili jsme se to opravit, ne vyhodit."
No a nemůže to být tím, že jak člověk stárne přibývají mu starosti? A takové ty výkřiky rodičů a babiček: "Jó, když mi byly malý" ...to my budeme časem křičet taky
OdpovědětVymazatV hodně věcech budu určitě vzpomínat na dětství, s dospělostí už to bude horší, řekla bych...
OdpovědětVymazat