České mouchy

V sobotu dopoledne do Plzně dorazili taijisti z Prahy a postupně se k nám připojilo i plzeňské jádro. Cvičili jsme v Borském parku, kde je teď naprosto úžasná travička, po které bych se fakt nebála cvičit bosa… ale nechci mít špinavé nohy O:-).

Nejdříve jsme se trochu protáhli, dali si základní pohyby, které jsme skombinovali s WC a s SUS :-). Poté jsme si dali Mistrův qigong, který jsem už hooodně dlouho necvičila, ale nevadilo to, protože je fakt jednoduchý. Už když jsem ho předtím cvičila s klukama, zase mi trochu víc došlo, jak je všechno variabilní – to je na wushu to krásné. Dá se to cvičit jako „čistá dejchárna“ pro nabírání energie, ale stejně tak střídat napětí a uvolnění a posílit si svaly a podobné věci. Následovalo cvičení sestav. Chen 56ku máme podobnou. Co jsem se vrátila do Čech, moc jsem necvičila, dát tedy celou sestavu najednou bylo na smrt. Proto mě příjemně překvapilo, že jsem ji dala dvakrát a šlo to celkem dobře. Necítím se už tak uvolněná jako začátkem léta v Číně, lenošení je prostě znát, ale nevadí. Yi lu máme už hodně jinou. Ve druhé části tréninku jsem učila qigong Yi Jin Jing, který mám moc ráda. Za celý ten den se to zvládli naučit a měla jsem z toho opravdu radost. Všechno je na fotkách (http://kacnupi.rajce.idnes.cz/Taiji_sraz/), tak o tom už víc psát nebudu. Prostě to byl skvělý den.

Co bylo horší, že mě tam pokousaly nějaké mouchy, do krve. Nevěnovala jsem tomu pozornost, dokud mi neotekly nohy. V neděli to ještě šlo, mazala jsem si to krémem, když bylo těžké to nedrbat. V pondělí jsem byla ve Šťáhlavech (o tom potom), a když jsem se v noci vracela domů, cestu z tramvaje jsem šla snad 20 minut. Šla jsem to jako tučňák, protože jsem měla kotníky pěkně oteklé, nemohla jsem je moc ohýbat a bolely mě. Mamka mi na to dala doma studené obklady (to je také jedna z výhod domova, že už nemusím zase dělat všechno sama) a šla jsem spát. V úterý ráno jsem měla jít na rehabilitace a k obvodní, ale jak jsem vstala, nemohla jsem skoro chodit, tak jsem to vzdala a pokračovala ve spaní. V té smůle mám obrovské štěstí, že pravá noha celkem drží, tudíž ji mám jako oporu a stojnou nohu. Kdyby na tom byly stejně obě nohy, byl by to velký problém. Sedím teď s nohami nahoře, což je hodně příjemné. Sluníčko mi na to nedělá dobře, v lékárně jsem dostala nějaké malinké prášky proti alergii, kterou prý mám, tak snad to bude brzy dobré. Nechci se moc dlouho plácat doma – potřebuji trochu zamakat, protože jsem se doma trochu zakulatila :-). Neznamená to ale, že nedělám vůbec nic. Ruce mám jako čajíček, tak dělám kliky na kolenou, posiluji břicho a trochu záda, a zkušela jsem qigong v sedě, to jde celkem dobře.