Jak je doma?

Domů jsem si přivezla pár bradavic. Na rukou mi je doktor hned vypálil, na nohu jsem dostala nějaké mazání – že je to bezbolestné. Ale také zdlouhavé a navíc mě to v uzavřených botách bolí. Tedy nejen že se špatně cvičí, ale i při delší chůzi mě to omezuje. Tak jsem tam dnes zašla. Během vypalování se mě doktor ptal na Čínu. Jak to bolelo, tak jsem mu povyprávěla i o Ježíši Kristovi :-). Malíček mám ošetřený z obou stran, takže s nim nemůžu hýbat, puchýře se mi udělaly jen hodně malé. Tak to vypadá, že zítra už budu opět fit a bez výmluv, že nemůžu cvičit, protože mě to bolí :-D.

Dva roky v Číně jsem nečetla žádnou „normální“ knihu. Tím myslím beletrii, poezii atd. Vše se týkalo jen wushu, čínské filosofie a Číny samotné. Takže hned první knihu, kterou jsem si půjčila z knihovny, jsem zhltla za dva dny. Do toho jsem četla ještě jinou – právě o Ježíši Kristovi, který byl podle autora v Indii a na kříži nezemřel :-), a tu jsem dočetla dnes. Nahlédla jsem do ní, protože se tam trochu porovnává křesťanství s buddhismem. Dál jsem si půjčila nějaké knihy o cvičení a „Výchova a tradice evropského myšlení“, na tu se chystám teď. Strašně si to užívám – hlavně ty „normální“ knihy :-).

Čínštinu se učím, ale ne moc. Úroveň si udržuji tím, že si povídám s přítelem a telefonujeme si přes internet. S ním mě dělí 6 hodin, s Dannym (USA) také šest hodin – aspoň se to dobře pamatuje.

Aurora se v Šanghaji zúčastnila soutěže a vyhrála, hned mi to psala a mám z toho ohromnou radost, dodalo jí to víc na pohodě a sebevědomí. Připravuje se na soutěž v Mongolsku a pak má dvě v Americe. Ital Ale získal v Šanghaji hned tři medaile v taiji. Působí to dobře i na moje cvičení, odhání to tu hroznou lenost. Spíš je zdejší počasí zase nezvyk. Větší, než když jsem byla v Číně. Nějak si nepamatuji, že bych kromě pocení se v Šanghaji měla nějaké problémy – když jsem byla poprvé v Číně, to bylo jiné. V ČR se mi ale při cvičení špatně dýchá a nic nevydržím. To se umocnilo ještě tím, že jsem si dala víc jak dva týdny pauzu, takže stehna při taiji dost bolí. Včera jsem byla cvičit – nic náročného, ale udělala jsem, co jsem chtěla, ba co víc, byla jsem se sebou spokojená. A to se nestává často. Chce to jenom vydržet. Dnes odpočívám kvůli noze, posiluji a protahuji se. A už se těším, až budu moct pokračovat, snad jen aby mi přálo počasí, protože cvičím jen venku.

16.7. mi vyšel další článek v magazínu Fighters, tentokrát o sandě. Výtisků mám tentokrát několik, protože dva musím odvést do Číny pro YouYou a trenéra. Z tohoto článku mám obzvlášť radost. Sice není úžasně fundovaný, ale trenér byl hodně sdílný a líbilo se mu, že se cizinci o to, co miluje, tolik zajímají. Teď připravuji dva články o moderním wushu do dalšího čísla, což je o dost obtížnější. Horší ale bude psát o taiji, které plánuji potom. Sama se díky tomu i hodně dozvím, proto mě to baví.