Domů jsem si přivezla pár bradavic. Na rukou mi je doktor hned
vypálil, na nohu jsem dostala nějaké mazání – že je to bezbolestné. Ale také
zdlouhavé a navíc mě to v uzavřených botách bolí. Tedy nejen že se špatně
cvičí, ale i při delší chůzi mě to omezuje. Tak jsem tam dnes zašla. Během
vypalování se mě doktor ptal na Čínu. Jak to bolelo, tak jsem mu povyprávěla i
o Ježíši Kristovi :-). Malíček mám ošetřený z obou stran, takže s nim
nemůžu hýbat, puchýře se mi udělaly jen hodně malé. Tak to vypadá, že zítra už
budu opět fit a bez výmluv, že nemůžu cvičit, protože mě to bolí :-D.
Dva roky v Číně jsem nečetla žádnou „normální“ knihu. Tím
myslím beletrii, poezii atd. Vše se týkalo jen wushu, čínské filosofie a Číny
samotné. Takže hned první knihu, kterou jsem si půjčila z knihovny, jsem
zhltla za dva dny. Do toho jsem četla ještě jinou – právě o Ježíši Kristovi,
který byl podle autora v Indii a na kříži nezemřel :-), a tu jsem dočetla
dnes. Nahlédla jsem do ní, protože se tam trochu porovnává křesťanství s buddhismem.
Dál jsem si půjčila nějaké knihy o cvičení a „Výchova a tradice evropského
myšlení“, na tu se chystám teď. Strašně si to užívám – hlavně ty „normální“
knihy :-).
Čínštinu se učím, ale ne moc. Úroveň si udržuji tím, že si
povídám s přítelem a telefonujeme si přes internet. S ním mě dělí 6
hodin, s Dannym (USA) také šest hodin – aspoň se to dobře pamatuje.
Aurora se v Šanghaji zúčastnila soutěže a vyhrála, hned
mi to psala a mám z toho ohromnou radost, dodalo jí to víc na pohodě a
sebevědomí. Připravuje se na soutěž v Mongolsku a pak má dvě v Americe.
Ital Ale získal v Šanghaji hned tři medaile v taiji. Působí to dobře
i na moje cvičení, odhání to tu hroznou lenost. Spíš je zdejší počasí zase
nezvyk. Větší, než když jsem byla v Číně. Nějak si nepamatuji, že bych
kromě pocení se v Šanghaji měla nějaké problémy – když jsem byla poprvé v Číně,
to bylo jiné. V ČR se mi ale při cvičení špatně dýchá a nic nevydržím. To
se umocnilo ještě tím, že jsem si dala víc jak dva týdny pauzu, takže stehna
při taiji dost bolí. Včera jsem byla cvičit – nic náročného, ale udělala jsem,
co jsem chtěla, ba co víc, byla jsem se sebou spokojená. A to se nestává často.
Chce to jenom vydržet. Dnes odpočívám kvůli noze, posiluji a protahuji se. A už
se těším, až budu moct pokračovat, snad jen aby mi přálo počasí, protože cvičím
jen venku.
16.7. mi vyšel další článek v magazínu Fighters,
tentokrát o sandě. Výtisků mám tentokrát několik, protože dva musím odvést do Číny
pro YouYou a trenéra. Z tohoto článku mám obzvlášť radost. Sice není
úžasně fundovaný, ale trenér byl hodně sdílný a líbilo se mu, že se cizinci o
to, co miluje, tolik zajímají. Teď připravuji dva články o moderním wushu do
dalšího čísla, což je o dost obtížnější. Horší ale bude psát o taiji, které
plánuji potom. Sama se díky tomu i hodně dozvím, proto mě to baví.
Nevím s kým jsem se o tom bavil - ale shodli jsme se, že se nám v Číně také cvičilo lépe. Resp. po příjezdu do Čech se tady cvičilo hůře :-D
OdpovědětVymazatPíšeš baletrii, ale v tom výčtu skoro žádná nebyla :-D
Stáhni si film Men from Earth. B ude se ti líbit
OdpovědětVymazatTen už jsi mi doporučovala asi před rokem. Viděla jsem to pak dvakrát a líbilo, díky! Navíc také doporučuji dál:-)
OdpovědětVymazat