Rehabilitace

V pondělí mi začínají rehabilitace na záda. Sice jde o klasiku (elektroléčba, voda, cvičení), ale celkem se na to těším, protože záda dost cítím. Zjistila jsem, že mě kromě beder bolí stále to staré místo, kterým to všechno začalo. Každý den je posiluji, tak je také těžké říct, co je únava a co je „špatná bolest“ :-). Paní lékařka mi řekla, že pokud takhle budu pokračovat, tak do 5 let nebudu moct dělat nic. Moje první myšlenka byla: „Super, mám ještě 5 let, tak to musím pořádně zabrat!“ :-D. Na jednu stranu působím jako blázen, ale není to tak úplně pravda. Dokud mě záda nebolela, dávala jsem jim nešetrně na frak, což byla chyba, kterou jsem si poprvé uvědomila, když jsem teď koncem léta ležela v tělocvičně na koberci a nemohla jsem se chvíli hýbat (o tom jsem už psala). Celé mi to došlo, když jsem dřepovala „jen“ s 80 kg a musela si vzít pás, aby to záda vydržela, přitom nohy mě skoro nebolely. Od té doby se nějakým velkým záklonům spíš vyhýbám, záda každý den protahuji a snažím se je i každý den lehce posilovat. Bolí stále, ale tak nějak cítím zlepšení. Navíc, když je fakt potřeba (pohyby s kopím), tak záda fungují a nic mě neomezuje. Když vidím, jak rehabilitace časově omezují (začínám v 8:30 a končím kolem desáté dopoledne), rozhodla jsem se znovu začít každý den cvičit qigongy. Dnes jsem si dala jednou Yi Jin Jing a jednou Ba Duan Jin a hned se mi záda uvolnila. Nejlépe mi na to funguje ten první qigong a nějak mi prostě nejvíc sedí. Ostatní cvičím, abych je nezapomněla. Dnes jsem u Osmi kusů brokátu ale zjistila, že je opravdu hodně jednoduchý, přijde mi snadno zapamatovatelný a dobře to odsýpá. To mi nikdy ve škole nepřišlo. Na zkoušku z qigongu jsem si vybrala Pět zvířat a Yi Jin Jing, protože Ba Duan Jin jsem nesnášela. A stačilo jedno cvičení, a vidím to úplně jinak. No a na rehabilitace si budu nosit knihu, tak je to jedno – mám ji číst doma nebo tam… :-)