Mám
strašně moc ráda veliký pracovní stůl s členitějším prostorem, kam se
vejde hromada věcí, které mají přesně své místo. Takový mám doma v pokoji a
je to opravdu ráj. Taky že jsem hned druhý den po příletu na něm měla hezky
roztahané všechny potřebné věci (strouhátko, nůžky, lepidlo, sluchátka, CD,
gumy, sešity, papíry na poznámky, sklenici s vodou, žvýkačky, svorky, rozečtené
knihy, USBčka…). K tomu samozřejmě šuplíky (na VŠ jsem to měla rozdělené
podle jazyků, kterým jsem se učila :-) a další volné poličky (na kalkulačku,
nabíječku na baterky, desky…). Strašně mě totiž ničí, když věci nemají své
místo, kam by patřily. A také, pokud je dávám vždy jinam, mám problém najít, co
potřebuji. V obýváku a na WC mám časopisy z knihovny – přijde mi, že
když je ve většině časopisů hodnotná přibližně každá 15. strana (a některé mají
třeba jen 25 stránek :-) ), tak se to nevyplatí kupovat.
Nedávno jsem v TV sledovala pořad „Jak čistý je váš dům?“
a myslím, že by se měl spíš jmenovat „Jak špinavý je váš dům?“ Odpověď by dal
každý díl stejnou: NEUVĚŘITELNĚ! Opravdu se mi nechce věřit, že je to pravda a
někdo dokáže žít nejen v takovém bordelu, ale také v takové špíně. Reklamy
i lékaři nás neustále informují o tom, kolik bakterií existuje a odkud na nás
mohou útočit… Tak jak to, že tito lidé nejsou nemocní? Nebo ještě „zatím“
nejsou? :-/ Viděl někdo z vás aspoň jeden díl? Je to neskutečné, a to i
pro mě, i když nejsem na uklízení moc velký puntičkář. Na koleji jsem uklízela
víceméně jen já sama a zvládalo se to dobře. Spíš ujíždím na tom, aby byly věci
na svém místě a hezky zarovnané :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat