Jsem
moc ráda, že se mi ozývá tolik lidí, dokonce i takoví, které neznám. Už teď je
mi jasné, že se asi nestačím sejít se všemi, ale snažím se. Je to skvělá věc,
moc ráda povídám s lidmi, naslouchám jim. A nová zkušenost pro mě je, že i
oni chtějí naslouchat mně. Už přešla ta první vlna nadšení „Ty jsi byla v Číně,
to musíš všechno umět a vědět“ a je to hodně přátelské.
Ještě jsem se nesešla se všemi, necvičila jsem se všemi, se
kterými jsem chtěla, takže počítám, že se tenhle můj pocit brzy změní. Přijde
mi, že cvičení je pro většinu lidí opravdu jen společenskou událostí, při které
zacvičí jednou sestavu, půl hodiny sedí/leží a klábosí. V tom případě by
se kurzy měly rozlišovat ne jen podle věku a zdatnosti, ale také kvůli důvodům,
proč lidé cvičí. Mám zkušenost, že se dá cvičit tvrdě, ale zároveň se
společensky vyžít. Bývalý přítel chodil na ZČU do jednoho klubu, kde pořádali
nejenom sportovní výlety, ale měli i tréninky, na kterých hráli florbal a
podobně. Do toho i posilovali, protahovali se. Všichni se potili, dřeli a byli
unavení. Do toho tam ale vládla super atmosféra a hodně jsme se nasmáli. Wushu svádí
k tomu, aby se lidé uzavírali do sebe a soustředili jen na sebe. Co jsem ale
viděla tréninky v ČR, tak jde hodně o skupinovou záležitost – hry,
společné nácviky, sparing atd. Možná, že i to ale lidi svádí k tomu, aby
se uvolnili až moc. Wushu se prostě musí odcvičit, to za nás nikdo neudělá.
Teoretické studium dělá hodně, ale samo o sobě nestačí. V Číně na
univerzitě, pokud nejde o školní hodiny, ale opravdu o tréninky, si všichni
jedou na sebe. Na jednu stranu si dovedou pomoct, navzájem se doučují a
vysvětlují si, ale na druhou si drží disciplínu. A přitom se stále dokáží učit
jeden od druhého. To u nás hodně chybí, jsem tedy ráda, že mám možnost to
všechno vidět hned z několika úhlů. Trenér ne jen že musí umět naučit
pohyby, ale měl by také ukázat cvičenci, jak ke cvičení a k wushu samotnému
přistupovat. Člověk si pak čase najde svou vlastní cestu – ale bez rozličných příkladů
to nejde.
Bratranec mi ukázal základy filipínského kali a trochu jsme to
spolu cvičili. Pochválil mě, že mi to šlo. Není to nic složitého, hlavně se mi
na tom líbí, že to trénuje hodně mozek. Některé techniky mi přišly přehnaně
krkolomné a některé přehmaty nebezpečné v tom, že protivník může lehce
vyklouznout. Na druhou stranu pokud to někdo opravdu umí, trefí se, je rychlý
atd, tak věřím, že se to dá velice dobře aplikovat. Už se těším, co kde zkusím
příště :-).
V Borském parku jsem viděla dvě skupiny cvičit taiji. Jedno
byl taoistický qigong – www.taoist.cz a to
druhé nevím, trénovali sestavu 24. Lidí tam měli celkem dost, a to v různém
věku. Pán vypadal, že o tom opravdu něco ví. Ale stejně tak jako paní měl
ramena hodně nahoře a do všeho se příliš vytahoval, že měl horní polovinu těla
v přímce se zadní napnutou nohou (v gong bu). Tak jsme cvičili sestavu wu
stylu, ne chen ani ne yang.
Dobře se mi cvičí s plzeňskými taijisty, je to jako jedna
velká rodina :-). No a doufám, že se koncem měsíce sejdeme i s Pražáky! :-)
Jojo, plzeňáci jsou jako jedna rodina :)
OdpovědětVymazatJak píšeš o tom pánovi co cvičil v parku - není jedno že pomíchal více stylů dohromady? Nebo to nějak snižuje efektivitu?
Jinak já si myslím, že tady jsou všichni moc individualisti. Nevím jak Plzeň, ale Praha má problém, když má cvičit jako jeden člověk - každý je někde jinde, ...
U pána jsem to myslela tak, že cvičil 24 a vypadalo to trochu jako wu styl = nedělal to úplně dobře. Hodně sestav není čistých, jde spíš o provedení jednotlivých pohybů.
OdpovědětVymazatJo, to jsem si všimla na vašich vystoupeních, že se nedokážete sladit, čím myslíš, že to je?
podle me je treba rozlisovat treningy a vystoupeni. u treningu prece nemuzes cvicit jako na spartakiade vsichni na znacky a raz dva....je treba hledat vlastni pohyby a ne cvicit jako jeden clovek. vystoupeni to je samozrejme jina a ta rozsypanost (ted mluvim o tom poslednim na Dracich lodich, protoze predtim vlastne dva roky nic nebylo) je predevsim tim,ze jsme na to meli malo casu (cvicili jsme k sobe vetsinou zady a nevideli jsme na sebe, hlasite povely nebyly v rachotu kolem vzdycky slysitelne atd)-nebyli jsme proste secviceni. nemyslim si, ze to je tim, ze si kazdy vedome jede po vlastnim prkne...
OdpovědětVymazatNo ano, já si prostě myslím, že tady jsou všichni moc individualisté :) S tím cvičením na spartakiádu vs. pro sebe samozřejmě souhlasím, ale jestli máme 25.8. zas někde vystoupit je třeba začít secvičovat už teď
OdpovědětVymazatNo, jestli začnete secvičovat už teď, tak máte dost a dost času, abyste cvičili jedno tělo :-). Ty jo, to tady vlastně ještě budu, mohla bych se přijít podívat O:-)
OdpovědětVymazatJo, ale to bychom se museli vsichni (zduraznuji VSICHNI) od zacatku srpna aspon parkrat sejit...a to jsem teda zvedava... :-)
OdpovědětVymazat