A zase naplno...

Spolubydlící

Na začátku nového semestru jsme si se spolubydlící moc nepovídaly, vypadala, že o to moc nestojí. Celé dny koukala na seriály, nakoupila hodně nových věcí (vařič rýže, topinkovač, mikrovlnku už máme…), takže si vařila na pokoji, ven moc nechodila. Mimo jiného se tak k nám vrátila naše stará známá, plíseň. Protože jak byla na pokoji, neotevíralo se okno, po sprše tady byla pára a plíseň na sebe opravdu nedala dlouho čekat. Když jsem se snažila nějak navázat konverzaci, tak to většinou skončilo tak rychle, jak to začalo, tak jsem se snažit přestala. Ale už se to zase uvolnilo, Nok teď ví, co ji přes týden čeká ve škole a je dobře. Nemá žádné cizince-spolužáky, jen jednu Vietnamku, se kterou si moc nerozumí. Další Vietnamka je o rok výš, takže s ní je v kontaktu, ale zase ne příliš často. Thajská kamarádka, která tady byla minulý semestr už odjela domů. Večer mívá dlouhé hovory se svými thajskými přáteli. Dnes jsme poklábosily o škole a tak nějak o všem. Ukázala mi, kam schovala mikrovlnku (sama jsem ji objevila už předtím, ale nepoužila), a že ji můžu kdykoliv použít. Jen nechtěla, kdyby k nám přišli na kontrolu, aby to viděli. Hodiny ve škole má prý hodně těžké, a to má z čínské zkoušky pátou úroveň. Já bych teď dala 4. úroveň, kdybych se víc podívala na znaky, které se tam objevují. Ale u pětky je i ústní a rozdíl mezi těmito dvěma úrovněmi je hodně velký. To je můj cíl, než odjedu nadobro zpátky, pak budu spokojená. Těch cílů mám tolik, že mi z toho někdy jde hlava kolem :-/.

Ve škole

Předmětů teď opravdu nemám tolik, jen jsou delší. Dnes ráno jsem měla čtení starých textů. Učitel nás rozdělil na skupinky, každá dostala určitou část daného textu na zpracování a na hodině to máme prezentovat. Jsem se třemi holkami, musím se s nimi trochu domluvit. Určitě si to budu snažit všechno přečíst, ale prezentovat svoje myšlenky a shrnout to moc nezvládnu. Pokud to jinak nepůjde, napíšu si to na papír v pinyinu a budu to nějakou dobu trénovat, abych jim to hezky vyložila a rozuměli mi :-D. Jinak se domluvím s učitelem, že bych mu vždy dala napsané. Což je zase práce navíc pro mě. Uvidím, jak to bude vypadat příště, to máme za úkol číst 角力记. V angličtině jsem to zatím nenašla. Nepočítám s tím, že mnoha textům, které budeme číst, existují překlady, ale možné je všechno. A budu za to ráda :-). Jedna věc je si přeložit čínštinu do angličtiny. Druhá věc je pochopit význam. Učitel povídal asi dobře, ale tentokrát mlel celkem potichu, takže jsem měla ještě větší problémy s porozuměním než normálně. Ale stále lepší než na hodinách taiji. Na mluvu učitele Xie už jsem si trochu zvykla (provincie Shangdong), ale stále rozumím minimum. A když do toho někdo vedle cvičí s dvojitým bičem, tak neslyší kolikrát ani Číňané. Minulý rok ve staré tělocvičně nám do toho zase bubnovali z lví tělocvičny… :-D Na hodiny čínštiny chodím jako minule – na gramatiku vždy, ostatní podle důležitosti (takže moc ne). Pan Li mě a další dva vybral hned na další hodinu, že máme prezentovat plán diplomky. Ještě že už jsem si to tak nějak rozmyslela :-). Doktorandi prý začnou s prací až příští semestr, teď zatím sbírají informace. Takže mám také čas. Ale pokud budu opravdu zpracovávat dotazník, potřebuji na to víc času, pamatuji si, jaké to bylo při psaní bakalářky, a to mi hodně pomohli rodiče s tříděním. Teď bych chtěla mít daleko víc respondentů, to se utabulkuji. No, budu mít tabulky, grafy… tak bude snad vedoucí spokojený :-). Kamarádka mi posílala na vyplnění svůj dotazník a měla tam to, o co jsem se dlouho snažila a nešlo mi – zaškrtávací políčka a políčka na vyplnění najednou, tak už snad vím jak na to. A pokud ne, tak mi prý pomůže. Nějak mi teď vůbec všechno pěkně vychází. Co se týče školy, cvičení, práce a tak :-).

Taiji

V poslední době jsem měla pocit, že náš taiji trénink je jeden velký kurník. Studenti občas přišli, občas ne, když přišli, tak se vykecávali. Madelin makala nejvíc, protože na ní, jakožto šampionce je vidět změna formy nejvíc. Fakt se strašlivě zhoršila. Kdybych byla taky tak protažená, tak bychom na začátku semestru cvičily asi podobně. Ale už se pomalu vrací, stačilo něco přes týden dennodenní dřiny. Zdá se, že se připravuje na březnovou soutěž, protože jí učitel hodně pomáhá a trénuje na čas. Včera k nám měl učitel vážný proslov, i když se snažil to pronést lehce a s úsměvem. Připomněl, že trénink začíná ve 14:30 a končíme v 16:30. Ten den jsme měli závěrečný nástup ale v 17:30 (3 hodiny taiji skoro v kuse!). V tomto semestru je naším cílem sestava wu stylu (武). Ta se mi líbí, kromě klasického pubu a tak, tam nejsou žádné nízké postoje a aplikace tam jsou hodně zřetelné. Učitel nechal učit Tang Lin Xiu, protože ta to s Cheng Di studovala před minulými prázdninami, vybrali je, aby s tím soutěžili v JiaoZuo a jinde. Učila dobře, se všemi detaily. Ale studenti, jakmile je neučil učitel, tak nedávali moc pozor, stále se na něco netrpělivě ptali, smáli se. Hlavně Jane. Výhodu to ale mělo – stihla jsem se naučit skoro stejný kus jako čínští spolužáci, protože jim to tentokrát trvalo daleko delší dobu než normálně. Učitel se s tím totiž moc necrcá. Ukáže to několikrát, vysvětlí a nechá nás to opakovat. Zkušenější si to pamatují, protože to většinou už kdysi cvičili, od nich se to naučí ostatní, a kdo to nestihne, má smůlu, za chvíli se jede dál. Sestava se tak naučí ani ne za týden. A pak tím, jak to každý den cvičíme všichni spolu, si to pomalu ukládám do paměti. A když je fakt velký problém, někdo mi to vysvětlí. Yun shou je ve wu stylu hodně zajímavé. Nejdivnější mi to tedy přijde u toho druhého wu stylu, který, i když děláme (občas) už minulého semestru, stále nezvládám a tak nějak se o teď fakt nehodlám učit. Yang, chen a sun to mají podobné, tyhle dva wu styly se liší. Doteď si stále nepamatuji 24ku :-D. Pohyby všechny znám, jen stále zapomínám posloupnost. Nevadí, kdybych to někdy „musela“ učit, tak si to nastuduji. Tady se to bere tak, že si nemusíte pamatovat milion sestav najednou. Ale musíte rozumět a zvládat pohyby. Potom není problém si sestavy dle potřeby nastudovat. To mi hodně vyhovuje. Takže zůstávám u své yangové sestavy (a opravdu je to 40, 42 se naučím později, líbí se mi, ale teď na to nemám v mozku místo :-D), sunové a dvou chenů. Ještě chci ten meč. A do toho se teď povinně učíme taiji duilian. Sympatické je, že to začíná jako sunová sestava  a pohyby jsou celkem přirozené, ale skončili jsme zatím jen první část, uvidím, co bude dál. Cvičím to s Tang Lin Xiou. Vybrala jsem si ji, protože se mi zdála svědomitá a tak, ale co začal semestr, tak je stále nějak unavená, každou hodinu ji bolí něco jiného, nechce se jí moc cvičit. Ale stejně jsou na tom skoro všichni. Jen pan Arogantní maká skoro od začátku až do konce. Včera jel dvě dělovky naplno bez pauzy za sebou. Pak si šel otřít pot a „na uvolnění“ si dal 74ku. Fakt maká jako blázen. Mezi sestavami si zaklikuje na hřbetech rukou nebo cvičí s taiji kopím. A fali se mu hodně zlepšilo, fakt dost. Nechává se průběžně natáčet na video. Tuhle metodu (i když ji zatím moc neprovozuji) velice doporučuji. Pokud už se ve cvičení aspoň trochu vyznáte, hned uvidíte, co děláte špatně, na čem zapracovat atd. A pokud ne, můžete to dát na zhodnocení někomu jinému. Navíc budete vidět, jak postupujete. Když uvidíte, jak jste cvičili před rokem, nezbude vám než se fakt pochválit, i když vy sami máte třeba pocit, že jde vaše cvičení víc a víc do háje. Pokud jste ale ani za rok nezaznamenali žádný pokrok. Bude někde chyba. Ale nehledejte ji jen v sobě: „To je proto, že jsem se tolik nesnažil, musím víc.“ (někdy se můžete snažit jako blázni, ale když nevíte, jak na to, zlepšíte se jen minimálně). A nehledejte chybu jen v učiteli: „Po roce cvičím furt na nic, ten učitel je fakt na nic, jdu jinam.“ (zvlášť u nás, kdy je na jedné hodině přes dvacet naprosto odlišných lidí, a cvičí se dvakrát týdně 60 minut, do kterých se musí vměstnat zahřátí, protažení, pauza na pití atd. :-) ). Takže cvičící, natáčejte se jednou za čas na video, vyplatí se to. Očekávám, že po tom proslovu, kdy učitel zdůraznil, že pokud dorazíme na trénink, jsme tam proto, abychom cvičili, i když tam učitel zrovna není, teď budou všichni hodně makat. Oni by sami od sebe začali až tak příští měsíc, až by si zvykli na školu, na každodenní únavné tréninky atd. Po prázdninách se nikomu moc nechce, to je normální. Ale pak v tom opět najdou zalíbení a baví je to. Já teď také dost polevila, když mě stále něco bolelo, tak jsem se na cvičení prostě netěšila. Ale vydržela jsem tři dny za sebou normální trénink moderny a taiji, tak jsem už zase na dobré cestě. Musím ale říct, že první den moderny jsem si zaplakala. Ne že bych byla unavená, ale zase mě rozbolelo tříslo a bailian prostě nešel, přímý kop ano ale tixi ne. Neplakala jsem bolestí, ale naštváním a tak. Jak se můžu zlepšovat, když stále nemůžu něco dělat, protože to bolí. Chtěla jsem zapracovat na skocích, a zase nemůžu. Chtěla jsem se dostat v taiji do formy, a zase musím změnit plány. Přítel mě večer přišel namasírovat, prosila jsem ho o to. Měla jsem prý nějak vychýlené tři obratle (srovnal mi je), z toho mě bolely záda a ten sval se táhne až k tříslu, tak to je všechno spojené. A opravdu, následující den všechno šlo bez bolesti. Kdybych skákala bailian moc, tak by to zase bolelo, ale nejsem blázen :-). Na taiji to také šlo – dokud jsem nezatuhla, když jsme se učili nové věci. Takže v masážích pokračujeme a sama cvičím před spaním, doufám, že to bude fungovat.

Cítím se o hodně víc unavená, i když psychicky víc v pohodě. Na taiji se teď učíme nové věci, to je pro mě náročné. Do toho hodiny čínštiny a wushu hodiny. Na praktických se snažím zapamatovat každý detail – nejen o pohybech, ale i o tom, jak učitel učil, jak to fungovalo na studenty atd. Musím dávat dobrý pozor na své vlastní tréninky, plánovat si to každý den, brzy ráno ještě chci chodit pilovat techniku a posilovat, abych se večer mohla víc učit. Což se daří, pokud neusínám. A nebo nepíšu blog nebo nepovídám s vámi na netu. Ne že bych tady neměla přátele, každý den jsem mezi hodně lidmi, s přítelem občas mluvíme hodně hodně. Ale co Danny odjel, není to takový ten fakt uvolněný přátelský pokec, kdy se vydržíte deset minut bez přestání smát jako blázen. To mi dost chybí. Navíc s většinou lidí řeším jejich problémy, nevím proč na lidi působím jako vrba zpovědnice :-/. Do toho ještě běžné záležitosti, které se normálně jeví jako samozřejmé, ale tady na to moc času a energie nezbývá – praní (ne vždy v pračce), úklid, ještě že se nemusí žehlit, převlékání povlečení, péče o sebe, plánování nákupů (tady pokud na něco zapomenete, je to trochu problém, protože pak chvíli trvá, než máte zase čas si to jít koupit a krámek u školy ne vždy má všechno), čištění plísně, zašívání atd. Ale to všechno holky a ženy znají. Jen já toho byla dosud ušetřená :-D. Včera jsem se doplazila po 5,5 hodinách cvičení opravdu bez pauzy domů a chtělo se mi strašně spát. Když jsem viděla tu plíseň a představila si, jak to zase drhnu, znechutilo mě to. Ale pak jsem s řekla… no, řekla jsem si to dost sprostě, ale sedla jsem si k pc, četla si noviny, lakovala si nehty na rudo, pila kafíčko a relaxovala (ale i tak jsem zvládla poslat tři mejly :-) ). A pak jsem se zvládla ještě dvě hodiny učit a bylo mi fajn.

Zajímavé je, že učitelé rádi mluví ve třetí osobě. Učitel Xie neřekne: „Když tady nejsem, tak stejně musíte dřít.“ Řekne ale: „Když tady učitel není, tak stejně musíte dřít.“ A nebo prostě mluví obecně…