Hodně různě. A není to prožitými dobrodružstvími :-). Jak už
jsem se zmiňovala, vzala jsem to tady až moc „svědomitě“, takže se věnuji skoro
výhradně cvičení a škole. Ve volném čase prostě jenom „nezáživně“ odpočívám,
jsem s přítelem, na netu, koukám na filmy, jím, spím a tak. O novoročních
prázdninách jsem to „rozjela“ a vyjela na týden do Henanu a i potom necvičila
každý den. Ale to nebylo proto, že bych změnila přístup, jen jsem byla nějak
vnitřně unavená. Teď toho občas trochu při protahování, skákání a tak lituji,
ale to není na místě. Získala jsem si trochu odstup a nadhled. Rozdělím to na
témata, aby to bylo přehlednější :-).
Moje jazyková výbava
:-)
Když jsem sem přijela, uměla jsem jen pozdravit, poděkovat a
pár dalších slůvek, která často nefungovala, protože výslovnost nic moc. Když
to vezmu z tohoto pohledu, tak jsem udělala velký pokrok. Ve třídě jsem
stále mezi nejlepšími, ale v téhle fázi je to už těžko k posouzení.
Naše Korejka se učila čínsky ještě doma a je fakt svědomitá studentka, takže
teď je na tom výborně. Danny měl úžasnou paměť a hromadu času trávil
s Číňany, takže měl obrovskou slovní zásobu. Pár našich Vietnamců je na
tom bídně, protože se drží ve vietnamské komunitě. Někteří mají lepší psaný
projev, protože je oboroví učitelé nutí psát dlouhé články a trávit odpoledne
v knihovně. Já zůstávám tak nějak mezi. Když se fakt učím, tak vidím
rychlé pokroky, ale párkrát do týdne to nestačí. Co jsem s přítelem,
úžasně se mi zlepšil mluvený projev a porozumění (jak čínštiny tak čínské
angličtiny). Jde ale o to, že slovní zásobou stále zůstávám na podobné úrovni,
necucám sto slovíček za týden. Ten první rok jsem si tady na všechno zvykala,
řešila hromadu věcí, cvičila a pak se mi už nic moc nechtěla. Chyběla
disciplína. Tu teď už trochu naštěstí mám, o prázdninách se mi povedlo
z čínštiny všechno dohnat. Jsem teď v dobré fázi, která dříve či
později dorazí, když se člověk učí jazyk. Učím se rychleji (kromě znaků, ty mi
stále ještě trvají). Jde to tak nějak přirozeně. Přítel řekne větu jinak, než
jsem naučená, tak si to zapamatuji a příště to použiji. Na ulici sbírám
slovíčka, poslouchám, jak spolu lidé komunikují a snažím se z toho něco
vzít pro sebe. Tohle je super metoda, ale pokud není podpořená dennodenním
studiem doma/knihovna atd., tak to jde jenom hodně pomalu. Pasivní znalost mám
celkem dobrou, u lidí, které neznám, rozumím většinou o čem mluví – bez
detailů. U těch, na které jsem zvyklá, sem tam i hlouběji. Sama si dokážu
vyřešit, co potřebuji (s troškou trpělivosti z druhé strany, když se začnu
stydět nebo znervózním, tak to jde totiž dost ztuha), protože mám jednu
přednost, ze které jsem těžila celé své studium – dokážu v mluvě
improvizovat, opsat slovo, které neumím, jednoduše vysvětlit (je to s podivem,
co :-) ), daří se mi přizpůsobit se. To jsem viděla na hodině o historii
novinařiny v Číně a v cizině. Učitel si mě a spolubydlící vzal po
hodině k sobě a ptal se, jak má mluvit, aby nám usnadnil pochopení.
Spolubydlící s mluvou nemá problém, čínštinu má fakt výbornou. Ale ještě
stále občas samozřejmě trvá, než se s ostatními pochopí (z různých důvodů
– někdy je také nervózní, někdy Číňan nečeká, že by mluvila tak dobře atd.).
Když ten učitel její poznámce nerozuměl, tak jsem to zkusila vysvětlit jinak a
pochopil. Úžasné je, že se občas naučím nějakou čínskou větnou konstrukci nebo
slovo z toho, jak se mnou mluví anglicky – často totiž používají Chinglish
= čínskou angličtinu. Tak se mimo jiné dozvěděl hodně i Danny o češtině a naší
kultuře :-D. Mám totiž ráda přísloví a přirovnání. Ne všechna dávají smysl,
když se doslova přeloží do angličtiny, některá říkají jinak… a z mých
frázových sloves má srandu do teď :-).
Takže jsem teď na takové střední úrovni – od všeho něco,
přežiji. Ale napsat sama dobře článek do školy nezvládnu. Přečíst si nějaký
článek zvládám obstojně jen se slovníkem. Pokud je to odbornější, tak se často
ztrácím ve smyslu. Pro tenhle semestr mám jasný cíl – co nejvíce vylepšit svou
wushu čínštinu a tu mluvenou mezi přáteli. Další rok budu mít plné ruce práce
s diplomkou, ale nebudu mít moc hodin a čas si budu moct plánovat podle
sebe, takže se chci víc zaměřit na čínštinu jako takovou. Zamakat tak, abych
před posledním odjezdem zvládlat HSK 5. Spolubydlící ji má, tak si od ní půjčím
knížky, vyslechnu rady a tak. Lehké to tedy rozhodně nebylo, navíc je tam i
mluvená část (ta je myslím v těchto nových verzích volitelná). Ale musím
to zvládnout. Pak budu spokojená a učit se to, co budu potřebovat. Čínštině se
rozhodně chci věnovat už napořád. Mrzí mě francouzština, které jsem věnovala
sedm let a teď nejsem schopná mluvit. Ale číst zvládám stejně jako předtím,
rozumím už o něco méně. No, nemůžu se věnovat úplně všemu najednou. Třeba zase
přijde její čas. Její studium mi ale dalo hodně i v jiných oblastech. Co
se týče angličtiny, ta se mi po Dannyho odjezdu značně zhoršila – ta mluvená.
Ale jde spíš o slovní zásobu. Psanou se slovníkem zvládám stále dobře.
Angličtina je pro mě… jak to vysvětlit… Nemám ji skvělou ani špatnou, je to můj
pomocník. Nemám čas se jí věnovat, jak bych si přála, ale je to moje běžná
součást života, i když v Číně je to samozřejmě jiné, než kdybych žila
v USA. Jsem ráda, že rozumím písničkám a filmům. Dokonce tak i trochu
studuji čínštinu – mám filmy v angličtině s čínskými titulky.
Většinou už ani nepotřebuji dva slovníky jako na začátku, to jsem musela
přeložit čínské slovo nejdříve do angličtiny a pak do češtiny. Teď to jde bez
té poslední fáze, pokud se nejedná o nějaké vysloveně hovorové slovo nebo
naopak velmi odborné. Pokud jde o odborný výraz, tak tomu v češtině
většinou říkáme stejně, takže pak musím hledat ve výkladovém slovníku :-D.
Studium jazyků je úžasná věc, opravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat