První lekce sandy

Trochu jsem se děsila, že budeme v sanda tělocvičně, kde se trénuje naboso, v téhle zimě bych to určitě nechtěla. Naštěstí nás dali do wushu tělocvičny. Dorazili jsme tak tak, Ya Qiang v kantýně dlouho zíral na televizi. Byl tam nějaký film o Tibetu, musím říct, že na to zírali všichni přítomní, s otevřenou pusou. Učitele jsme měli nakonec stejného jako předtím na páteční přednášku o čemsi. To je zrovna ten učitel, kterému rozumím každé desáté slovo – když mám štěstí. Ale při cvičení to nevadilo, protože jsme stáli ve velkém kruhu, on uprostřed a vysvětlování doprovázel i pohyby, na které jsem se zaměřila a pochopila jsem všechno. Dokonce jsem tentokrát trochu rozuměla i tomu, co říkal. Ya Qiang se mi snažil překládat, ale nebylo to tentokrát vůbec potřeba, strašně mě to překvapilo. Po úvodním rozběhání jsme stáli v kruhu, jak již jsem zmínila a učitel postupně vysvětloval základní postoj nohou, jak s rukama, jak pracovat pasem, přímý úder, levý hák, jeden z kopů, chůzi vpřed, chůzi vzad. Musím říct, že jsem hodně využila, že jsem předtím sandu už viděla a občas i vyzkoušela, nejvíc se hodilo těch mých pár boxovacích hodin. Ne proto, že bych všemu rozuměla a prováděla to správně. Pohyby pro mě nebyly cizí, měla jsem je už trochu „osahané“ a mohla jsem se soustředit na správnou techniku a detaily. A musím říct, že co mě naučil učitel za tu hodinu a půl jsem se na těch ostatních hodinách učila dlouho a spousta detailů byla vypuštěna. Ano, často se preferuje příliš nevysvětlovat, jen v rámci bezpečnosti, aby si někdo nezlomil palec, zápěstí atd., a pak do toho bušit, co to jde – ono to časem přijde. Ale po dnešní hodině jsem spíše zastáncem toho, aby ( zase ale záleží jak u koho, v jakém je věku atd.) se vysvětlilo na začátku i více detailů. Podle mého je pak pokrok rychlejší. Ale to jsou dvě metody a každá má své pro a proti – a každému samozřejmě vyhovuje něco jiného. Dnes jsem ale viděla, že když se to správně nadávkuje, tak i slečny, které předtím neuměly udělat pořádně ani pěst, zvedaly pěkně kolínko vzhůru, a i když jim některé věci nešly, protože to dělaly poprvé, tak tomu rozuměly a už to bude jen otázka času, tréninku a motivace. Určitě je alespoň dobře vysvětlit cvičenci, proč základní postoj vypadá tak a tak, k čemu to je, proč má být zataženější břicho, záda trochu kulatější atd. (vím, popisuji to kostrbatě). Přijde mi, že spousta lidí se zformuje do takového postoje jen pro to, že to viděli v televizi nebo to odkoukali od učitele, ale už nevědí proč – nikdo jim to nevysvětlil a nebo se o to sami ani nezajímali.  Ono to není jen v sandě, sami víte, jak je to třeba u taiji, shaolin atd. Někdy se pohyb jen ukáže a dál ho studenti napodobují. Někdy se rovnou vysvětlí, k čemu to může sloužit.

Ve wushu má všechno své důvody (a i krása je důvod – v moderním wushu, které jak jsem psala, je stále považuji za wushu). I u nás bylo hodně lidí, kteří moc učitelovy pohyby nesledovali. Můj přítel byl nadšený, že zase cvičí, tak zkoušel všechno možné, ale nepostřehl detail, na který učitel upozorňoval a pak chvíli trvalo, než se toho svého návyku (přišlo mu to správně, přišlo mu to zaručeně cool) zbavil. Učitel se ptal, jak mu vysvětlíme rozdíl mezi úderem pěstí normálně a nastojáka. Vyjádřilo se hned několik studentů, ostatní se tvářili, že strašně přemýšlí, ale byla jsem jediná, kdo na to přišel (tedy z těch, kteří dali najevo, co si myslí). A nemusela jsem na to studovat anatomii a příbuzné vědy, čímž se chlubí můj přítel, chce to logiku, vnímat a používat všechny smysly. Něco podobného nám kdysi dávno vysvětloval i učitel Xie při taiji. Jak jsem to tady viděla, hned se mi to spojilo a docvaklo. A vůbec, sanda, jak ji nás učil učitel Jiang, měla strašně podobného s taiji, jak nás ho učí učitel Xie – i ten předtím dělal sanda a u nás na univerzitě ji taktéž učil. Moc se mi líbí, jak se všechno doplňuje, zapadá do sebe. Taiji je prostě všude, jak často říkám. A nemám tím na mysli cvičení taiji, ale taiji princip.

Je super být profíkem v jednom oboru – pokud jste úžasný atlet, tak nemáte na nic jiného čas ani energii, po soutěžní kariéře si můžete vybrat, jestli se chcete dál vzdělávat – a hodně dobrých trenérů, bývalých atletů, to dělá, i když třeba ne na univerzitě. Aby člověk víc pronikl do wushu, je potřeba věnovat se i jiným věcem než je jen trénink moderny nebo tradičních sestav, sebeobrany nebo taiji pro zdraví. Učitelka Zhang (tu mám na hodinu o udržování zdraví) jako první navrhla nový koncept: cvičit taiji, qigong a učit se masážím a všemu s tím spojeným. Nyní již máme pár studentů, kteří to zvládli spojit dohromady a patří k nejlepším – jak v taiji, qi gongu, tak v masážích.