Studium na čínské univerzitě
Příliš zeširoka
Studijní život mám takový, jaký jsem si ho udělala, ale
studium samotné mě velice zklamalo. Pekingská sportovka se pře s tou naší,
která je na wushu lepší. Myslím ale, že jim jde hlavně o soutěžní výsledky a
věhlasnost vyučujících. Na naší univerzitě je wushu obor považován za nejlepší,
hned potom následuje sportovní věda, která je z doslechu fakt záhul
(čínský James to studoval, tak jsem to měla z první ruky :-D). Problém
bude v samotném čínském systému školství, ale nevím, jestli se teď o tom
rozepisovat, protože tématem je, jak se mi tady studuje :-/. Myslím ale, že to
patří k sobě, tak to zkusím. Mám za sebou první semestr a 20. února jsem
začala druhý, mám teď ještě k tomu jednu hodinu z katedry žurnalistiky
(historie žurnalistiky v Číně a v zahraničí) a z katedry ekonomie
(pořádání sportovních akcí). Takže jsem si už nějaký obrázek udělala. Nemůžu
samozřejmě mluvit zasvěceně o celém čínském vzdělávacím systému, protože až tak
zasvěcená do toho nejsem. Ve školce jsem učila minulé léto, tak jsem něco
trochu viděla. O ZŠ a SŠ vím jen z vyprávění, stejně tak o ostatních VŠ. Joel
(Švéd) je na Fudanu, která je jednou z nejlepších tady v Šanghaji, je
to sen hromady zdejších bakalářů – dostat se na mgr. na Fudan, když už by
nevyšel ten vysněný Peking :-D. Joel je celkem kritický a rád vypráví o sobě,
tak jsem něco slyšela, ale i tak to znělo dobře – náročné studium tak, jak bych
si ho představovala. Shodli jsme se ale na tom, že tady to berou hodně
zeširoka, hlavně na bc. studiu. U nás wushu bakalář musí čutat do balonu, běhat
atd. Z určitého úhlu je to užitečné, ale proč proboha mít předmět „fotbal“?
(zvlášť v Číně, kde ten jejich je vyhlášený :-D). Ono jde o to, že u
většiny studentů se předpokládá, že se následně uplatní na některé ze škol jako
učitelé tělocviku (musí tedy znát všechno možné). To je i případ mého trenéra –
kromě wushu tam učí právě zmíněný fotbal (a jednou mi dorazil na trénink s monoklem,
když dostal od jednoho ze svých žáků během hry ránu loktem :-D), gymnastiku,
atletiku, pochodování (vojenské „vlevo vbok“ a tak :-) ). Ještě že neučí
plavání, musel by se hodně přemáhat, aby žáci nepoznali, že se vody bojí :-). Přítel
studuje „sportovní průmysl“ :-), tento semestr má povinné tréninky badmintonu,
tenisu a pingpongu.
Vztah učitel-žák
Naprosto odlišný od toho, jak to známe my. Na ZČU Američan s českým
předkem Sky Kobylak občas se studenty zašel ven, pravidelně spolu pařili v klubu.
Paní Koláříková na francouzštinu byla učení naprosto oddána, ať už byla hodina
nebo ne… Ale pokud jsme měli hodinu gramatiky, tak jsme prostě jeli gramatiku. Někteří
učitelé se samozřejmě také rádi vykecávali, ale měli jsme plán, kterého jsme se
drželi. Nevím, jestli tady existuje něco jako sylabus. Tady je učitel bohem. Proto
Jane moc touží být učitelkou na VŠ (ona si vždy vybírá podle toho, co je
nejvýhodnější, nejkrásnější atd.). Rozvrhy hodin se sestavují podle učitelů,
které nikam nikdo netlačí – proto jsme se dozvěděli rozvrh na další semestr až
18. 2. (20. 2. jsme začínali). Pokud učitel nemá čas na hodinu dorazit, tak se z pohledu
školy nic neděje – učitelé jsou tady velice zaměstnáni svými vlastními projekty
a vedlejšími aktivitami (a škola je samozřejmě ráda, když někdo od nich
publikuje další knihu, když si mohou zapsat, že další učitel vyjel učit do
Rumunska atd.). Na tréninku se občas stane, že si myslíte, že vás bude učit
daný učitel, ale pak se ukáže, že poslal svého studenta, protože nemá čas. To
se děje často u učitele Xie. Ten nám na qigong za sebe poslal učitelku Lei,
která je výborná (také jeho studentka) a pana Arogantního, výuka byla ale
stejně zajímavá. Učitel Xie se přišel i sám přesvědčit, že všechno šlape jak má
a pak zase odešel. V taiji týmu nás teď wu styl a taiji duilian učí
studenti. Učitel se věnuje jiným nebo nás jen pozoruje. Tohle není z lenosti
nebo tak. Chce dát svým studentům i jinou zkušenost, učit fakt není sranda, jak
mnozí z vás ví na vlastní kůži. Jsme tady na VŠ jedna velká rodina, co
jsem slyšela, tak hlavně wushu obor drží při sobě. Na angličtině jsou hodně
individualisti a soutěživí. Navíc studenti žijí na kolejích, všichni jsme v neustálém
kontaktu. Vztahy jsou tady kolikrát velmi úzké. A vztah studentů se svým
vedoucím je ještě užší. Esther se starala své učitelce o nemocnou dceru, taiji
studenti občas vyzvednou učitelovu dceru ze školy a vezmou ji na jídlo, hrají
si s ní místo tréninku. Ya Qiang zařizoval učiteli hotel, když se chystal
s rodinou na výlet, psal za něj článek o fotbale, když prý neměl čas. Studenti
jezdí domů jen jednou nebo dvakrát ročně, tak se je většina učitelů snaží
připravit i na život – dávají jim rady, vypráví svoje zkušenosti atd. To je
všechno moc fajn, na první pohled to dá člověku pocit sounáležitosti, rodiny
atd. Ale na ten druhý? Když učitelé místo probírané látky do žáků hustí jedno
životní moudrou za druhým, je to relax, ale následná zkouška už takový relax
není – zvlášť když jste bakalář a bude vás čekat pekelně těžká přijímací
zkouška na vaši vysněnou školu. Také se pak tím hodně ztrácí na úrovni výuky a
na výsledcích, které pokud jsou dobré, je to hlavně tím, že studenti nespí a
všechen čas tráví v knihovně, aby se našprtali všechno potřebné. Také
studenti ztrácejí část ze své svobody. Esther si mi kolikrát stěžovala, že ji
její učitelka využívá jako osobní bezplatnou služku – na nákupy, zamlouvání
lístků, péči o dceru atd. Co všechno dělá Ya Qiang psát ani nebudu. Když mi to
jednou vyprávěl a trochu si stěžoval, nemohla jsem si pomoct a řekla jsem mu,
že to má proto, že jim tak leze do zadku. Je to fakt jejich ocásek – v pauze
na hodinách s nimi vždy povídá, po hodině s nimi povídá cestou někam,
nosí jim věci atd. Stejná je i jeho sestra. Všichni studenti, když vidí
nějakého učitele tak: „Ježiš, učitel!!!“ Hlasitě zdraví, zapovídají se, kousek
s učitelem popojdou, i když vlastně mířili jiným směrem nebo pospíchali. Naposledy
jsem si povídala s přítelem na ulici, když v tom zkameněl: „Učitel!!!
Běž napřed!“ Nic jsem na to neřekla a vrátila se na pokoj. Když toho bude víc,
tak si s ním promluvím o tom, že se mi to nelíbí, ale to je všechno. Tohle
je jejich zvyk, kterého se prostě nezbaví, tak to tady funguje. Navíc je za tím
ještě něco. Mít dobrý vztah s učiteli se velice vyplácí, a nemyslím tím
při zkouškách. Vedoucí učitel často zařizuje svým studentům práci po promoci.
Ya Qiang chce rozšířit svůj byznys na další školu. Když pověřil jednoho z tamních
studentů, aby mu to domluvil v kanceláři, nepovedlo se (student nemá „kontakty“).
Takže teď sám chodí za našimi učiteli a hledá, který z nich tam má
kontakty (spolužáky, kolegy atd.) a pomůže mu to na té škole zařídit. Známosti
jsou důležité. A mít známosti s učiteli otevírá mnohé dveře.
Úroveň
Zdá se mi, že příliš nevalná. Už proto, co jsem zmiňovala výše,
ale je v tom i hodně jiných věcí, které zatím tolik nevidím. Když ale na
každé hodině (a je jedno, který předmět máte) slyším, jak mám psát diplomku,
tak je něco špatně. Na to bych měla mít příští semestr samostatný předmět, tak
PROBOHA PROČ? Každá úvodní hodina je o tom samém. Mám teď několik tříhodinovek.
Kdyby se učitel nevykecával o všem možném, co se k hodině nevztahuje, tak
by se to v pohodě zkrátilo na klasickou 1,5 hodinu a nemusela bych v pátek
ve škole sedět do 21:30. O wushu je toho tolik, tak proč nás to neučí? Většina
hodin byla tak šíleně obecných = k ničemu… Jediná užitečná hodina byla o
šíření wushu (média atd.). Wushu historie, to bylo jako čtení knihy. Jeden
učitel vydržel hodinu vykládat význam slova „historie“. Na hodině o sandě nám
říkali, jak psát diplomku. Na tradičních sportech učitelka zmínila pár
tradičních sportů (po 1,5 hodině, kdy vysvětlovala, co to vlastně „tradiční
čínský sport je“), chaoticky učila kousek toho a toho qigongu, vlastní taiji
sestavu slepenou z pár prvků, které posbírala (tuhle učitelku nemám ráda a
nejsem jediná). A tak bych mohla pokračovat. Kvalitní výuka probíhala snad jen
na praktických hodinách. Z toho se dá usoudit i to, že zatímco tréninky
mají promakané a dělají to prostě už strašně dlouhou dobu. Jak učit wushu
teorii stále netuší, nemají na to systém. Se spolubydlící (studuje tu čínskou
medicínu) jsme se shodly na tom, že pokud by takhle učili v naší mateřštině,
probíraná látka by byla fakt primitivní a učit bychom se nemusely skoro vůbec. Když
jsem se kvůli tomu jednou rozčilovala příteli, tak moc nevěděl co na to říct. Tak
to prostě je, když tak jim můžeš napsat email s podněty :-D. To třeba
udělám, ale až po promoci :-D. Měl jednu obranu: studenti mgr. oboru musí víc
sami zkoumat, hledat, číst atd. Dobře, tak mi na to ale dejte čas! Proč sedět
tři hodiny na hodině wushu historie (také do 21:30), když bych si mohla místo
toho to samé přečíst pohodlně doma v posteli. A možná bych toho zvládla i
víc.
A tak se tady studuje :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat