Vztahy
Vztahy s lidmi okolo jsou podle mě nejtěžší na celém
pobytu v cizině. Na zvyky jiné kultury, jiný systém… se dá zvyknout. Ale s lidmi
je to někdy až moc interaktivní, až moc proměnlivé. Kolikrát člověk může být
přizpůsobivý a chápavý až na půdu, ale kolikrát se prostě nepřestává divit.
Jak to dopadlo s Mirkem většina z vás ví. Je mi to
dost líto, ale jinak to asi nešlo. Nejsem ale potvora, a když mám možnost, tak
pomůžu. Byl na tom jednom školním vystoupení, s danou učitelkou se znám a
teď se s ní každý den vídám v tělocvičny, občas jí pomáhám, povídáme
spolu. Když se o něm zmínila, tak jsem jí hned řekla, jak to je. Je hodně
špatné, když sem přijede člověk studovat wushu a první rok ho nemůže cvičit,
pouze v případě, že si to zaplatí (přes kancelář samozřejmě, aby měli víc
peněz, ale že vidím až takhle daleko jsem jí samozřejmě neřekla, protože je u
nás v kanclu). Jak se pak bude prezentovat na přijímačkách (už sama vím,
že je to formalita, ale učitelka to neví a já tenkrát také ne, pamatuji si, jak
jsem trénink den předtím byla tak nervózní, že hůř jsem snad nikdy necvičila),
jak pak bude studovat? Učitelka se mnou ve všem souhlasila a prohlásila, že takhle
to nejde a promluví si s nimi. Z naší kanceláře není nejvýš, ale má
dobré vztahy s wushu katedrou, je tak nějak i její součástí. A pokud oni
řeknou, že může, tak naše kancelář utře nos. Kdyby to tak vyšlo… Nechci se
chválit, navíc se zatím ještě nic nestalo a kdo ví jestli stane, ale už trochu
zvládám i ten čínský přístup a z toho mám radost :-). Čínská diplomacie je
úžasná věc. To jsem viděla, když přítel psal napůl pracovní napůl přátelský
email jednomu cizinci. Chtěl, abych mu opravila angličtinu, ale musela jsem to překopat
hodně – podle západních zvyklostí, my takhle dopisy fakt nepíšeme :-). Zároveň
jsem v tom ale musela zachovat čínského ducha, tu čínskou příchuť. Je to
hodně zajímavé.
Co odjel Danny, tak tady nemám nikoho podobně naladěného, s kým
bych zašla do školního parku, plácala blbosti a dostávala záchvaty smíchu. Až
teď zjišťuji, jak to bylo důležité, v té době jsem to nevnímala. S Esther
to celkem jde, můžeme mluvit hodně, ale moc se nevídáme. S ostatními čínskými
kamarády to není tak uvolněné v tomhle smyslu, i když se mi třeba Jane
svěřuje s tajnostmi nejtajnějšími :-). Teď někdy by měl dorazit na nějakou
dobu Florenc, s tím se mluví skvěle o všem, tak se nemůžu dočkat, až spolu
zase vyrazíme na jídlo. S přítelem mluvíme o všem, snaží se mi vždy
pomoct, jen to není taková souhra v náhledu na věci, jako bývala například
s Dannym, Magdou v ČR a tak. Na druhou stranu včera jsem ho vytáhla
ven a po dlouhé době jsem se od srdce zasmála. Ten den jsem se cítila celkově
hodně šťastná. Ale takových dní tady nemám moc, i když se snažím působit
pozitivně a tak. Mohla jsem chodit ven s ostatními pařit, do parků, na
různé akce… ale zvolila jsem si svůj pobyt jako tvrdou dřinu. Můžu to kdykoliv
změnit, přehodnotit. Nic mě k tomu nenutí, dělám to dobrovolně, takže si
nemůžu stěžovat a snažím se to dělat co nejméně. Už jsem se naučila vnímat to
převážně pozitivně i doopravdy, ale první rok byl hodně těžký. Kolikrát jsem
měla stavy, že jsem si do pokoje nanosila jídlo, koukala na film, nic nedělala,
bylo mi mizerně, brečela jsem, odmítala slavit Silvestr a jiné akce. Jednou mě
musel Danny z pokoje doslova vynést, aby mě dostal ven. Nezmiňovala jsem
se o tom z několika důvodů. Jak byl blog veřejný, tak bych tím udělala
radost pár lidem, kteří mi dobré věci moc nepřáli. A radost jsem jim udělat
nechtěla. A kdyby mamka věděla, že mi občas není veselo, celý týden by z toho
nespala. Kdežto já se jeden den přejím, pobrečím, ponadávám a další den zase
makám a jsem v pohodě.
Tenhle rok je už o dost lepší, protože jsem tak nějak víc
uvolněná, zapracovala jsem na sobě v tomhle ohledu hodně. Za to jsem na
sebe pyšná a sebechvála může smrdět, jak si chce. Přijela jsem sem bez
sebevědomí, asociální a tak. Na začátku mi dělalo problém i jen jít do kantýny
sama na jídlo. Měla jsem pocit, že na mě všichni zírají. Styděla jsem se z nejrůznějších
důvodů. Zrovna dnes, když jsem večeřela sama v kantýně, jsem si na to
vzpomněla a musela se smát. Když už jsem se tenkrát přesvědčila a do kantýny
šla, hledala jsem místo, kde mě nikdo neuvidí. Kdežto dnes večer jsem seděla
uprostřed přímo proti vchodu, protože v TV byl program, který mě zajímal.
Že jsem se naučila komunikovat s Aurorou beru také jako
velký úspěch, protože je to velice komplikované. Ale ona mě má ráda a je typ
člověka, který špatné nezapomíná, ale soudí spíš podle toho dobrého. Takže i
když jsme měli rozepře, navzájem jsme si pak pomáhaly a držíme při sobě. Moc
toho, co o sobě normální přátelé vědí, neznáme. Ale vůbec to nevadí. Nedávno
jsem jí v pauze přišla vysvětlit něco ohledně našich wushu hodin a ona na
mě hned spustila o problémech s jejím koučem. Vyslechla jsem, poradila,
ještě poslala mejla a snad je zase o něco líp. Co se týče mého kouče, to je
prostě láska až za hrob :-D. Nepřitahuje mě fyzicky, ale dokážu si představit,
že malou Číňanku ano. Má obrovské charisma, to je typ člověka, kterého mají
všichni rádi, ani vlastně neví proč. Je fakt, že minulý rok fungoval jako můj
psycholog – člověka, kterého moc neznáte víc akceptujete, nasloucháte mu, má
určitou autoritu, a tím že nejste v žádném vztahu se cítíte i víc v bezpečí
(efekt kadeřníků atd.). A kadeřník se snaží svého zákazníka držet spokojeného,
nechce aby příště zkusil jiného a on tak přišel o svůj zdroj peněz. Časem se z takových
lidí mohou stát přátele, ale ne vždy. Pokud se ke mně bude kouč chovat tak, jak
se chová teď i po létě (pomáhám mu do Evropy), tak můžu říct, že jsme skutečně
přátelé, takže uvidíme. Nabízí se myšlenka – kamarádovi za trénink přeci
nemusíš platit? Je to možnost. Ale mám zkušenost, že věc peněz musí být jasně
daná, jinak to může narušit velká přátelství i rodinná pouta. Až najdu někoho
stejně nebo i víc kvalitního, za kterým nemusím jezdit čtyři hodiny metrem,
který nebude chtít zaplatit, volba je jasná a nejen já za to budu moc ráda :-).
Zatím si nechám Caie. Nejsou z něj cítit jen peníze. Když jsem s ním začínala
minulý rok v zimě, bez mrknutí oka mi udělal nový meč, staral se o mě a
ještě netušil, že by ze mě mohl něco mít. Dnes jsem dostala nové kopí, na
soutěž mi udělá další a mám slíbený i soutěžní meč. Byznys je byznys.
Přátelství je přátelství. A ne vždy se to vyplatí míchat.
Žádné komentáře:
Okomentovat