Zamyšlení o názorech

Článek je dlouhý a jde jen o zamyšlení nad názory obecně – jaký názor je špatný, jaký je správný, podle čeho se to posuzuje, v jaké formě se prezentuje atd.

Už dlouho si sbírám střípky o Číňanech do své komplikované mozaiky. Jak na věci nahlížím, se odvíjí od mého „ čínského backgroundu“ (zkušenosti s Čínou a Číňany, znalosti o Číně a o Číňanech). Ale opravdu jen část, protože názor ovlivňuje strašně moc faktorů - rodina, vzdělání a podobné věci. Z mého „ celkového backgroundu“ vycházejí mé názory a přístup. Takže dá rozum, že se v mnoha částech nebudu shodovat s jinými. To se často nedá srovnávat. Aurora, která tady žije již sedm let a je stále ve společnosti šanghajského wushu týmu, by věci viděla zase trochu jinak. Stejně tak Levi, který tady je už asi osm let a má čínskou manželku (šanghajskou). Oba tady pravidelně pracují, mají tedy ještě další možnost k pozorování. Péťa mi dala kontakty na dva lidi od nás, kteří v Číně žijí, ti věci budou vidět také různě. Stejně tak i Péťa samotná, která tady také byla. A co třeba mí rodiče, když u nás Qin Fei skoro každý pátek zůstával, protože učil do večera – také mají nějakou svou zkušenost s čínskou kulturou. A třeba Američan Danny, kterého Číňané milovali – někteří proto, že je Američan, někteří proto, že je to Danny. A pak tu máme třeba Pepíka z Horní Dolní, který se zázračně ocitl v Číně a dostal hlad. Cestou do restaurace potká Číňana, který si hlasitě odplivne na zem a vyhodí obal od sušenek na zem. Musí si zacpávat uši z toho neustálého troubení aut. V restauraci uvidí, jak jim jídlo padá na stůl, kosti hážou na zem. Jednomu z nich zkusí vysvětlit, že to se přeci nedělá, a Číňan nechápe proč jako… Tak si z toho Pepík udělá jasný obrázek o Číňanech. Protože se to neshoduje s jeho kulturou, s tím jak byl vychováván, neshoduje se to s pravidly, jaká stanovila jeho společnost. Je to normální závěr, ke kterému by došel každý takový Pepík či Pepička a žádný „milovník Číňanů“ by jim to nemohl mít za zlé, protože za podmínek, jaké mají, je jejich názor správný. Tedy, shoduje se s našimi normami. Tím neříkám, že lidé, které jsem zmínila před Pepíkem, jsou zkušenější ve smyslu chytřejší. Stejně tak jsem neřekla, že je Pepík hloupější, nevzdělaný ignorant. Nikdo také neřekl, že se názor těch lidí liší od Pepíkova. Třeba by se na hodně věcech shodli.

Jde o to, že každý člověk je jiný. O Číňanech se dá říct, že vzhledem k našim zvykům, jsou nechápavá a chamtivá čuňata atd. O Češích se dá říct, že jsou závistiví, nepřejícní atd. A v obecném smyslu by to asi byla pravda – takové stereotypy o nich i o nás kolují. Ale já znám spoustu Čechů, kteří závistiví a nepřejícní nejsou. A znám i spoustu Číňanů, kteří na zem neplivou, nesrkají polévku, dají se s nimi vést velmi zajímavé rozhovory a na peníze nekoukají (a nemusí to být nutně ani můj přítel ani někdo bohatý). A znám i Číňany, kdy bych si řekla „zlatí Češi“ – ale zase, jak který Čech :-D.

Kontakt s odlišnou kulturou je velice složitý. A nemusíme létat až do Číny, stačí i naši sousedé a ostatní evropské země. Někteří Češi se odstěhovali do Spojených Států. Některým to tam i po delší době naprosto vyhovuje – země přesně pro ně. Někteří tam zůstávají z nejrůznějších důvodů, ale moc jim to tam nevoní. A někteří to nevydrželi a vrátili se zpět a nebo si vybrali PRO SEBE lepší zemi.

Tohle moje roztahané zamyšlení se dá aplikovat i na jiné země a situace. Důležité je:

1) Každý má právo na názor, ať je jakýkoliv. Po vyjádření názoru nastane několik situací: a) názor přijme většina, je tedy považovaný ZATÍM a ASI za správný, b) názor typu 1 + 1 = 3 většina označí za špatný, takže je ZATÍM a ASI považovaný za nesprávný.

„Zatím“ a „Asi“ proto, že vždy se může objevit někdo, kdo se pokusí názor zpochybnit, pak už záleží na situaci, na jeho zpochybňovacím umění, na argumentech a jestli vůbec chce někoho o svém jiném názoru přesvědčit či ne – „Vy se mýlíte, jste blbí, já si to myslím správně a nikdo mi to nevymluví.“

c) pak máme názory, u kterých je těžko říct, zda jsou správné nebo chybné – mimo jiné také proto, co jsem popisovala výše – každý jsme jiní, jinak formovaní, s odlišnými zkušenostmi.

d) a pak máme ještě další typy, které teď nevidím a vidí je jiní. Proč? Viz výše.

2) Když člověk prezentuje své názory, musí vědět, proč tak činí a být připraven na to, že jeho názor může být k jeho překvapení označen jinými za chybný. Pak záleží, v jakém prostředí svůj názor prezentuje. Je-li to v přátelském prostředí, tak se nemusí obávat formy, obsahu a ani záměru. Na druhou stranu ne každý kamarád dokáže kamaráda zkritizovat (ze strachu, z lhostejnosti…), což ne vždy je dobře. Pokud budou všichni tvrdit, že jsi úžasný a nejlepší, přijmeš to za své a nemáš takovou šanci se zlepšit (o tom ale ty nevíš, protože si myslíš, že jsi úžasný a nejlepší, vždyť to všichni tvrdí, i tví přátelé). A vrátí se to špatně i těm nekritickým přátelům, protože budou muset snášet chování daného člověka, i když se jim třeba nelíbí – ale to je jejich problém, měli ho přátelsky upozornit. Stává se ale i to, že se můžete naupozorňovat jak chcete, ale protějšek to nepřijde, pak už se nedá nic dělat a musíte se zařídit podle svého. Pokud vám na příteli záleží a chcete mu fakt pomoct (jak si ale můžete být jistí, že váš názor je fakt správný? Co když má pravdu on? :-D), musíte se naučit, jak ho upozornit, aby to vzal. To jsou strasti mezilidských vztahů. Pak se dají názory prezentovat také v otevřeném prostředí. V tomto případě musí být člověk o to víc otevřený a tolerantní. Zvlášť v psaném projevu se lidé rozjedou a vyjadřují, jak se jim jen za chce – na to je také hromada studií- proč je tolik veřejných fór jen urážlivou fraškou… Takže na jednu stranu si v tomto případě člověk nesmí brát věci moc k srdci, ale na druhou stranu se nad tím musí i trochu zamyslet a zanalyzovat situaci – pomůže mu to posunout se zase o něco dál. Po QF první soutěži v ČR se objevily komentáře typu: „ušlo to, ale od syna Mistra bych čekal něco víc“. Jak by to vzal nesebevědomý citlivý člověk? Velice těžce. Jaký QF vlastně je by vydalo na obsáhlý rozbor, ale to sem nepatří. Určití lidé by ten komentář pochválili, protože panuje obecný názor, že syn Mistra bude už jako mladý naprosto úžasný a bezchybný, má to přeci doma, ne. Ale jiní by to vyvrátili tím, že není vše černé nebo bílé a syn Mistra nemusí mít na růžích ustláno. Jde jen o množství informací, zkušenost, „background“ atd.

3) Pokud nejde o ty 1+1=3 názory, tak si myslím, že největším problémem není to, že se lidé v názorech liší (samozřejmě, jsou lidé, kteří jiný názor prostě přijmout nedokáží a i já s tím mívala problémy), problémem je forma. I „ošklivé“ názory (takové, o kterých víme, že danou osobu asi určitě nepotěší) se dají vyjádřit slušně. Pokud to někdo nevezme ani v tom případě, je to už jen a jen jeho problém. Komentáře typu: „No jo, je vidět, že jsi z Čech nevytáhl paty, budeš se muset ještě dost učit…,“ rozhodně dobrou formu postrádají. Ne každý má to štěstí, že z Čech ty paty vytáhne, ne každý má takové možnosti. Ne každý má takový přístup k informacím. Pokud já naopak přístup mám a zapojuji se do debat, fór atd., tak bych se měl prezentovat slušně a tolerantně, aby ze mě bylo cítit, že fakt ty zkušenosti a informace mám.

Blbí lidé (v nejrůznějším smyslu toho označení) samozřejmě existují a nedá se to házet jen na to, že mají odlišné zázemí, odlišné možnosti, někdy jsou to výmluvy. Ale kdo to posoudí…