Poznatek ze cvičení

Dělala jsem chybu, že jsem nerespektovala svoje čtenáře s tím, že kdo nechce, číst to nemusí nebo si může vybrat, co ho zajímá (a to bylo těžké, protože z nadpisu se to těžko poznalo a motala jsem hodně věcí dohromady). V tomhle také musí být kompromisy, tak doufám, že už jsem na správné cestě. Kdyby ještě ne, dejte vědět :-). Tenhle můj starý přístup mi někoho připomíná, a to rozhodně nechci. Aby se předešlo spekulacím, jde o někoho, kdo je teď v Čechách :-P. Dejte mi nějaká témata, o kterých mám napsat! :-)

Poznatek ze cvičení

Je zajímavé, jak menší zranění přinutí člověka k větším výkonům. Mám s tím hodně vlastních zkušeností a dnes jsem to viděla na našem malým. Udělal se mu na ruce z tyče puchýř, který si strhl. Obrečel si to, trenér mu to zavázal a pobízel, aby ve cvičení pokračoval. Malému se moc nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Když se postavil do postoje, trenér ještě dodal, že se takové věci stávají a nesmí ho zastavit. Musí jen vymyslet, co s tím a pokračovat. A tak je to i v životě. Takovéhle věci se člověk naučí i při jiných sportech a aktivitách, ale wushu se proslavilo mimo jiné i tím, jak strašně člověka kultivuje, tak se to prostě stále zdůrazňuje a ve všem hledá. Ono také ale záleží, jakého máte učitele, jak jste vnímaví a otevření atd. Mám na telefonu jednu hru, když se nudím a nic se mi nechce. Hry se dají vnímat jako oddychovky, kdy se mozek nemusí moc zapojovat, ale někdy taky pomůžou – záleží, jak to berete a samozřejmě jakou si vyberete. Já se snažím seskupit k sobě stejně drahé kameny, tím zmizí a udělají místo dalším. Cílem je dostat mince s lebkami až na dno truhly, tím zmizí. Když jich zvládnu „zmizet“ pět, tak jsem na další úrovni a sbírají se při tom i body. Při tom se člověk také naučí hledat jiné možnosti, jak danou věc provést. Vynalezne si své techniky.

Ještě mě napadá. Když někdo prohlásí, že je wushu jeho součástí a tak. Tak tím vlastně myslí, že je tak trochu Číňan, ne? :-) Pokud se tedy nevěnuje jen nácviku pohybů, to je zase jiná věc, no.