Už bydlím!

V prvním patře jsem bydlela skoro 5 dní. Neměla jsem pak už žádné spolubydlící, bylo to tam celkem čisté, takže jsem si nemohla moc stěžovat. Jenom jsem tam prostě žila provizorně, nemohla jsem si vybalit, prádlo neschlo atd. Na recepci mi řekli, že musím prostě počkat, až se dva Vietnamci sestěhují k sobě, že nemají moc času. Když už to byl druhý den a stále nic, tak jsem si na ně zaklepala. A samozřejmě o ničem nevěděli. Tak jsem zašla pro recepční, aby to vyřešila. No a ještě ten den jsem se mohla začít stěhovat. To by to tam ale nemohlo být tak zasviněné. Zašla jsem si tedy do obchodu pro čistidla a rukavice s tím, že si to večer vydrhnu a druhý den se nastěhuji. Jak jsem s tím začala, tak mě to i přešlo. Končím tady čtvrtý rok a všechno jsme si tady řešili sami. Když se pračky zhoršily a nikdo to neřešil, tak jsme si se spolubydlící napůl koupily pračku. Když se mi rozbila skříň, tak jsme to s Robertem opravili... Teď jsem si řekla, proč bych jim to měla usnadňovat, když si svou práci odvádějí na nic. Vrátila jsem se na pokoj s tím, že druhý den na ně vytáhnu nejvyšší eso, které mám v rukávu. Jako kdyby to věděli... Cestou do školy mě zastavil Yang laoshi s tím, jestli jsem se přestěhovala, protože ten den už budou ke mně stěhovat tři Vietnamce. Tak jsem mu řekla rovnou, že se tam nastěhovat nemůžu, protože je to strašně špinavé, žije tam gekon a hromada brouků a spousta věcí je rozbitých, například postel, které upadly obě zadní nohy. A že to prý zařídí. A světe div se. Když jsem se vrátila z tréninku, tak bylo najednou všechno čínsky čisté a hlavně, všechno opravené, dokonce mi do koupelny dali nový větrák, vyměnili mi ten odpadní štuplík v umyvadle, přivrtali dveře od skříně... Teta mi ještě dovytřela podlahu a špitla, že mi dala novou peřinu, ale polštář nemá, bude lepší, když si koupím svůj, protože ty školní jsou moooc špinavé. Svůj už mám dlouho, jenže ho nemůžu najít, to je ale zase jiný příběh. Tohle člověk prostě nemá šanci pochopit. Pokud se celý pokoj dá dát do pucu za 3 hodiny, proč to takhle neudělají na celé koleji a tím jím odpadnou všechny starosti? Všechno prostě nějak bude, záleží na situaci a pomalu to přijde... Nebo to může být také tím, že nejsou k ničemu nuceni – většina lidí je nespokojených, ale většinou nic neřeknou (nebo to neřeknou na správném místě), takže se pak fakt nedá nic dělat. Kdyby mi dělali problémy dál, tak mi slíbil vedoucí, že se domluví s naším nejvyšším šéfem. Podle pravidel čínského stipendia mají například studenti doktorandského studia nárok být sami na pokoji a studenti čínštiny nemohou být sami na pokoji. Do dnešního dne byl jeden jazykový student na pokoji určeném doktorandům, byl tam sám, a nikomu to nevadilo do doby, než se ozval Roderigue, že se chce přestěhovat, protože jeho soused je sice super, ale chrápe a nenašli nic, co by na to pomohlo. Už dva týdny čekal na to, až se situace vyřeší a celé noci nemohl spát. Jak mají černoši sněhobílé bělmo, tak ho chudák měl celé rudé.

Už jsem zmiňovala, jak Číňané čistí, takže i když mi teta hodně pomohla, tak mi to stejně trvalo něco kolem 5 hodin, než jsem to tady celé vyčistila s tím, že některé úložné prostory budoucí spolubydlící jsem nechala na ní, aby to neměla tak jednoduché. Další věcí bylo stěhování krabic. Najednou to vypadalo, že mám strašně moc věcí, navíc všechno oblečení musím vyprat, protože z těch krabic smrdí. Pár věcí doteď nemůžu najít... Jinak už víceméně v pohodě bydlím, lednici jsem si ukradla z prvního patra, protože mi bylo jasné, že bude trvat dlouho, než by tu mou rozbitou opravili. Gekona jsem viděla naposledy před 3 dny, ale šváby mu asi moc nejedou, protože jich moc neubylo. Přiznám se, že jsem se první noc budila, jsem měla nepříjemný pocit, že mi vleze do postele nebo že se probudím a bude na mě koukat. První ráno se neobjevil, zato jsem měla na prostěradle rozmáčknutého švába, jsem holt těžká váha :-D. Jinak je pokoj fajn. S postelí se nedá moc hýbat, protože jí padají nohy, tak jsem nakonec nic moc nepřestavovala. Jsem dál od okna, takže tady nemám tolik světla, ale když vidím, co sem všechno leze a jak se práší, tak se k oknu tentokrát moc nehrnu. Včera v noci mi napsal pan Hrdina s tím, že ho moc trápila moje situace, ale ze své pozice s tím nemohl nic udělat. A že mi samozřejmě strašně věří a že jsem úžasná. On má s každým skvělé vztahy, ale když dojde na lámání chleba, tak najednou nemá požadované postavení :-D. Myslela jsem si, že si pro mgr diplom zajdu do kanceláře, podepíšu nějaký papír a hotov. A samozřejmě to tak jednoduché není. Musím zajít na sedm různých míst, kde mi dají razítko. Ten papír odnesu do naší kanceláře a až pak mi diplom vydají. Mám ale takový pocit, že bude problém i s diplomem samotným. Aurora měla všechno v angličtině, Levy v čínštině. Tak jsem zvědavá, co dají mně, bych chtěla obě verze...