Návrat do Chaosu

Vzhledem k časovému posunu a k tomu, že školní stránky jsou celé v čínštině (takže i zmatečné), jsem požádala jednoho Číňana (máme stejného vedoucího práce), aby mi pomohl vybrat předměty na PhD. studium.  A že jasné, bez obav! Říkala jsem si, že to nebude jen tak, protože tam není nic jen tak, ale vypadalo to v pořádku. Z kanceláře jsme dostali všichni email se studentským číslem a dalšími informacemi. Sice bych to očekávala o dost dříve, ale lepší než nidky. Jenže pak se ukázalo, že nikdo nezná přihlašovací heslo. Šířily se zprávy, že to má být číslo pasu. Spolužák byl v kanceláři, aby to vyzjistil a prý tam dlouho hledali, ale číslo mého pasu nenašli... Když ani v kanceláři to neví... Nakonec se stejně ukázalo, že ani to heslo to nebylo a čekalo se dál. V pondělí začínala škola a až v ten den se to vyřešilo. Nevadí, hlavně že všechno mám. Snad. To uvidím, až když půjdu do školy a nikdo mě nevyhodí. Celkem bych měla mít tento semestr 10 předmětů, nejsem si jistá po kolika hodinách. Spolužák z Kamerunu jménem Roderigue mi psal, že v pátek máme hned 4 přednášky, tak doufám, že to nejsou ty slavné tříhodinovky :-D. Musím říct,že když jsem začínala na magisterském studiu, nebyl v tom takový chaos jako je teď, všechno měli připravené, kartu jsem dostala 2 týdny před začátkem školy, prostě pohoda. Člověk by řekl, že když už je to tolik let, že to budou mít už propracované a všechno pošlape jako hodiny. A ono nic. Další věcí je, že sice všichni ví, že přilétám o týden později, než začíná semestr, ale už se mě 2 týdny ptají, kdy přijedu – jeden a ten samý člověk klidně několikrát, a překvapivě nejen Číňané. Takže počítám s tím, že až přijdu na hodiny, všichni budou překvapení, proč jsem tam nebyla minulý týden, že jsem se jim neomluvila a že to velký problém. Protože jsem ye SH odjížděla „příliš brzy“, tak nemám v ruce ani svůj magisterský diplom a už vidím, jak to někam založili a bud muset běhat z kanceláře do kanceláře. V neposlední řadě se budu muset konečně sejít se svým vedoucím, který očekává, že mu předložím témata disertační práce a nejlépe už jen jedno pěkně vypracované, abych se s tím mohla prezentovat v listopadu na nějakém fóru. Ano, nemám vůbec nic J. Prostě stále je na co se v Šanghaji těšit J.

Zatím nevím, kdo je moje spolubydlící a trochu mě stresuje, že už tam bude zabydlená, protože přeci jen mám za ty čtyři roky nějaké návyky a co jsem slyšela, tak ne všichni si se spolubydlícím tak rozumí jako já s Nok (Thajsko). Nějak bylo, nějak bude. Naučila jsem se tam mít minimální nároky a přizpůsobit se, tak budu zase trénovat. Rozhodně se už těším na tréninky, to mi doma strašně chybělo!