Hlavně publikovat!

Nevím, jaký na to máte názor a ráda si ho vyslechnu, ale většina vědeckých výzkumů týkajících se zdravotních přínosy TJQ mi zvedá mandle. TJQ je v této oblasti zkoumáno na univerzitách ale i nezávislými odborníky něco přes 20 let, Čína se zdravotnímu Qigongu věnuje prý od roku 2004. Když jsem byla u předchozího vedoucího, jeho zaměřením byly právě takové výzkumy a experimenty. Jak to vypadalo jsem už vyprávěla, takže to jen shrnu: Natlačí do toho strašně moc peněz, tváří se strašně moc důležitě, ale všechno to vědomě a často i nevědomě odfláknou. Do žurnálu napíšou „Taijiquan hao“ (TJQ je dobré) a jdou na další podobný výzkum. Samozřejmě, že se to někde dělá i pořádně. Jenže některé kurzy trvají třeba jen 12 týdnů. I během takhle krátké doby odpadne spousta testovaných, výzkumníci se nezabývají vnějšími vlivy, o osobě vyučujícího se neví nic apod. Když se objeví kladný rozdíl mezi pre a post testem, třeba jen o setinku, tak už jásají, že Taijiquan hao. Nedej bože, když se výsledky zlepší malinko výrazněji, to už Taijiquan hen hao (moc dobré). Problémů je přitom spousta. Když lidé nic nedělají a najednou se začnou věnovat nějaké aktivitě přiměřené jejich možnostem, tak se jejich stav samozřejmě zlepší. To ještě neznamená, že TJQ hao, to znamená jen že daný druh pohybu hao. Ve studiích, kde se lidé nezlepšili nebo se dokonce zhoršili, se většinou nezamýšlí nad tím, proč tomu tak je. Všude se uvádí, že testovaný vzorek cvičil pod vedením kvalifikovaného instruktora, co to ale znamená? V jedné studii, která aplikovala program založený na Taijiquan zvaný Tai chi Movement for Better Balance na národnostní menšiny žijící v určité oblasti v USA, byli vybráni bilingvní pracovníci komunitních center a dobrovolníci, kteří prošli dvoudenním školením, pak jim byly ještě v průběhu 6 měsíců nabídnuty doplňující kurzy trvající 1,5 hodiny, kterých se nezúčastnili všichni. A tohle jsou jejich kvalifikovaní instruktoři. Sice šlo „jen“ o osm pohybů vycházejících z yang 24 forem přizpůsobených tak, aby přímo cílily na problémy s rovnováhou – požadovaným efektem je, že se sníží riziko pádů u lidí nad 65 let věku. Samozřejmě se ukázalo, že jeden z instruktorů, který se sám věnoval TJQ delší dobu, dokázal cviky lépe vysvětlit a jeho studenti dosáhli lepších výsledků, ale to nic neměni na tom, že práce shrnuje svůj projekt jako úspěšný – takto „vytrénovaní“ instruktoři dokáží kvalitně předat daný program a studenti dosahují dobrých výsledků. Můj vedoucí mi nabalil podobných článků celou sadu, protože chce, abych začala psát něco podobného ve formě shrnutí (kterých je víc než dost), komentářů a „dopisů“, které toho moc neříkají. Naštěstí se v posledních letech začínají ozývat hlasy, a to i z řad výzkumníků, že takto vedené výzkumy dostatečně neprokazují, že Taijiquan hao, že postupy nejsou kvalitní, že postrádáme metody proto, aby se to dalo opravdu studovat. Naše učitelka Zhang Yun Ya řekla na přednášce to samé. Ona zdůrazňuje, že rozdíl Qigongu, Taijquan a třeba Jógy od ostatních „sportů“ je v tom, že musí obsahovat tři části: tělo, dech, mysl. Tyto tři části musí být v rovnováze. Po 12 týdnech tréninku (2-3x týdně 60 min, přičemž jen málo testovaných osob přijde na všechny lekce) ne každý zvládne všechny pohyby zacvičit technicky správně, třebaže se jedná o hodně zjednodušenou verzi. Jde přeci o úplně nový pohyb a přístup k němu. V dotazníku k mé diplomce nemálo lidí uvedlo, že jim v začátku přišly pohyby TJQ nepřirozené. Pokud nestojí správně tělo, nebude se správně dýchat. Pokud se nedýchá správně, nebude správně „pracovat“ ani mysl. Dnes jsem četla cestou v metru hned několik výzkumů a všechny začínali větami typu:

·         

• Taijiquan je odvozené z čínského bojového umění. (Takže to není bojov umění?)
• Taijiquan je sled pomalých plynulých pohybů, a proto je vhodný především pro starší lidi. (Jakou dobu se snažíme lidi přesvědčit, že TJQ není jen pro starší generaci a není jen pomalé a teď tohle?)
• Výzkum pomůže opravit chyby v dnešním pojetí TJQ a názorech na totocvičení. (To byl zrovna výzkum, který propagoval program TJQ Movement for Better Balance. Ještě jsem to neviděla, ale podle popisu to je pro mě zdravotní cvičení vycházející z TJQ, ale není to TJQ. A tohle chce lidem říkat, co je „pravé“ TJQ? V tom případě i Moderní wushu je Wushu.

Už po první přednášce na toto téma jsem si vymyslela téma práce, ale asi zase neuspěju. Chápu, že se bez přestání provádí moře výzkumů, aby podpořily myšlenku toho, že TJQ hao, aby se to stalo všeobecně uznávaným tvrzením, aby to začaly podporovat státní organizace, aby do toho začaly mohutně investovat organizace soukromé. Aby to trochu pomohlo lidem a aby z toho bylo hodně peněz. Takže nemůžu přijít s myšlenkou toho, že to je celé na h***o. Musím to ještě promyslet.:-D Nebo opravdu skončím u shrnování výsledků výzkumů, hledání jejich slabých míst, shod a přínosů... Což mi ale přinese publikování v prestižních časopisech a žurnálech, to je taky neoficiální důvod, proč můj vedoucí přesedlal z propagace Wushu kultury na zdravotní aspekt TJQ, protože v tomhle oboru se publikuje zdarma a na hooodně vysoké úrovni. Už má naplánováno, do kterých papírů přispěju a cílem těchto tří let bude být otisknutá (samozřejmě s ním společně) v jednom ze dvou nejprestižnějších žurnálů, co se týče medical science. Chlubil se mi, kde všude co publikoval. Kdo nepublikuje, jako by nebyl... Nabídl mi tři směry, kterými se můžu ubírat. Jeden jsem už zmínila (a to by ho samozřejmě nadchlo nejvíce, protože si kvůli mě, nevzal žádného mgr studenta z Ameriky), psychologii Wushu (ale tam se publikuje za peníze) a nebo kulturu ve výuce Wushu... no a o tom se nepublikuje... :-D