První letošní trénink s Taiji týmem

V pondělí máme týmové tréninky až v 18h večer. Jsem právě spíš večerní typ, ráno maximálně qigong a lehce sestavu. V úterý v 8:00 mám něco v sandařské tělocvičně, jestli tobude nějaký větší pohyb, tak to asi nedam. Část spolužáků se připravuje na nějakou soutěž ve dvojicích, takže stále dokola cvičí chen 56. Dala jsem si to s nimi dvakrát, abych si to trochu zopakovala a pak jsem s Robertem cvičila yilu. Učitel mě jen pozdravil a pokračoval k Robertovi, protože byl dotáčet něco k tomu dokumentu o cizinci cvičícím qigong v Pekingu. Robert je teď miláček – předcvičuje a s učitelem si tokají :-). Byli tam dva studenti zvenku, takže učitel dělal yilu od začátku do asi druhé části, tak jsem si to aspoň všechno zopakovala. U všeho nám ukázal aplikace a pak jsem si to zkoušela s Robertem. S ním cvičím ráda, protože má trpělivost, nechá mě si všechno vyzkoušet a ukáže mi i jiné věci. Jediný problém je, že se prostě stále potíme a má tak nejen obrovské ale i kluzké předloktí :-D. Když jsem tak na to všechno koukala, tak u nás je to TJQ prostě pojaté jinak, než doma. Jde i o tréninky pro lidi zvenku – tam je jediná změna v tom, že se na začátku cvičí qigong a základní pohyby. Ale na práci s pasem, dýchání, sehrání pohybů... není kladen žádný důraz, prostě se tomu nevěnujeme. Samozřejmě nám to učitel řekne, když vidí, že to děláme špatně, ale nevěnujeme se tomu, nedrží nás za ručičku. Prostě cvičíme sestavu, tu nám stále předcvičuje, opravuje, vysvětluje užití – dnes zase řekl, že pokud nerozumíš, k čemu ty pohyby jsou, tak nemůžeš cvičit TJQ. No a nějak k tomu asi dojdeme. Pokud se budeme sami snažit, což jsem si vyzkoušela během minulého roku. Cvičila jsem prostě jen sestavy a aplikace, s dlouhou taiji tyčí trénovala fali... a nezaznamenala jsem žádný pokrok. Tedy kromě toho fali, které se zase rychle ztratilo. Dobré je, že učitel na všechno odpoví, všem pomůže, sám řekl, že si máme říct, co chceme cvičit, že on sám neví, co chceme, nemáme se stydět. Pokud na to budeme mít, tak nás to učit bude (nebo najde někoho, kdo nás to naučí a on doladí detaily). Takže ve středu ho s Robertem požádáme o er lu. Tu už jsem probrala dvakrát narychlo s Levym, jenže on učí hodně abstraktně a to mi zrovna moc nevyhovuje. Libí se mi, že nám učitel ukazuje, k čemu každý pohyb je, proč tam je, porovnává svoje provedení se stylem z Chen Jia Gou a i s tím, jak to cvičil kdysi. Sestava je strašně živá věc, strašně moc možností. U jednoho pohybu, kdy s nápřahy ustupujeme dozadu ukazoval, že pravá ruka jde za záda, aby člověk mohl nepozorovaně vytáhnout nůž a následně ho hodit na protivníka. Pokud uděláme pohyb níž, můžeme vzít do ruky třeba písek a hodit to tomu před námi do očí. Některé údery jsou skutečné, některé falešné. Ukázal nám tři druhy fali – falešné, jednoduché a složené. Tam, kde mi to přišlo jako zbytečné mávaní rukama navíc, tak je to najednou matení protivníka a čekání na příležitost. Líbí se mi, jak se dají pohyby modifikovat. Misto na místě se pohyb dá udělat v kroku či běhu. Nákrok může být nejrůznějším kopem či podmetem... Některé pohyby jsou podobné s nanquan, s xingyiquan... Prakticky všude se to dá udělat výbušně. Levy mi vyprávěl, jak kdysi učitel cvičíval er lu – to byl prostě běh z jednoho konce na druhý plný fali, že se spousta lidí divila, jestli to je taiji nebo co to vlastně je. A že ten koberec je dlouhý, Levy má snad dva metry, ale dostane se jen do půlky koberce. Ať cvičí jak chce, tak má fali stále oddělené, kdežto učitel jede jako sbíječka. 

V tomhle mě TJQ strašně baví. Jenže ono to s tím "Pokud ti to funguje, tak je to správně" není jen tak. Robertovi funguje skoro všechno, ale sestavu zacvičí tak, že to moc jako TJQ, na které jsme zvyklí, nevypadá. Některé pohyby budou fungovat, i když budete mít třeba vystrčený zadek. Také samozřejmě záleží, na koho to děláte - na někoho funguje všechno :-D. Takže mi to zas přijde jako soustředění se jen na jeden prvek. Ono jde ale i o to, že studenti z univerzity základy už mají, takže chyby jako my už většinou nedělají, a studenti zvenku většinou prostě jen tak cvičí.

Trénink byl od 18.h do 21 hodin. Pak jsem si ještě šla koupit večeři (ano, pěšky, protože kolo se mi ztratilo), vyprala jsem si v ruce prádlo (pračku mám ještě u kamarádky) a dojedla jsem až někdy před 23. hodinou. V úterý ráno vstávám v 6 hodin, abych stihla do první hodiny vytrávit (ano, stále mám žaludeční problémy) a odpoledne bych se měla sejít s vedoucím, abych mu řekla, že vůbec netuším, o čem bude má disertace. Když jsem si četla o tom, jak spolupráce studenta-vedoucího a samotná práce na práci vypadá v Evropě nebo v USA, tak jsem se musela smát. Moje diplomová práce je čistě moje práce, učitel mi spíš dělal problémy než aby mě usměrňoval nebo snad pomáhal. Ale sama jsem na to nebyla, jste mi pomáhali všichni! .-) Tak dobrou noc :-)