Často bývám za svoje názory mimo Čínu
kritizovaná. Za to se nezlobím, každý by měl mít svůj názor.
Podle mě je lepší
mít nějaký názor než žádný. Člověk jen musí být přístupný dalším informacím,
být ochotný je svědomitě zpracovat a pak si z toho vyvodit závěry. A
hlavně všichni máme jiné zkušenosti
– a to je strašně moc znát. Proto se už s nikým nehádám, nesnažím se
nikoho přesvědčit o tom, že mám pravdu a ani se nenechám přesvědčit o tom, že
má pravdu někdo jiný. Spíš se snažím poslouchat a pak si to zpracovat. Jak to
myslím? Mám hodně jiné zkušenosti s wushu než lidé, kteří v Číně nežili,
netrénovali a nestudovali. Já trénuji na univerzitě a mám zase jiné zkušenosti
než někdo jiný, kdo v Číně trénuje v tradiční wushu škole nebo s dědečkem
v parku. Nejdůležitější je si uvědomit, že ničí názor/zkušenost není
špatný – je jen jiný – vždy je to založené na množství informací, které
dostáváme. Jiná věc je ale třeba teorie. Tam mě dokáže vytočit třeba to, že
lidi kteří se považují za wushu protřelé používají i základní pojmy špatně. Já
sama moc znalostí nemám, ale alespoň se nechvástám, a když mě někdo opraví, tak
si to vezmu k srdci a poučím se. Spousta lidí se mě snaží poučovat, a
přitom o dané věci třeba vím více a nebo to říkají špatně… Mně to nevadí,
vyslechnu si je, protože vždycky mi to něco dá. Navíc já mám také špatnou paměť,
takže mi kolikrát detaily, jména a podobně také vypadávají. To je normální.
Učitel Xie nám také řekl, že třeba meridiány a další věci z čínské medicíny
si prostě nedokáže zapamatovat, takže když ví, že to bude potřebovat k tréninku,
tak si to předtím prostě zase načte. Stejně tak když nás připravoval na soutěž,
tak nám předcvičoval s knihou v ruce, aby všechny pohyby byly 100 % standardní.
Kolikrát jsme museli dlouhou dobu stát v postoji, než si nalistoval
správnou stranu a prostudoval si to :-D. Udělejte to v cizině a budou vámi
pohrdat a nebo se vám při nejmenším vysmějou.
Miluju nandu v moderním wushu.
Ne jen že skvěle vypadá, ale když to cvičím, tak mi to dává super pocity. Kolikrát
vydržím skákat i hodinu stále dokola, protože mě to prostě baví. Že mi to nejde
je už věc druhá. Takže za mě nandu rozhodně ano. Jenže teď je většinou tohle na
úkor ostatní techniky, kterou považuji za nejdůležitější. Tím spíše, že dnes
již umí skákat strašně moc lidí. Minulý rok jsem poslala na FB video jedné
slečny, která se umístila na přední příčce Evropského poháru, chtěla jsem znát
názor ostatních. Všichni mi řekli, že cvičí moc dobře. Jenže její sestava samý
skok a techniky s kopím? Jen DVĚ a to nekecám!!! Stále dokola to
samé, a to ty nejvíc základní. A to tu jednu měla ještě ne úplně dobře :-D. Pokud
tohle je její wushu, tak za mě ho prostě neumí. Na druhou stranu si možná
nejdříve chtěla vypilovat skoky a potom se věnovat víc technice, kdo ví. Právě že
nikdo neví – takže prostě nemůžeme ostatní jen tak odsoudit, protože neznáme
jejich situaci.
Na nedělní soutěži to bylo také hodně
znát. Publikum tleskalo jen za skoky. Za techniku netleskal nikdo. A přitom mít
dobrou techniku je podle mě těžší než skoky – nepočítáme-li 720°a víc, to
samozřejmě není hračka. Skoky se dají natrénovat, pokud má člověk správnou
techniku, správné vedení, správně posiluje atd. Ale technika, to člověk musí
mít v sobě a pokud ne, tak prostě musí dennodenně dřít.
Naše učitelka Chen Bei, jejíž shenfa
(pohyb těla) je fenomenální – ano stále ji zmiňuji, protože ji opravdu obdivuji…
tak když byla jako malá v týmu, nikdo si jí nevšímal, protože byla moc
malá a hubená. Tak ona sama tvrdě makala každý den, před zrcadlem a pracovala
na sobě. Potom si jí všiml hlavní trenér, dostala prostor a zapsala se do
historie. Jane (taiji spolužačka, která bývala v henanském týmu) se na ni
nedávno zasněně dívala a povídala mi: „Víš,
když jsem jako malá trénovala v týmu, všichni jsme jí obdivovali, sháněli
její videa, učili se její pohyby, chtěli být jako ona.“ Po třech letech tréninku
tady trochu cítím pohyby pasem a už je to trochu vidět. Tohle fakt není jen
tak. Proto prostě když mi někdo řekne, že největší problém pro ně je soutěžní
koberec, který nemají, tak prostě nemůžu souhlasit. Ano, na skoky je to
nezbytné. Ale skoky nejsou všechno. Koberec je drahý, tak během té doby, co se
na něj šetří, doporučuji věnovat se základům – oči, ruce, tělo, práce nohou. Na
to člověk nepotřebuje žádný koberec, dokonce ani nepotřebuje tělocvičnu. Během
toho dělat nácviky na skoky a když se člověk dostane někam s dobrou podlahou,
tak pořádně dřít skoky. Občas tady trénujeme během 2 hodin jen skoky – záleží na
tréninkovém plánu. Jakmile totiž máte to „něco“, tak prostě budete cvičit
dobře. Tohle „něco“ odlišuje amatéry od profíků. Už to nejsou skoky, protože
jak jsem řekla, dnes to skáče kde kdo (kromě mě :-D).
Před dvěma týdny tady byla praktická přijímací
zkouška na doktorské studium – už jsem o tom psala. Jen jeden z nich byl
wushu profesionál – náš učitel. A prostě to z něho vyzařovalo, i když byl
ještě mimo koberec – naprosto klidný a soustředěný. Pak nastoupil, a i když
skoky třeba nebyly už tak dobré jako ty mladých atletů (bude mu kolem 35 let),
tak prostě každý zmlkl a zíral na něj. Zhan Qing Ran mi zašeptal: „Profík se
prostě pozná – stačí jeden pohled a člověk ví.“ Ano. Proto – koberec na skoky
je nutnost. Avšak nepočítáme-li světovou soutěž, tak to není překážka k tomu,
aby člověk cvičil skvěle a sbíral medaile. No a kde skákala stará garda? Na
betonu a na písku. Že neměli v té době tak těžké skoky? Dobře. Tady občas
i tým skáče na taiji koberci – nedělní soutěž byla na tom. Školní hodiny jsou
na taiji koberci. Trenér Cai mi ukazoval fotky z Ukrajiny, kam letos
pojede již podruhé, tentokrát jako hlavní trenér. Trénují v normální tělocvičně,
na skoky na to natáhnou koberec. Ale výsledky na soutěžích mají výborné. Po
létě s Caiem dva atleti získali zlata na národní soutěži a na Evropě se
umístili na předních příčkách. Takže moje další doporučení je investovat raději
do kvalitního trenéra, což je základ.
Co je nandu? :D
OdpovědětVymazatz Wikipedie: nandu (难度; difficulty movements) - pohyby vysoké obtížnosti, takže skoky (bailian, xuan feng jiao, tengkong feijiao, vrut atd.) Patří sem také moje oblíbené vyhazování zbraní :-D
Vymazat...A hlavně všichni máme jiné zkušenosti – a to je strašně moc znát. Proto se už s nikým nehádám, nesnažím se nikoho přesvědčit o tom, že mám pravdu a ani se nenechám přesvědčit o tom, že má pravdu někdo jiný. Spíš se snažím poslouchat a pak si to zpracovat......
OdpovědětVymazatKatko, neustále mě překvapuješ, mne tenhle životní postoj trvalo najít 30 let.
No tak to se musím pochlubit - já ho našel už v 30ti :D
OdpovědětVymazat