pondělí 3. června 2013

Moje první taiji soutěž

Káťa jde na soutěž!


Protože tady už nějakou dobu jsem, tak jsem se na všechno ptala několikrát. Ale tentokrát ani to nepomohlo. Nejdříve mi řekli, že tradiční taiji nesmí překročit 6 minut. Qiao Di mi řekl, že se mám zeptat, jestli to je 4-6 nebo 5-6 minut. Asi je ještě naivnější než já. Samozřejmě že jsem se nic nedozvěděla. V pátek mi řekli 5-6 minut. Informaci jsem měla od jednoho, který se podílel na organizaci soutěže, tak to vypadalo, že se na to můžu vzpomenout. S Levim jsme lao jia yi lu v týdnu osekali, aby to vyšlo na 5:30 a jinak jsem to moc netrénovala. Jednak to nebyla velká soutěž, cvičím to tu skoro každý den už 2 roky a pak, tradiční nemusí být tak nízko. Je ale fakt, že pět minut je celkem dost… :-)
Levi v květnu soutěžil v Hongkongu. Cestou na soutěž se mi vybavily dvě věci, které mi řekl. 1) Pokud má člověk učitele jako je Xie Ye Lei a fakt cvičí, tak prostě musí být na dobré úrovni. – to mě uklidnilo. 2) Když jsem měl nastoupit s tím lojzou, měl jsem strach, že to projedu a učitel ztratí tvář. – to mě zneklidnilo. Když se na menší soutěži neumístím dobře, tak to bude ostuda. To mě do té chvíle nenapadlo :-/.
Nejdříve mi řekli, že cesta bude trvat 2 hodiny a soutěž začíná v 8:00. Pak jsme najednou ale měli dorazit na metro v 7 hodin. Nepřemýšlela jsem nad tím, protože jsem se spoléhala na to, že takovouhle jednoduchou věc snad nepopletou. No a co myslíte… „Musíme jim zavolat, že jsi na cestě, že dorazíš, protože jsme pozdě!!!“ Hm, super… Nakonec cesta trvala hodinu. Ale stejně jsme dorazili později – ještě že tady všechno začíná déle než je oficiálně nahlášeno. Přišla jsem do přípravné místnosti, kde byl moderní koberec. Protočila jsem oči, protože na tom se mi necvičí taiji zrovna moc dobře, na taiji miluju zelený koberec, ne tohle… „Rychle se běž převléct, za chvíli začínáme! Jo a máš to mít 3-4 minuty!“ Super… Měla jsem čas si to jednou narychlo zkusit, abych měla drobet představu, protože běžně si na tréninku nepočítám každý úsek… :-) Naštěstí se ukázalo, že se na moderním koberci cvičit nebude, odvedli nás v řadě na hlavní plochu, kde jsme se měly seřadit, zrovna končila disciplína, po které jsme měly nastoupit. Byla jsem druhá. Holky byly přátelské, jedna mě dokonce přes obchod znala, že si prý u nás koupila oblečení :-). Občas kolem prošli lidi ze školního nebo profi týmu a všichni mi přáli hodně štěstí. Měla jsem z toho velkou radost. Hned prostě člověka vnímají jinak, když si necvičí jen tak, ale jde i na soutěž.
Pak najednou zase zmatky… Začíná se! První slečna nastoupila, až když začala, tak za námi přiběhl člověk s tím, že mají být na koberci 4 lidé. Hlavně že jsem se na to ptala… :-) Takže jí to nechali odcvičit a pak už jsme jely po čtyřech.  Plocha mě kupodivu netrápila. Ale je fakt, že jsme trénovaní, protože při tréninku kolikrát musíme kličkovat mezi ostatními studenty, někdy cvičit na hodně malé ploše… Jo, potřebovali bychom větší prostory… a rozhodně bychom si je zasloužili! :-) Co mě trápilo nejvíc byl čas. Nevěděla jsem, jestli mi ve třech minutách písknou nebo ne, nikdo nic neřekl. Ze začátku jsem byla drobet nervózní, ale pak jsem to vzala jako trénink a také tak, že tady přeci jen dřu už dlouho, tak se nemusím stydět. Samozřejmě normální lidé by po tréninku tady cvičili daleko lépe než já, ale aspoň jsem se zlepšila. Když jsem se otočila, měla jsem v dohledu hlavního rozhodčího Liu Tong Weie, kterého jsem měla minulý rok na moderní wushu. A šklebil se na mě :-D. Stále nikdo nepískal, tak jsem znejistila – přeci necvičím tak rychle, to už musí být tři minuty! Tak jsem maličko zrychlila. Pak vidím, že jedna slečna už skončila. Po chvíli jsem skončila také a hned na to to odpískali. Takže jsem se nakonec krásně vešla do limitu :-D. Akorát mě tedy mrzelo, že moje oblíbené části jsem musela vypustit. Když jsem skončila, tak mi to přišlo strašně krátké, měla jsem chuť pokračovat.
V hledišti byli trenéři našeho školního týmu – učitel Xi a učitelka Han. Ti mě pochválili, že to nebylo špatné. Jeden z organizátorů, který se s učiteli znal, se mi hned řekl, že určitě cvičím u učitele Xie, že je to poznat. To mi udělalo radost.
Potom už jsem jenom seděla v hledišti , povzbuzovala a natáčela si, co mě zajímalo – to znamená náš tým a Joeala (Švédsko), který cvičil hua quan a moderní meč.
Zůstala jsem jen na dopoledne, takže jsem neviděla všechno.
Pan Xie cvičila chang quan na skvělou hudbu, snad mi jí dají. Vyšlo jí to dokonale, skoky měla samozřejmě perfektní a techniku prostě její. Je to neteř naší učitelky Chen Bei, která je vyhlášená svou shenfa. A jablko nepadlo daleko od stromu. Yang Chen jsem viděla se šavlí, jedno mabu tak úplně neustál, zbytek byl super. Super? Ano, protože minulý rok mu operovali koleno a stále to nemá úplně v pořádku a stejně dokáže zacvičit takhle! V jeho kategorii moc lidí nebylo, ale všichni měli dobré skoky – opravdu bez problému. Co je odlišovalo od něj byla technika, ve které byli prostě hodně pozadu – ve srovnání s ním. Peng ao Feng byl naprosto fenomenální. K tomu prostě není co říct. Co se mi na něm ještě ale líbí je to, že stále vymýšlí svoje vlastní pohyby a vychytávky. Teď si namontoval do pochvy meče pérko. Na začátku sestavy má meč zasunutý v pochvě, když uvolní prsty, meč vyskočí do vzduchu, chytí ho a začíná. Zatím mu to létá cca 1 metr vysoko, chce 2 metry. Prostě opravdu žije wushu, nekončí to pro něj okamžikem odchodu z tělocvičny. Teď trénuje Joela. A zase – když ostatní viděli Joela cvičit, tak jim bylo jasné, že ty pohyby nemá od Wei Jiana (trénuje lidi na Fudanu). Tohle se mi prostě strašně líbí – na někoho se podíváte, a pokud tomu rozumíte, tak hned víte strašně moc věcí!
Atleti našeho týmu mají všichni stejné blyštivé obleky – jen každý jiný odstín. Takže se na ně stačí podívat a člověk hned ví, odkud jsou. Slečna na moderní taiji měla oblek jiný, protože je ze školního týmu a na taiji by to nevypadalo tak pěkně. A cvičila krásně, skoky bez chybičky.

Další soutěže

Na závěr jsem se chtěla vyfotit s hlavními rozhodčími – učiteli Liu a Cai. Přidala se ještě jedna
učitelka od nás ze školy, která také rozhodovala. Ta mi dvakrát pomohla s kopím, když jsem trénovala v tělocvičně sama. Ještě mi po fotce řekla, že jsem cvičila dobře. Takže je mám na fotce všechny. Učitelka Han mi sama řekla, že se v červenci můžu zúčastnit další soutěže. Minulou neděli, to byla soutěž pro všechny univerzity ze Šanghaje. V červenci to už budou univerzity z celé Číny a to bude sakra těžké. Navíc budu muset jet do Shandongu, ale bude tam hodně známých, tam potkám nové přátele a bude legrace. Navíc takovéhle zkušenosti vážně potřebuji. A pak v srpnu Jiaozuo, Henan, tam se ale minule soutěžící rozdělili na cizince a Číňany. Zahraniční Číňané soutěžili s cizinci, což bylo kolikrát dost směšné… ale o tom jindy… :-)
Nemusíte s tím souhlasit, ale myslím si, že takovéhle rozdělení není dobré. Když už jedu do Číny soutěžit, tak chci soutěžit i s Číňany, to si jinak můžu jet na jakoukoliv jinou soutěž po světě, kam chodí cizinci.  Navíc, v Číně je soutěží strašně moc, takže pak po světě běhá hodně tzv. mistrů světa, a přitom šlo o soutěž, na které světová špička nebyla, protože je to nezajímalo. Navíc na taiji, pokud budu jen s cizinci, tak můžu cvičit jen chen, meč (ten jsem se ještě nedoučila a jak jsem zraněná, tak to asi ani nestihnu) a yang. Zbytek stylů moc obsazovaný není, takže nemá smysl se zapisovat. A je to škoda. Takže si to vynahradím v červenci a pokud to bude možné, tak půjdu s chenem (yi lu a 56), sun a wu. Yang umím, ale ne moc dobře.

Jsem naivka, překvapilo mě, jak moc velká politika panuje na wushu soutěžích. Není v tom zase tolik peněz jako třeba v basketbalu, takže tu korupci tam si fakt už vážně nedokážu představit. Kamarád mi řekl: „Před soutěží dej hlavnímu rozhodčímu nějaký dárek, on tě pak posune ve startovní listině na konec!“ Kolikrát jsou atleti znechucení a ukončí kariéru. Jedna věc je hierarchie v jejich vlastním týmu, často musí čekat i několik let, než současné číslo jedna odejde do důchodu, až pak mohou nastoupit na jeho/její místo a blýsknout se. Další věc je politika na soutěži. Wang Hong Ye to po letech soutěžení, kdy byl jasným favoritem, ale vždycky skončil na druhém místě, vzdal. Řekl, že už mu je 25 let, že už na to nemá trpělivost. A přitom jeho pohyby jsou opravdu skvostné.

2 komentáře:

  1. Katuš napslala si to přesně jak to chodí na soutěžích a jak se vlastně člověk cítí pokud startuje v Číně poprvé a ještě nemá velké zkušenosti. Ale pokud jak píšeš má člověk dobré pohyby a ty skoky nesjou úplně super, určitě má také šanci. Už se těším jak přijedeme za tebou a spolu si zacvičíme a popovídáme na živo.Měj se Martin.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář :-). Objevila jsem tady příjemné místo, kde mají dračí krevety (asi tedy tygří :-/?), takže si během vylupování můžeme poklábosit :-D.

      Vymazat