Pár dalších poznatků

Opět se potvrdilo hodně věcí, jen tak namátkou:

a) „Když něco chceš pořádně, udělej si to sám.“ U mě jsou v hojném zastoupení i situace typu: „Když

Miluju, jak v hororech člověk řve: "Halóó?",
jako kdyby mu zabiják měl říct:
"Jo, jsem v kuchyni, dáš si sendvič?"

něco chceš, udělej si to sám.“  Najít ty správné lidi, na které je spoleh, to je opravdu jako hledat jehlu  v kupce sena.  A je jedno, jestli se jedná o Čínu nebo o jiné země světa, tady anti-Číňany zklamu.  Lidi mají ve zvyku toho hodně naslibovat, když se však přiblíží čas akce, najednou zmizí. Hlavně nechápu, že v dnešní době internetu – dobré a rychlé komunikace vlastně zdarma, lidé nedokážou komunikovat, že jim je zatěžko napsat byť i jednu větu. Vzbuzuje to ve mně pocit, že tím jak internet poskytuje jistou anonymitu a ochranu před závazky, lidé se stávají víc nespolehliví a nejsou schopní čelit problémům atd.. Ale to je jen myšlenka. Jsem fakt vděčná za „svoje“ lidi, na které je spoleh. To pro mě znamená i to, že když zrovna nemůžou nebo mají něco svého, tak jsou schopní mi napsat: „Promiň, nemůžu.“ Nic víc nepotřebuji.

b)  „Když se daří jedno, to druhé se s**e.“ Yin a yang je prostě všude :-). Člověk to musí vzít, jak to je, jinak by se z toho zbláznil.

-  Zranila jsem si ruku, takže skoro dva týdny jsem ji víceméně nemohla používat – a zkuste si třeba vyprat a vyždímat prádlo, vyčistit boty a další srandy.

+  Vyhrála jsem soutěž šanghajských univerzit.

+ Mám nového bezvadného přítele.
-  Už týden mi drží zboží v Hongkongu na celnici, nevypadá to nadějně a všechno s tím spojené ani nechtějte vědět.

Je to prostě takový koloběh, který mě moc naučil. Naučila jsem se mít trpělivost, nejdříve si zjistit všechny informace, všechno si vyslechnout, na všechno se několikrát ptát, dokud neporozumím naprosto. To je další plus. Co mi však zůstalo je to, že pokud i po tom, co jsem trpělivá, snažím se porozumět atd. se ukáže, že mě někdo vočůrává, tak pak už se naštvu hodně rychle a pak to neskutečně lítá. Avšak krátce. Potom opět nastoupí mozek. Nejvíce nesnáším lež a bezmocnost. A toho je tady požehnaně.

Lehký příklad ze života: Sestra Ya Qianga mě v pondělí ráno vzbudila telefonátem, že potřebuje nutně půjčit foťák. No tak jo, občas si ho půjčila i předtím, max na dva dny. V kantýně jí říkám, že ho potřebuji až na neděli, tak v pohodě. A ona, že se vrací až v neděli večer, že mi půjčí svůj – že je taky dobrý, ale těžší, tak se s ním do Žlutých Hor nechce tahat. Seděla jsem tam s kamarádem a nemám ráda diskuze s ní. Navíc jsem se tady naučila: Když foťák potřebuji v pondělí, řeknu, že ho potřebuji v neděli a tím bývá jisté, že ho dostanu včas. V sobotu jí píšu, kdy v neděli mi ho předá. A že prý tam zůstává další asi dva dny a po kamarádovi mi pošle ten jiný foťák. Na to jsem jí řekla podle čínského zvyku: „Chci svůj foťák, děkuji.“ Tak mi vysvětlila jako blbce, že mi ho dát nemůže, když není v Šanghaji, že to je přeci jasné. Když cizinec řekne něco nelogického, tak se k němu chovají hned jako k blbci, pokud to řekne Číňan, tak je to čínská kultura. Rovnou jsem jí řekla, že jsem naštvaná, není to slušné, takhle jsme nebyly domluvené. A ona: „Vždyť jsem ti říkala, že když se nevrátím do neděle, tak ti dám svůj. Neříkej, že to nechápeš?“ A to byla poslední kapka. Ano, je možné, že jsem jí nerozuměla. Ale čínštinu až tak špatnou nemám, slyšela bych, kdyby řekla „příští týden“, což neřekla. Takže ještě to chce navléknout tak, že jsem jí nerozuměla. Ukončila jsem to tím, že mi ho prostě dá, až se vrátí. Že u mě skončila, jsem už nedodávala. Už mě v pár věcech příliš nepotěšila. Jsem hodná, ale ne blbá. Ještě teď dala na sociální síť fotku sebe, jak drží můj foťák, jéé já osvícená prostě nikdy nebudu, jak jsem jí tam viděla, tak bych jí hned jednu natáhla O:-).

c) „Každý je jiný.“ Opravdu se nedá říct, že „všichni Číňané, všichni Češi…“ Určité generalizace se dají vyvodit, ale na to se člověk nikdy nesmí spoléhat a měl by se snažit ke každému přistupovat jako k úplně nové zkušenosti. Poučit se z předchozích, ale nenechat si zkazit nové možnosti tím, že bude předpokládat, pochybovat, obávat se… To je pak prostě lepší zůstat sedět doma na zadku a sám.

d)  Mít přátele a být někomu přítelem fakt není lehké. Kolikrát je to pěkně vyčerpávající a náročné. Kolikrát se stane, že člověk nedělá celý den nic jiného, než že pomáhá přátelům. Ale samozřejmě – stojí to za to, praví přátelé jsou poklad, nikoliv samozřejmost.

e) Dříve jsem si myslela, že učitelství je super práce. I předtím jsem učila, ale ne tolik jako tady. Teď už na to mám zase úplně jiný názor a všechny dobré učitele obdivuji! Kamaráda, který mi pomáhá s čínskými záležitostmi, v nejbližší době čeká test z angličtiny, kterým neprošel již 3x, tak mu každý den pomáhám – každý den cca 2 hodiny! Ani se nedivím, že neprošel, protože je neskutečně líný. Dala jsem mu pár tipů a metod, ale někomu prostě ani to nepomůže. Pak jsem ještě pomáhala kamarádce s francouzštinou. No, strašně moc jsem toho zapomněla, je to ostuda. Na druhou stranu základy stále mám, tak to stačí jen oprášit a drobet se snažit. A do toho pomáhám Kaili s taiji, protože ji příští rok čekají přijímací zkoušky, učitel tady cca 3 týdny nebyl, takže jsme trénovali sami. Na jednu stranu je to pro mě dobré, protože mě v poslední době cvičení moc nebavilo, tak jsem aspoň 1,5 hodinu denně drobet cvičila. Ale občas je to práce. Yang 42 se naučila celkem bez problémů, ale teď ji učím od začátku chen 56 a to je prostě porod. Já sama se učím hodně pomalu a trenérka se mnou má nervy, ale nemyslím si, že jsem na tom až takhle tragicky :-D. Když jí týden napomínám, že má rukama opsat kruh a ne jimi ploše máchat, tak už je to moc. A to jí předcvičuju, čínsky vysvětluju, ukazuji aplikaci, sama jí vedu ruce, používám přirovnání… a prostě nic. Až minule to konečně drobet vypadalo jako kruh. Ale vezměte si, že ta sestava má 56 pohybů a každý pohyb má hned několik problémů… :-D Ale je moc hodná, dohodly jsme se, že mi bude pomáhat s wushu čínštinou. Je to pro mě zajímavé i ze sociálního hlediska, protože jsem pro ní „starší sestra“. Takže se ke mně chová s náležitým respektem a stará se o mě. Na to jsem si musela dlouho zvykat, protože když jim tenhle zvyk vezmete, jsou z toho často celí nesví. Nosí mi vodu, když si někde odložím bundu, tak mi ji přinese, když mi zvoní telefon, přinese mi ho…nosí mi jídlo :-D Tahle čínská hierarchie je fakt zajímavá. Jako cizinci většinou stojíme mimo, ale občas nás musí začlenit a pak se dějou věci… :-D