Práce

Jak jsem již psala na FB, je to fakt bláznivé. Někdy se neděje prostě nic a pak z čista jasna všechno

najednou. Z toho jsem si vzala poučení, že v době, kdy se zrovna nic neděje, si má člověk užívat to nic nedělání. Prostě jen spát, jíst a trénovat. Takhle je to strašně uvolňující. Zákonitě pak přijde období, kdy toho bude strašně moc a člověk si bude přát, aby zase jen seděl na pokoji a „nudil“ se :-).

Že se práce nakupilo, to mě samozřejmě těší, protože na začátku vůbec nebylo jasné, jestli budeme mít nějaké zákazníky. Kolikrát jsou s tím velké problémy. Když už si člověk řekne, že je připravený, že už to dělá poněkolikáté a nemůže se nic závažného stát, dozví se novou informaci, která všechno zase převrátí. A zákazníkům-cizincům nemůžu vysvětlovat, že „Tohle je Čína“... Kolikrát je to i celkem adrenalin. Teď naposledy jsme už měli zálohu, zboží zabalené u přepravce a pak nám volá, že se také může stát, že se to nedostane z Číny, protože tam máme motýlí nože, které jsou nebezpečné. Jeden by řekl: Budu se průběžně ptát, na stejnou věc klidně každý den, ale ani to nepomůže, protože pak je zase všechno jinak. Nejdříve mi řekli, že nejdelší šavle jsou 84 cm. Těsně před dodáním mě upozornili, že nejdelší se vyrábí 78 cm. A pak jsem najednou měla před sebou i pár 80 cm – protože při výrobě se prostě nepodaří udělat všechno stejné… :-D Tak jim říkám: „No, tak mi vyberte ty nejdelší, co se „nepovedly“ a je to. Když mi můžete dát dvě 80 cm, tak tu třetí už nebude problém najít…?“ Jinak mě ale nepřestává ohromovat, jak je expresní služba rychlá. Minulý měsíc jsme posílali cvičební boty do Švédska. Ze Šanghaje odjely v pátek ráno, večer už byly v Hongkongu, kde strávily víkend, aby do Evropy dorazily správně nadupané, a už v pondělí mi zákazník hlásil, že vše dorazilo v pohodě :-). Pomalu se připravují webové stránky, na které se moc těším, protože mi značně usnadní práci.

Dál jsem vytvořila tým s Jodym, který se nedávno vrátil z Hong Kongu, kde získal první místa jak v taiji pěsti, tak v tui shou. A pak s Dráčkem, který je teď v Suzhou na talentové soutěži – jeho oborem je čínská historie, kultura – hlavně kaligrafie. Náš první mini projekt je krátký srpnový workshop, tak uvidíme, jak to dopadne. Jinak se připravujeme na rozjetí mého projektu o wushu a dalších součástech čínské kultury. Abych byla upřímná, příliš na to nesázím, protože jsou poměrně mladí. Mají hodně myšlenek, nápadů a ambicí, ale jsou celkem líní, takže většinu úkolů stejně dělám sama. Ale to nevadí, protože se toho tak hodně naučím, věci se vyvíjí směrem, jakým určím a jsou celkem tvární, takže když to správně podám, tak dostanu výsledek, jaký potřebuju. Mimo to už se mi zřetelně rýsuje můj hlavní projekt, ze kterého můj tým teď tak nějak vychází, ale odlišuje se ve způsobu realizace, účelu a dalších detailech. Během Jet Liho návštěvy u nás na škole jsem získala vizitku jednoho z jeho spolupracovníků, ale upřednostňuji osobní kontakt – buď v Hangzhou nebo v Pekingu, kam jedu koncem prázdnin. Taiji soutěž v Jiaozuo končí 26. srpna, takže potom se tam rovnou rozjedu. Navíc se chci podívat na trénink pekingského profi týmu a na pár dalších míst spojených s wushu. A 4. září mi dorazí rodina :-).

Hrozně mě ničí hloupí lidé. Vytvořila jsem si už postupy, jak s nimi jednat, ale těch typů hlouposti je prostě strašně moc. A to nemluvím jen o Číňanech, tohle je mezinárodní fenomén. Dutost je například dost problém, protože takového člověka prostě musíte vést nonstop, všechno připomínat a dohlížet. A já mám dost problémy s pamětí :-D. Z toho vyplývá další věc, co mě mučí – nesnáším, když něco neumím. Chci být schopná si všechno zařídit sama. K tomu patří i to najít na daný úkol ty správné lidi – nikdo neumí všechno a proč dělat něco, čemu nerozumím, když mám někoho, kdo je na to expert? Až bude potřeba mých schopností, tak je také využiji a nabídnu dál. Jenže tady mám rozhled poměrně omezený :-). Zatím to ale jde. Jak říkám, Čína je Svět divů, Wonderland. Když člověk ví jak, tak tady může téměř doslova udělat cokoliv. Může dosáhnout téměř čehokoliv. Vidím to všude kolem sebe. Jenže na to nejsem správný člověk – chci, aby za mě mluvila odvedená práce, snaha atd. A to je běh na dlouhou trať. A značně nejistý. Stále se peru s tím, jestli nemám svůj přístup změnit, ale zatím ze sebe prostě nechci dělat něco, co nejsem.

Jo, ještě drobet pomáhám panu Chu připravit letní wushu univerzitu tady na SUS, on je totiž velký kámoš s každým. S oblibou dává na FB fotky například opilých studentů… :-D

Navzdory tomu, co jsem tady teď napsala, mám kolem sebe většinou velmi schopné lidi různých národností a ano, i Číňany :-P. Umožňují mi tohle všechno dělat a jsem za to moc vděčná!