Přijede nám návštěva :-)

Cvičení

V úterý prý mám být v nejlepší kondici, protože v neděli mám volno. Bohužel mi to vychází tak, že úterý je

jeden z nejhorších dnů. St+čt+pá jsou nejlepší dny, za normálních okolností ve čtvrtek válím :-). Zdá se, že jsem konečně pokořila to vyhazování meče. Od minulého týdne mám na pravé ruce věčně modřiny a odřeniny, ale nové se mi už nedělají :-). Ve čtvrtek jsem měla za úkol ho chytit 20x, podařilo se mi to asi během 30 pokusů :-D, což je bída, ale důležité je, že během té doby mě opustil strach, nejdůležitější bylo meč chytit správně. I když wushu cvičím už nějakou dobu a je to pro praváky, tak se občas stejně projeví to, že jsem levák a instinktivně chytám meč levou rukou. Ono je to jedno, hlavně že to nespadne, ale byla bych ráda, kdyby moje tělo reagovalo tak, jak si přeji :-).

Jako největší problém při cvičení je překvapivě psychika. Technika se mi mění nejen během týdne, ale dokonce i během tréninku. První pokus se mi povede, potom dlouho nic, následují hodně úspěšné pokusy a pak už vůbec nic. A není to únavou. Jednou z věcí je, že jsem trénovala téměř v kuse několik hodin a neměla žádné odreagování. Vstávala jsem před tréninkem, po tréninku na večeři a pak se učit nebo řešit problémy s Číňany a samozřejmě trable s diplomkou. A takhle každý den beze změny. Měla jsem prostě prázdnou hlavu a nedokázala jsem se soustředit. Trénovat každý den, ale pak už nemít žádné povinnosti, to je něco jiného. Nebo cvičit rekreačně a užívat si volného času, to je také jiné. Já neměla nic z toho. Myslím, že i proto se mi v poslední době znechutilo taiji. Unavená z moderny ještě na taiji, kde všechno závisí na mě – plán, vůle, samotné cvičení a žádná motivace ani potěšení. A pak ještě posilovat a běhat? Taiji není jako moderna, tam jsou výsledky vidět až po dlouhé době ústavné práce. U pohybu pasu nám učitel řekl, že dostaneme nějaký pocit až po několika letech intenzivního cvičení… Moderna jde oproti tomu celkem rychle. V květnu byly dvě taiji soutěže – 1. Henan, 2. Hongkong. Učitel soudcoval na obou, to znamenalo žádné organizované tréninky, a to se mi teď hodilo – mohla jsem si cvičení naplánovat podle svého. Stále mám problémy se soustředěním, ale už je to o něco lepší. Hlavně proto, že jsem zase byla s lidmi a dělala i něco jiného. Hned jak se Levi (Izrael) vrátil z HK, přišel mi poreferovat a zněl hodně spokojeně. Joel (Švédsko) se připravuje na soutěže v létě, tak ho tu zase máme skoro každé odpoledne a je to fajn, vždycky se dozvím hodně zajímavých věcí. Mimo to jsem dostala plán tří cviků na zlepšení skoků a detailní návod na hvězdu bez rukou. Doteď mi to nikdo takhle pěkně nevysvětlil. Čínské děti to prostě skáčou. Pokud to neskočí, tak dostanou vynadáno. Co se týče mě, plánovala jsem jít s mečem v červenci, jenže se ukázalo, že soutěž je 2. 6.,  to je na mě prostě moc brzy. Další soutěž je v srpnu, ale to je profi úroveň. Kdybych aspoň dobře skákala všechno 540°, tak bych tam určitě šla – kvůli té atmosféře. Joel byl už minulý rok, řekl mi, že mít kolem sebe ty nejlepší wushu atlety po celý týden soutěže, je úžasný zážitek a člověk se zlepší, i kdyby nechtěl. Přihlásila jsem se aspoň na taiji, takže příští neděli si poprvé v životě vyzkouším taiji soutěž. Předtím jsem chodila s tradiční pěstí a nebo s mečem. A i to je už pěkně dlouhá doba… A pak v srpnu máme mé oblíbené Jiaozuo. Na příští rok jsem domluvená s trenérkou, že připravíme meč, kopí a chang quan – aby mě zase nepřekvapilo datum soutěže a mohla jít kdykoliv. To tedy kromě jiného znamená, že jak jsem si plánovala, že od září nebudu už tolik cvičit modernu, ale jen techniku a začnu s něčím jiným… tak to se nekoná. Ještě vydržím v tempu, dokud mi to tělo dovolí, přeci jen jsem na to už celkem stará. Ale určitě by byla škoda teď skončit, když jsem se zase o něco zlepšila a vnímám to o dost jinak.

Trenéři SH wushu týmu z naší školy jsou na soutěži, takže nesoutěžící osazenstvo má teď volno. Měli by samozřejmě sami trénovat, ale spíš pérují ty mladší, pro které je život prostě 吃苦 – plný hořkého utrpení  :-). A když je nebaví mučit ostatní, tak prostě jdou za zábavou. Takže dnes vyrážíme s trenérkou a pár dalšími z týmu do Muzea voskových figurín a pak po městě. V sobotu dopoledne si zacvičím a odpoledne poreferuji učitelům o tom, jak mi odsýpá práce na diplomce a bude zase klid. Nejenom, že vedoucí našel Auroře asistenty, kteří jí pomáhají s čínštinou a vytvářením pohybů pro výuku, ale dodává jí i fotografie a články, ze kterých může čerpat, až bude publikovat svůj výzkum v nějakém odborném časopise, který jí samozřejmě také doporučí a protlačí jí tam. Nikdy nezapomene pronést, že její výzkum je fakt strašně důležitý a úžasný apod. Až si to odprezentuji, tak mě na těch setkáních už zase nikdo neuvidí, mám dost svých věcí. Nejraději bych učitele ani neuváděla v poděkování a místo toho dala na přední místo lidi, kteří mi opravdu pomáhají, a díky kterým to snad i nějak dokončím.

Už je to jisté, 28. května k nám přijede Jet Li povyprávět něco o taiji! Tak doufám, že dostanu aspoň pusu :-D.