"Tvoje kungfu, to smrrrdět jako stary pes!" :-)

Tento týden jsem sice už po nemoci, ale mám stále ještě rýmu. V pondělí v posilovně jsem byla fakt strašlivě

slabá. V úterý na tréninku s Du Hui to bylo fakt těžké. Jsme domluvené tak, že chodím dřív a cvičím základy, jak mi předepsala a vyjde to akorát, že přijde na skoky. Aurora začíná trénovat, až když jí přijde trenér a půl hodinu se protahuje, zatímco on si hraje s telefonem nebo kouká do zdi. No, to je plýtvání jak penězi, tak časem. Ten den jsem moc neskákala, protože jsem na to prostě neměla sílu, v jednom kuse jsem taky smrkala. Během tréninku se na to ale zapomnělo a musela jsem cvičit delší sekvence, a když něco nešlo, tak to stále opakovat, hlavně ten můj slavný gongbu-výskok. To bylo poprvé, kdy jsem si po odcvičení nějaké části i sedla, točila se mi hlava. A opakovala jsem si: ještě chvíli a je konec a jdu na pokoj, žádné taiji. Při závěrečném protahování se ale vždycky pochlapím, tak jsem na taiji šla. Jenže trénink v úterý máme večer, tak mě učitel zase neviděl :-).

Ve středu dopoledne jsme šli s Nočníkem, ale byla špatná konstelace :-). Tak jsem si projela sestavu, rozdělila si to na rytmické úseky, prozkoumala pohyby – abych ten den aspoň něco udělala. Z předchozího tréninku jsem měla naražený palec, jak o něj meč při točení vždycky naráží, měla jsem tam i dva dny modřinu. Teď jsem objevila, že na noze kolem jizvy od meče mi to nějak divně oteklo… To je něco :-)  

Ve čtvrtek jsem se už cítila dobře, jen počasí bylo celé takové divné – celý týden prší a je hodně vlhko. V těchto podmínkách se potím, jako kdyby mě sprchovali. Stačila 1,5 hodina tréninku s mečem a půlka mi zrezla!!! Skoky šly dobře, sestavu jsem měla cvičit co nejpomaleji a upravily jsme závěr, tak už mám oficiálně celou sestavu hotovou :-). Pak jsem dostala seznam věcí, co mi nejde: a) dopad z XFJ, b) kombinace v druhé části je moc pomalá a rozfázovaná, c) vyhazování meče, d) stabilita v točce e) náběh na TKFJ, f) protáčení ve třetí části a otočka, g) celá čtvrtá část (nová), h) pohledy, i) práce s pasem, j) běhy moc vysoko, k) skoky moc nízko, l) špatné načasování, m) špatná práce se sílou a uvolněním. No, dali bychom dohromady celou abecedu – a to i dvakrát dokola :-). V duchu jsem si říkala, že to do té soutěže tedy rozhodně nestihnu. A pak mi večer trenér psal, že to vypadá, že ta soutěž je jednou za dva roky, takže až příští rok… no, tak to už by snad mělo být času DOST :-D. Ale protože tady není nic jistého do posledního okamžiku, trénujeme dál jako na soutěž a uvidíme. Třešničkou na čtvrtečním tréninku bylo posilování břicha a okolí. Normálně 1 série měla 30x opakování a kombinovalo se to s jinými cviky (např. záda). A že to nestačí. Budeme cvičit jenom ten jeden cvik – 20x, 10 sekund pauza (a počítej hezky nahlas, ať slyším, že nepodvádíš) – a takhle celé 5x. A to je teď jedna série. Celkem 3 série. Mezi sériemi jsem měla opakovat jeden kop, který vedle cvičily děti, abych to okoukala. Jednak mi to naordinovala po tom, co jsem den předtím břicho už cvičila, a taky už jsem v té chvíli měla za sebou dvě normální série… Několikrát jsem se dostala do momentu, kdy jsem vůbec necítila vlastní tělo. Kdy jsem strašně moc chtěla a fakt se snažila, ale snad kromě hlavy se mi nic nepohnulo :-D. Opravdu doporučuji tento styl = cvičit dokud ty svaly necítíte a pak ještě přidat třeba 10 opakování. Jednak je to fakt zážitek a pak, myslím si, že efekt to bude mít veliký.

V pátek byla zavřená škola a já se stejně nemohla moc hýbat. V sobotu jsem opět projela celou sestavu pomalu i rychle a snažila se o ty menší detaily, ale je to fakt práce na hodně dlouho.

Moje moderna je jasná – vím, co dělám špatně, jak to opravit, mám plán i cíle. Horší je to s taiji, tam mám v posledních 2 týdnech opravdu krizi. Jsem člověk, který potřebuje mít plány. Je jedno, že se ze dne na den budou měnit, ale musím je prostě mít. V taiji ale žádný nemám, protože na tréninku máme hodně svobodu. Takže jsem tréninky tento týden dost sabotovala a musím i přiznat, že mě taiji teď ale vůbec nebaví. Pokud jeden den necvičím, tak cítím potřebu cvičit, ale ne zájem. Samozřejmě že necvičím skvěle, je hodně na čem pracovat. Jenže na rozdíl od pár věcí z moderny, v taiji je to všechno běh na hodně dlouhou trať. Třeba jen u jednoho druhu pohybu pasem nám učitel řekl, že to ucítíme až po pár letech každodenního tréninku. Je sice pěkné, že je stále na čem pracovat, na co se těšit :-), ale občas je to prostě nemotivující. Na některé věci potřebuji větší uvolnění a protažení. Jenže třeba kotníky mě po 2 letech protahování pustily o cca 2 cm. Rozštěp po 3 měsících také jen o pár centimetrů. Jakmile víc trénuji, tak zvednu nohu jenom mírně nad pas, protože to mám prostě unavené. Po nemoci to šlo o dost výš, jenže zase se mi třásly, protože jsem ztratila sílu a svaly jsem měla tak nějak rozplizlé. Tak jsem si prostě naplánovala, že na každém tréninku na začátku cvičím základní kroky, dám si yi lu 3x a pak trénuji jednotlivé sekce. Prokládám to dalšími sestavami, abych je nezapomněla. Tak to snad bude lepší.

Nedávno v tělocvičně bylo fakt plno, protože to byl poslední den před přijímacími zkouškami a všichni strašně trénovali, protože ten poslední den samozřejmě všechno hodně ovlivní :-). Nebylo kde cvičit. Pokud bych šla cvičit jinam, tak to bude před učitelem vypadat, že jsem líná. Pokud bych si sedla a čekala, tak jsem taky líná. No tak jsem cvičila základní kroky stále dokola v uličce mezi zrcadlem a kobercem. Strašně mi tam klouzaly boty, protože se tam nějak dostala i dešťová voda :-D. Ten den opravoval učitel Xie učitelku Lai – svou bývalou studentku – yi lu. Musím říct, že to bylo velice působivé. Ona už je učitelka a tak, takže jí prvky zase vysvětloval trochu jinak – stejně jako nám ale trochu na vyšší úrovni. Jenom jsem tam u nich seděla, poslouchala a odkoukávala. To bylo jako koukat na film. Často dávám pozor, když učitelé ostatní opravují a snažím se sama hledat chyby, protože s tím mám u ostatních (hlavně když cvičí rychle) dost problémy. A docela mi to už i „jde“. Ale u taiji je to těžko říct. Učitelka byla v každém postoji tak nějak nahnutá, normálně bych řekla, že to má špatně, ale třeba je to „jiný styl“ :-). No a tentokrát nebyl, učitel jí to opravil 2x a potom raději i vysvětlil, protože tu chybu stále opakovala. Ale jak jsem psala v předešlém článku – i když tam měla nějaké chyby, tak výraz a to něco, co z ní vyzařovalo, lidi prostě nutilo se zastavit a jen na ni zírat. Učitel Xie si dělal legraci, že naši wushu učitelé z hodin odcházejí unavenější než studenti, protože když oni cvičí, tak studenti na ně často jen zírají s otevřenou pusou a necvičí :-D. Jo, mohla bych na ně koukat celé dny… Ještě tedy jedna věc, co učitel razí: Když učitelé nepředcvičují, nechávají za sebe předcvičovat studenty, používají videa a prezentace… tak jsou podle něj hlavně líní. A nebo to neumí. Nic jiného. :-)

Ještě se musím pochlubit, že v sobotu jsem v posilovně na leg press dál udržela svůj rekord 120kg a na předkopávání mám rekord nový – 70kg. A to jsem po nemoci :-P.