Diplomka
V pátek
mám odevzdat dva dokumenty ke kontrole diplomky. Mám je předat spolužákovi Wang
Songovi. No a co myslíte? Že prý mu to mám dát během týdenního srazu
s vedoucím v laboratoři. Zrovna tomuhle srazu se z hrdosti již
několik měsíců úspěšně vyhýbám, to snad není možné. Ale vzhledem k tomu,
že mi vedoucí (po 3 pokusech) konečně dal odpověď ohledně nového tématu
diplomky, tak bych mohla udělat vstřícný krok… :-) Jeho odpověď byla ale
povedená. Nejdříve mi to pochválil s tím, že jde o dobré téma a souhlasí
s tímto směrem. A potom se mě zeptal, co jsem tím jako myslela a co od
toho očekávám… Takže 25. května na prezentaci uvedu staré téma diplomky –
respektive odklikám prezentaci a odříkám názvy každého slidu – po těch
předchozích zkušenostech fakt nic víc říkat nebudu. Potom budu rytmicky kývat
hlavou podle toho, jak se budou učitelé zase překřikovat v názorech a
kritice, poděkuju a bude to za mnou.
Počasí
V úterý
bylo moc horko i v tričku. Od středy prší a víkend má být zase slunečný.
Jinak ale teplota neklesá pod 20°C, což je fajn. Kromě noci, nechala jsem venku
kytky a ta jedna gaučovka mi asi nastydla :-). Déšť v létě je moc fajn –
pokud má voda kam odtékat, což tady moc nebývá. Co se týče cvičení, tak mám
raději to horko, protože jakmile prší, tak je strašně vlhko = neskutečně se
potím. Dnes jsem vyždímala půlku lahve!!! Dokonce mi čvachtaly cvičební boty a
přes ty dírky na tkaničky mi šly ven bublinky :-D. Ale rozhodně už začalo léto,
protože už jsou melouny! :-P
Cvičení
V pondělí
jsem vzala trénink víc teoreticky než prakticky. V úterý s Du Hui mi
to ale velice nešlo. Vůbec jsem necítila nohy. Řekla mi: „K čemu to posilování je, když to není vidět?“ No, to bych také
ráda věděla… Minulý týden jsem posilovala dost, v neděli kolo – ještě nikdy
jsem nebyla dál než na policejní stanici (cca 20minut). No a v úterý nohy
prostě nebyly moje. A to jsem zrovna měla za úkol běhat půlku až ¾ sestavy,
prostě to nešlo. Ve středu jsem poprvé po dlouhé době měla sama celkem dobrý
trénink = nebyla jsem líná. A ve čtvrtek to byla paráda. Našla jsem ještě
zbytek nějakého toho magického nápoje z loňska, tak jsem si ho rozdělala s vodou:
0,5l 30 min před tréninkem, dalších 0,5l během tréninku a nejlépe dalších 0,5l
po tréninku. A efekt jako minule – celá jsem se klepala. Ale teda hodinu a půl
jsem neměla těžké nohy, to zase jo. Ale i po tréninku jsem se dost třásla.
Napadlo mě, že si u seriálu zašiju oblečení. No a nezvládla jsem si navléknout
nit, protože jsem se do toho očka prostě netrefila :-D. Stejně jsem ale za
klasické tréninky… Cvičím také s těžšími zbraněmi, protože až pak dostanu
do ruky lehčí, tak to pěkně posviští. Slyšela jsem, že letos v Šanghaji soutěž
bude, tak fakt netuším, jak to je…
Co
se týče tréninku, tak skoky jdou lépe, sestava také pěkně odsýpá, i když to
stále ještě nevypadá jako wushu… a jak jsem byla dneska v ráži, tak jsem
mi trenérka naordinovala prvek, kterému jsem se už hodně dlouho vyhýbala: vyhození
meče+kotrmelec+chycení = jedno z nejjednoduššího nandu. Tak proč se tomu
vyhýbat? Protože kdykoliv jsem se o to pokoušela, tak to napřed nešlo, pak se
mi to párkrát povedlo a pak jsem se zranila. Kopí jsem chytila nosem, meč se mi
zapíchl do ruky, po tomhle kousku jsem skončila v nemocnici na šití :-D. Bez
kotrmelce to najednou strašně šlo, tak jsem ani nic neříkala, když přišel čas
na plné provedení. Překvapivě jsem víc panikařila při zvedání se z kotrmelce.
Pak mě napadlo: Když si to ale hodíš moc
blízko a níž, tak se nestačíš zvednout a přistane ti to na hlavě. Takže pak
to zase chvíli nešlo :-D. Ale párkrát už jsem to chytla a hlavně: daří se mi
překonávat ten strach. Dnes jsem z tělocvičny po hodně dlouhé době
odcházela s opravdu dobrým pocitem.
A
musím říct, že je fakt paráda mít trénink jen jednou denně a pak prostě volno
pro sebe. Zítra už ale zase půjdu na taiji, abych z toho nevypadla. Učitel
je se studenty v HK na soutěži, tak si můžu cvičit podle svého, a to je
taky fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat