Někdy se stane, že Češka, která
pořádně cvičí až od doby, co dorazila do Číny, cvičí lépe než její
čínští
spolužáci. Na magisterském oboru jsem byla v praktických trénincích mezi
nejlepšími, protože většina lidí nikdy moc necvičila a nebo už to je hodně dlouhá
doba. Přede mnou byli jen lidé, kteří trénovali v profi týmu. Bakaláři
naštěstí ještě cvičí celkem dobře, s nimi je radost cvičit a můžou vás
toho hodně naučit. Qiao Di mě tento týden doučil chen meč 49 forem. Po každém
úseku jsem si ho mohla nahrát, takže je to všechno pěkně jasné. Mám to teď
v základní verzi. Příští týden to prý vezmeme od začátku a vyladíme detaily. Potom už odjíždí se školou
na měsíc do Irska studovat angličtinu. S učením má již celkem velké
zkušenosti, takže jsme prostě nenarazili na žádný větší problém. Pro mě drobet
problém je, že chce všechno hodně nízko, takže mi to stačí zacvičit jednou a
jsem zničená :-D. Ještě mám od něj na podzim slíbenou shaolinskou sestavu,
abych mohla rozšířit svůj soutěžní repertoár a třeba se také stala Mistryní
světa… a třeba i několikrát v jednom roce… :-P
Jinak jsem ale asi měsíc pořádně
necvičila. Co jsem si zranila ruku při vyhazování meče (již podruhé), jsem
týden cvičila jen taiji a posilování. Potom jsem s Du Hui makala jen na
skocích a musím říct, že s zlepšily. Potom jsem ale odjela za přítelem na
týden do Yu Yao a od té doby se nemůžu nějak vzchopit, to sluníčko mi dává.
Koupila jsem si nějaké léky na úžeh/úpal a nějakou mastičku, kterou si potřete
spánky a nakopne vás to. Jinak bych fakt byla schopná prospat celé dny, totálně
bez energie. Po týdnu už je to ale lepší, v pondělí opět začínám naplno.
Jednak trenérce už skončil vojenský výcvik (povinný pro všechny bakaláře
v prvním ročníku), náš taiji učitel se už vrátil z cest (soudcoval
taiji a tuishou soutěž v Hongkongu, qigong soutěž v Ningbo, pak učil
v Rusku, Mexiku a na Kubě) a Jane také začne cvičit – míříme na stejnou
soutěž (Jiaozuo, Henan), která se koná koncem srpna, takže se budeme
připravovat společně.
Tahle soutěž je zajímavá v tom,
že odminule začali rozdělovat soutěžící na Číňany a „ostatní“. Můžu si prý ale
vybrat, v jaké skupině chci soutěžit, že mi to Jane pomůže zařídit. Řekla
mi: „Jestli se chceš zlepšit, soutěž
s Číňany. Jestli chceš medaili, soutěž s cizinci.“ No, těžká volba…
:-D Osobně si myslím, že takové rozdělování není dobré. Pokud jsem cizinec a
jedu soutěžit do Číny, chci soutěžit se všemi a nejen s cizinci – to můžu
zůstat v Evropě. Na druhou stranu, takhle se hodně snadno dají
v získat medaile z čínských soutěží. Pokud se vám zrovna ve vaší
kategorii neobjeví nějaký nabušený cizinec. A nebo pokud nemáte
v kategorii Číňana, který žije v cizině a reprezentuje tak tamější
školu – Qin Fei minule také soutěžil s cizinci, samozřejmě dostal zlato. Takže
si to nechám projít hlavou. V kategorii s cizinci mi Jane doporučuje
cvičit 56ku, na kterou se ale necítím, protože mě stále bolí tříslo a fali
nemám moc dobré, ale ještě máme přes měsíc společného tréninku. Pokud půjdu
s Číňany, tak mám cvičit tradiční yi lu, ona bude cvičit 56ku – rozdělíme
si to, kamarádky přeci nebudou soutěžit proti sobě, mi řekla. Je hodná, takhle
bych byla hned o příčku výš, protože Jane cvičí HODNĚ dobře. Bohužel ještě
nikdy nedosáhla na první místo, vždy skončí nejlépe jako druhá. Ve wushu
soutěžích je neskutečná korupce. Když u nás je to takhle, nedovedu si
představit, jak to vypadá třeba ve fotbale, kde se točí miliony ba miliardy.
Nedávno nám o tom vyprávěl i učitel Xie. Většina toho je o známostech,
popularitě atd. Takže trenéři zvou rozhodčí na jídlo, dávají jim dárky… byť jen
proto, aby jejich svěřenec nebyl hned mezi prvními na startovní listině. Na čem
kromě vaší techniky závisí, jestli vyhrajete? Na tom, jak vypadáte, jestli jste
vysocí, sympatičtí, tlustí, nosíte brýle, máte tmavou kůži nebo alabastrově
bílou, jestli jste hezky učesaní… Jestli se rozhodčí dobře vyspal, jestli mu
chutnal oběd, jestli ho nenaštvala manželka… Také pokud se soutěží pravidelně
účastníte každý rok, tak třeba za 4-5 let vás většinou automaticky posunou
v hodnocení o něco, protože už jste si to „zasloužili“. Když už jste „známá firma“, párkrát se vám
zadaří, rozhodčí vás už budou držet nahoře, protože se to prostě očekává. Už
ani tolik nezáleží, jak cvičíte. Většina toho se ale děje i u nás. V pátek
nás učitel varoval hlavně před soutěžemi v qigongu, kde je teď celkem
velký tlak, protože se vyměnili rozhodčí – přišla mladá garda, z nichž
většina qigong nikdy necvičila, takže se jede hlavně na to, kdo kam zvedne nohu
atd. Už ne tolik na pocit, na provedení, výraz atd.
Ve čtvrtek dorazil učitel do
tělocvičny rovnou z letiště – celý vyletněný v kraťasech, krokskách a
mexickým tričkem :-D. Každý jsme si cvičili svoje. Chvíli na nás koukal, pak si
nás posbíral s tím, že takhle to nejde a projel s námi první část
56ky pěkně po detailech. S ním je prostě radost cvičit, to je hned jinačí
„energie“ :-D. Zase se rozpovídal o svých cestách a o životě, tentokrát jsme
naštěstí
mohli sedět. Minule jsme to měli nastojáka, 1 hodinu 15 minut O_o.
Tentokrát to vytáhl jen na 40 minut… S Levym mu to stopujeme :-D. On to
nebude světový šampion jen v sandě, taiji a tuishou… :-D Tak nějak se
všechno vrací do starých kolejí a musím říct, že jsem za to moc ráda, už jsem
si na tu rutinu zvykla. Snad si brzy zvyknu i na to horko. Na taiji nemáme
klimatizaci a ani to na cvičení není vhodné. Ale to vedro, co je kolem 15.
hodiny rozhodně zdravé také není…
Mimochodem, jak jsem v minulém článku
zmínila, že mi přijdou umýt tu plíseň… Tak tady před chvílí byl strejda.
Myslela jsem, že už jde na plíseň, tak jsem to začala připravovat. A že ne, že
mi jde utřít větrák a nemusím nic připravovat. Říkám mu: „Nevadí, stejně teta
říkala, že přijdete zítra ráno to vyčistit.“ Tak na tu černou zeď koukal a
řekl: „Je to možný.“ :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat