Minulý týden jsem byla pozvaná do městečka Yu Yao v provincii
Zhejiang. Z plánovaných 4 dnů bylo hned po příjezdu pět a nakonec sedm. Šéf
místní společnosti, kterému přítel přes prázdniny pomáhá zhubnout nám sám
naplánoval program – sem se musíte jít podívat a ještě sem, tam je to taky
pěkné… A pak domluvím auto, aby ti přítelkyni odvezlo zpátky do Šanghaje. No
tak to si to prodloužím, přece nepojedu autobusem, když můžu klimatizovaným
autem :-).
Yu Yao je hodně malé satelitní městečko, které patří k Ningbo. Po
tom, co jsem si o tomhle místě něco přečetla, už mě přestalo překvapovat, že
všude kolem jezdí luxusní BMW a Porsche. Tolik pěkných aut na jednom místě jsem
neviděla ani tady v Šanghaji. Od Šanghaje to jsou 3 hodiny jízdy,
k moři 2… jinak ale ve městě nuda, protože kromě jednoho kopce a starého
mostu Tong Ji tam není nic moc co obdivovat.
Co nás nepříjemně překvapilo je, že je hodně těžké v centru najít
nějakou normální restauraci. Jedna nabízí pizzu a nedobré špagety, další
instantní korejské nudle, pak je tu Pizza Hut a samozřejmě Mekáč a KFC. Našli
jsme jen jednu čínskou restauraci, do které jsme pak chodili každý den, protože
v dosahu 30 min chůze prostě NIC! Ráno na ulici také nepotkáte žádné
stánky se snídaní. Zato ale obchody s oblečením a botami na každém rohu. A
na druhém rohu zase elektronika… no, nechápu. Můj oblíbený byl samozřejmě
stánek s mléčným čajem a ovocnými koktejly, tam jsme byli skoro každý den
O:-). Všichni kolem milí, pomáhali, povídali si… kromě prodavačky ovoce, která
když viděla cizinku, chtěla za 4 kiwi 50 RMB! Potom vešel dovnitř David a jak
cena najednou padla dolů. Naštvalo mě to a podruhé už mě tam neviděli. Jinak si
ale všichni myslí, že jsme oba dva cizinci a ze začátku se ostýchají mluvit.
Kolikrát mu pochválí, jak má na cizince úžasnou má čínštinu.
V centru města je velká pětipatrová budova firmy Wan Li, které
šéfuje pán ve středních letech, s brýlemi a nadváhou. A protože nemá čas
jezdit pravidelně do Šanghaje, pozval si Davida k sobě. Má mu pomoct za 3
měsíce zhubnout cca 15 kg. Celé 3. patro budovy je odpočinkové. Je tam malá
konferenční místnost vybavená pohodlnými pohovkami, potom prostorná kancelář
s s velkým gaučem, na kterém šéf spí po jídle. Několik nevybavených
kanceláří, pingpongová místnost, tělocvična, krásné sprchy, prádelna, jídelna,
kuchyň a dva vybavené pokoje, kde spí jeden zaměstnanec a David. Ten dostal
celkem velký a krásně vybavený pokoj – velká tvrdá postel s bambusem,
klimatizace, velká plochá televize, obrovská umývárka… všude wifi. I když tedy
ne zrovna stabilní. Takhle může spát jak dlouho chce, protože když šéf přijíždí
na dvorek ve svém obrovském BMW, je slyšet, jak se otevírá brána. Než vyjede
výtahem nahoru, David už je v tréninkovém a čeká na něj v posilovně
:-). Další plus je, že lednička je jim plně k dispozici a pravidelně se
doplňuje vybraným jídlem, zahraničním alkoholem i zahraniční balenou vodou :-O.
Když víno, tak třeba francouzské. Když jiný alkohol, tak třeba americký cidre.
Když vodu, tak třeba finskou… Neříkám, že to není fajn, ale voda mi stačí i
Nongfu – 550 ml za 2 RMB. Doma pijeme vodu z kohoutku a taky to stačí… Takoví
Číňané rádi říkají: „My máme peníze.“ No, kdybych já měla peníze, tak bych je
užila asi jinak. Šéf má svého kuchaře, který vaří, co David naplánoval. Tady je
důkaz, že se i čínská kuchyně obejde bez oleje. Jinak vařil občas i pro zbytek
osazenstva, a to byly dobroty! Různé ryby, žabí stehýnka, krabi, mušle,
krevety, celé brambory bez šlupky – skoro jako doma. Protože věděli, že je mám
ráda, byly pak každý den… :-D Jak probíhá společné jídlo? Šéf a ještě další
člověk, který chce také zhubnout jí před námi, potom už jen sedí u stolu, pijí
vodu/čaj a povídají si. Zbytek osazenstva se vesele baví, kuchař stále nosí
nové a nové talíře. Ať už je oběd nebo večeře, pije se alkohol. Naštěstí se u
stolu nekouří. Vyzkoušet musíte všechno jídlo, když ne tak vám to asi nechutná
a hostitel bude zklamaný. V Číně vám lidé kolem nakládají do misky, co
uznají za vhodné, naštěstí přítel už ví, co mi nechutná. Atmosféra byla vždycky
fajn, ale i tak u ostatních – níže postavených – bylo cítit napětí, protože
musí sledovat, jestli šéf nebo jeho manželka nepotřebují dolít, pravidelně si s nimi
ťuknout, doplnit jídlo… občas nabídnout cigaretu, která je vždy odmítnutá,
protože přeci u stolu ne. Ale je to prostě slušnost. Na poslední společné
večeři jsem si mohla vybrat: bílé víno, pivo nebo tvrdý alkohol. Tak jsem si
vybrala raději to víno, ale protože už nejsem zvyklá pít a musela jsem si s každým
ťuknout, tak jsem za chvíli byla přiopilá a musela jsem se hodně snažit, abych
se hůlkami trefila, kam jsem chtěla :-D.
Číňané jsou až moc zvědaví a strkají nos, kam nemají. Takže samozřejmě
musela padnout otázka, kdy bude svatba, kde budeme žít apod. Přítomný byl i šéf
mého přítele, takže se zeptal, kolik bych si představovala jeho plat :-D.
Hned první den po mém příjezdu jsme byli pozváni do kanceláře velkého
šéfa na pokec. Zeptal se mě, jestli se mi líbí hotel, který pro nás zajistil. No,
5 hvězdiček to není, ale jde to… :-D David normálně spí na firmě, ale protože
tam jsou samí chlapi, tak pro nás na tu dobu objednali hotel 10 minut chůze od
budovy, takže to bylo super. Pak se ptal na studium a podobně. Nevěděla jsem,
jestli se nemám také na něco zeptat…no, tak jsem ho taky drobet vyzpovídala a
bylo :-). A prý jsem roztomilá, takže to dopadlo dobře :-).
Jeho manželka řídí stříbrné Porsche a ještě jedno auto. Možná jich má
víc, ale ty jsem neviděla. Vždycky pěkně upravená, celkem od rány. Během
víkendu vozila i jejich desetiletou dceru Mary, která přes týden žije na
internátě kousek od Yu Yao. Malá ze mě byla samozřejmě nadšená, protože moc
cizinek asi zatím doma nepotkala. Jinak ale každý rok vyráží hned několikrát do
světa na dámskou jízdu s maminkou. Tatínek nemá čas, protože stále
pracuje, byl s nimi „jen“ v Americe. Maminka nepracuje, jen se stará
o dítě. Ale vzhledem k tomu, že je Mary doma jen na víkend, tak toho moc
na starost nemá… Když za mnou Mary poprvé přiběhla, čínsky jsem jí pozdravila a
zeptala se, jak se jmenuje. Koukala na mě a pak zdrceně řekla: „Já ti vůbec
nerozumím!“ Myslela si, že mluvím anglicky, vůbec jí nenapadlo, že bych mohla
mluvit čínsky, tak jí to přišlo divné. Potom už jsme si rozuměly. Učila mě
tancovat. A kdo mě zná, tak ví, že to není zrovna šťastný nápad. Učila mě
nějaké čínské hry, které mi ale vtipné nepřišly. Pak jsme spolu hrály pingpong –
jsme na podobné úrovni = neumíme to, tak to byla sranda. A jak je to u ní se
studiem?
Každý den vstává v 6:30, v 8:05 začíná výuka a končí až kolem
19. hodiny večer. Potom ještě musí psát úkoly. Každý den spí 5-6 hodin. V sobotu
a neděli má ještě angličtinu, doučování a hodiny tance. Takže to ji maminka
vozí z jedné školy do druhé. No, nic není lehké…
Žádné komentáře:
Okomentovat