Studijní

Na Robertovo doporučení teď každý den běhám v rychlém tempu 30 minut, tak snad to už brzy bude trochu znát :-). Stále ještě nejsem do běhu blázen, ale pomáhá mi to vymýšlet různé články, utřídit si, co a kdy mám udělat…vlastně téma diplomky jsem vymyslela za běhu. Říká se tomu „runner's high“:-). To mi zase připomnělo. Minulý rok jsem ještě byla hloupoučká a chodila na společné porady s vedoucím práce, kde se většinu času probírala diplomka Aurory, protože je to věc, kterou chce Zhudong udělat už dlouho – učit děti angličtinu&Wushu. Aurora má v práci potvrdit, že se děti díky Wushu lépe učí. No a podle nich je to strašně nová a cool věc. Jenže:

-         Cviky, které vytvořily mají s Wushu jen málo společného.

-         Když cviky vytvářeli, nemířili na určitou věkovou kategorii.

-         Když cviky vytvářeli, nemysleli na to, co se v daném věku za látku děti učí.

-         A podobně :-)

Jde o to, že děti se budou učit lépe, ať dělají jakoukoliv aktivitu, proto a) jsou to děti a neudrží pozornost příliš dlouho, b) fyzickou aktivitou se lépe okysličuje mozek nebo tak a prostě mu to líp myslí, což můžu potvrdit právě třeba svým běháním. A pokud to nevěříte mně, tak určitě naší krajance, která vyhrála světovou soutěž v paměti a spolu se svým manželem patří k nejlepším na světě v tom, kolik si toho dokáží zapamatovat a v jaké rychlosti. Udělali také experiment, kdy daná paní běžela na páse a ukázalo se, že si toho vždy pamatovala o dost víc než když se nehýbala. Bohužel si nepamatuji žádné detaily ani jména, ale bude to ještě na idnes.cz, kde jsem o tom kdysi četla, jsem líná to teď hledat. No a v neposlední řadě, v USA (nejen) už fyzickou aktivitu s učením se dětí spojili a mají dobré výsledky.

A tohle mě zase vede k Taiji quan a všem těm výzkumům o tom, jak je strašně zdraví prospěšné. O čínských výzkumech ani mluvit nemusíme – měsíc dva (když se zadaří) učí lidi, kteří nikdy nic nedělali Taiji quan (bez metodologie), pak udělají měření a zjistí, že čísla maličko poskočila dobrým směrem a hned se napíše, že Taiji je superprospěšné. Amerických studií jsem moc nečetla, ale s Robertem jsme se shodli na tom, že je jen málo dlouhodobých studií, které by opravdu prokázaly, že úspěch zaručilo Taiji quan a ne jen prostý fakt, že je to fyzická aktivita vhodná pro dané lidi. Cvičím Taiji quan, cítím hodně zlepšení, ale také myslím, že na té zdravotní úrovni je celkem jedno, co člověk cvičí, pokud mu to sedí. Možná i proto je jedno, když si někteří učitelé vymyslí své vlastní Taiji sestavy a vůbec celý systém – pokud nedělají chyby, které zdraví ohrožují. Jen by se tomu samozřejmě nemělo říkat Taiji quan. Na způsob jediného a pravého kubánského rumu a třeba Tuzemáku :-). Rozdíly jsou až po určité době a po určitém stylu cvičení, kdy už nejde jen o pohyby zdraví prospěšné, ale člověk Taiji quan cvičí-žije k omplexně – což je minimum z nás.

A teď k mojí diplomce. Studium je tady pro cizince hodně náročné a složité. Ne proto, že by to snad bylo opravdu těžké, ale kvůli jejich nesytému. Řekli mi, že v březnu mám odevzdat diplomku. Už jsem se vedoucího několikrát ptala, kdy přesně, a vždy jsem dostala stejnou odpověď: „Čím dříve tím lépe.“ Tak jsem to naposledy zkusila jinak a zeptala se, kdy mu mám dát finální verzi. „Finální verzi nikdy mít nebudeš.“ Netuším ani, na kdy si mám koupit letenku (a jestli zpáteční), protože nikde se žádný kalendář nedohledá a jako vždy – nikdo nic neví.

Naštěstí už to mám skoro za sebou – chybí mi jen úvod a závěr a celé to slepit dohromady v čínském stylu. Konzultace probíhají po mejlech. Pošlu učiteli, co jsem udělala, on mi k tomu připíše komentáře, podle nich to opravím a jede se dál. Nahrubo mám tak 59 stránek v angličtině, v čínštině tak bude 30-35 stránek, a to je akorát.