Profesionalita po čínsku

V lednu jsme se rozhodli, že budeme potřebovat webové stránky. A že prý máš někoho, kdo je pro nás vytvoří. Bývalý učitel angličtiny, který dělal už první stránky pro tvou společnost. Dva týdny jsi mě nechal si myslet, že stále žije v Šanghaji, takže se s ním můžu sejít a probrat všechno osobně. Když už jsem to chtěla uskutečnit, dozvěděla jsem se, že to nejde, protože přeci žije v Zhengzhou (Henan). Že se s ním prý spojíš a zařídíš to. Dobře.

Potom přišly oslavy nového čínského roku – a to se přeci nic nedělá.

Potom ticho po pěšině. Potom jsi musel rychle opsat diplomku, protože vlastně v březnu promuješ a ještě jsi ji ani nezačal psát. Potom jsem se dozvěděla, že učitel je už nějakou dobu v nemocnici, že mu našli něco vážného. Takže je jasné, proč ještě není nic domluveného – a rozhodně to není tvoje chyba. Jen jsi mi to všechno tak nějak zapomněl říct. Za dva dny mi voláš, že je všechno jinak, že učitele pustili z nemocnice domů, prý mu už nic nenašli a je zdravý. Ale bude ještě doma, takže bude mít čas. Dobře.

Protože je to cizinec, tak bude lepší, když se s ním spojím já a domluvíme se, ty máš přeci jen dost starostí s přepisováním diplomky, aby se při kontrole nepoznalo, že jsi většinu opsal. Přidala jsem si učitele na QQ a poslala mu vzkaz. Po třech dnech si mě přidal, po týdnu mi odpověděl. První věc byla, jestli umím čínsky. Když jsem řekla, že ano, tak začal psát čínsky. To mi přišlo divné, proč by se mě na to cizinec asi tak ptal. Asi proto, že je to Číňan – ne cizinec. Dobře. Tentokrát už šlo všechno pěkně rychle. Za 5 minut bylo všechno vyřešené – „Mám strašně moc práce, to si neumíš představit!“ „Takže nebudete mít čas nám vytvořit webovky?“ „Správně, nebudu.“ Dobře.

Když jsem ti to přeposlala, tak jsi na to vůbec nic neřekl. Po hodině jsem se musela znovu zeptat, co jako s tím. Že prý jste domluvení, že si o tom zítra promluvíte. Proč jsi mi nic neřekl? „Protože jsi furt hrotila tu fakturu, furt jako co s tim, tak jsem nad tim strávil hodinu, jsem fakt unavenej. Prostě jsem zapomněl ti to říct.“ Dobře. Tak mi to pošli, ať máme aspoň něco.

Jak vypadá čínská faktura, nad kterou strávil hodinu času a strašně ho unavila? Celkem 7 řádek v MS Excel. Něco, co zvládne snad každý žák II. stupně ZŠ u nás. Že takhle se to prý normálně dělá a stačí to. Dobře. Pošli mi všechny informace o firmě a já vytvořím oficiální fakturu, kterou od teď budeš používat. „Jaké jako informace? Vždyť to tam všechno máš!“ Mám tam jen název, kontaktní email a nějakého „masseger“, což asi bude jednatel společnosti :-). „Co že je to identifikační číslo? Jo, tak to nemám.“ Jak jako že nemáš?! Nakonec jsem tedy z tebe všechno vydolovala. Opět se ukázalo, že pokud chceš něco pořádně, tak si to musíš udělat/zařídit sám/a.

V minulosti by bylo místo každého „Dobře“ sprosté slovo. Teď už nějakou dobu umím zachovat klid a prostě řešit věci tak, jak přicházejí. I tak mě to dnes ale unavilo, a to jsem vlastně ani nic neudělala. Otevřela jsem si Bacardi a relaxuji, protože jinak bych tady asi musela něco rozbít… :-D Jo a k tomu mám večerní/noční rychlost internetu na 1Mb/s…