Cvičebně necvičebně

Tento týden jsem konečně aktivnější a víc užitečná. Ty dny předtím jsem jenom spala a cvičila. Ale je to

celkem náročné. Není divu, že lidi z týmu moc nestudují, po tréninku na to není prostě energie ani chuť.

S Cai Si Wu jsem přerušila tréninky na dobu neurčitou, teď mám dvakrát v týdnu trénink s Du Hui (úterý+čtvrtek), a to je dračice. Za týden hotová půlka meče, teď to pilujeme. Musím říct, že je strašně znát, jak si prvky v sestavě poskládáte. Předtím jsem byla hotová po první části, teď mě první vůbec neunaví. Dál je také znát, jak moc jsou důležité výukové metody. Kombinaci na začátku mě trenérka učila fakt hodinu, protože mi to vysvětlovala tak, jak mi to prostě nejde pochopit. Teď přístup trochu změnila a strašně se diví, že jsem nějak víc chytrá než předtím. Du Hui hezky učí napřed jednu nohu, pak obě nohy. Pak přidá ruce atd. Ale to mi v začátku prostě nevyhovuje. Takhle si to dokážu rozkouskovat zatím jen na taiji u sestav, které už znám dobře. Takže yi lu a sun shi už takhle také dokážu učit, už také umím telefonovat+cvičit jako náš učitel :-). U nových pohybů potřebuji zjednodušený pohyb celého těla. A pak přidávat detaily. Každý je jiný no. Nejnáročnější a nejvíce stresující z celého tréninku je to, že Du Hui chce všechno HNED. Hned jak tak trochu pochopím, o čem ten nový pohyb je, tak to musím zacvičit správně, rychle, se správnou silou… A když ne, tak jsem za blbce. Za toho jsem ale většinou pořád. Představte si, že se fakt snažíte, ale i tak se vám to nepovede a k tomu dokola slyšíte: „Jak to, že jsi to minule skočila a dnes ne?“ „Jak to, že jsem ti to vysvětlila a ty to stále nezacvičíš všechno správně?“ „Jak to, že ti to zase spadlo?“ „Jak to, že jsi to zase neustála?“ To je Kurz sebeovládání. Nebo si nový pohyb potřebuji vyzkoušet pomalu – zacvičím si to tak a pak slyším: „Co to jako je? Tenhle pohyb má být rychle!“ V těchto chvílích vzpomínám na Caie, který preferoval pomalé začátky. Včera si mě zavolala k sobě a chtěla, abych se podívala, jak cvičí Aurora: „Podívejte, jak točí meč pěkně u těla. Ne jako ty.“ Dobře, ale Aurora tady cvičí každý den s trenérem už 8 let. „To není záležitostí času, návod jsem ti už dala, tak bys to měla umět.“ Tak jo… Ne tak jo, tohle mě fakt vytočilo. Spíš ale celkově kvůli našim vztahům a našemu vedoucímu. Trenérka to asi poznala, tak mě pak průběžně chválila, že jsem se hodně zlepšila, ale na to jsem neslyšela. Vím, že jsem se zlepšila. Lepším se každým týdnem. Jenže to stále nestačí. A Du Hui zásadně nechválí. Že to jde líp poznám jen tak, že to víc odsýpá a má na mě větší nároky. Z druhého koberce pak slyším vzrušené: „Jo, super! Teď se ti to povedlo! Teď to vypadalo krásně!“ To také moc nepřidá. Nejdříve jsem bailian skákala z nákroku (jo, prý to není náskok). Protože jsem se při tom víc předkláněla, skáču teď bailian bez kroků – z místa – mám to tak i v sestavě. A kdykoliv si tam kroky přidám, tak dostanu vynadáno, i když to skočím v rámci svých možností správně. Jenže jak jsem měla několikrát podvrtnuté kotníky, mám to tam zkrácené a z místa mi prostě nejde rovný dřep+rotace. S kroky mi to už jde, ale to je jedno, protože tak to teď neděláme… Tohle je jediný vážný problém, který teď mám. Na každém tréninku v základních pohybech udělám každý skok cca 20x, pak je mám ještě v sestavě. S koleny jsem nikdy neměla problémy, ale jak jsem měla 4 měsíce přetažené lýtko, oslabilo mi to nohu a trochu změnilo techniku. To samozřejmě ovlivnilo i koleno + skoky, takže když chvíli jen tak stojím a pak mám jít do dřepu, jsem jako babička. No a někteří lidé jsou prostě drobet mimo. Učila jsem zase Kaili sunovou soutěžku – tam je pár dřepů. Nešla jsem až dolů s tím, že to je přeci jasné. No a nebylo, ona taky jen tak stála. Tak se ptám, jestli jí něco bolí. Že ne. No tak dolůůů!!!! Má přetaženou pravou nohu, tak ji nezvedá. Aby to měla pěkně harmonické, tak nezvedá ani levou. „Ta tě taky bolí?“ „Nee, ta je v pohodě!“  To tak nahorůůůů!!!! Naposledy jsem se hezky připravila, že si zopakuji starý yang. Ruce na horu, ruce dolů, vytočit pravou špičku, přenést váhu a… a konec, protože mě prostě dál nepustilo koleno :-D. Zrovna kolem procházel učitel a napomenul mě, abych si dával pozor na kolena. Předtím mě ale pochválil, že jsem pilná a chci si odtud odnést co nejvíce. Potěšilo mě, že mě v sobotu i nechal pomáhat jeho studentům zvenku. Občas pomáhám i učitelce kineziologie, která má velice taneční verzi yi lu, takže to vypadá zajímavě, no a chápe velice rychle. Učení lidí mě hodně baví, ale jsem z toho tady zároveň i hodně frustrovaná. Samozřejmě že se dá učit beze slov nebo jen se základní zásobou, ale jasné a trefné hlášky ušetří čas a energii. Největší slovní zásobu teď mám, zdá se, v čínštině. A vzhledem k tomu, na jaké jsem úrovni v tomto jazyku, je to hodně smutné. Jenže to prostě člověk tady slyší každý den od rána do večera, takže si na to zvykne. Když pak učí a má to nahlas vysvětlit, tak první, co ho automaticky napadne, je právě čínská verze. Takže pak se stane, že připravuji Roberta na jeho zkoušku z qigongu a automaticky na něj mluvím čínsky. Když si píši poznámky z tréninků do sešitu, tak to píšu hlavně anglicky, čínsky a maluji si to, v češtině mě k tomu nějak nenapadají správná slova. Takže teď prostě nedokážu slovně učit pořádně v žádném jazyce – ani v tom mateřském. Pomalu se to ale zlepšuje. Je tak nějak nepsaným zvykem, že když někoho učím, oni mi pomáhají s názvy. Když mě teď Qiao Di učí chenový meč, pomáhám mu zase s tréninkovou angličtinou.

Ve čtvrtek jsem měla náročný trénink s Du Hui, pak jsem se trochu rozjela na taiji. S Qiao Di 2x yi lu, pak hned 3x soutěžku s další skupinou, ještě jednou yi lu, pak yang a sun, 3x wu a meč. Na pokoj jsem dorazila vyčerpaná. A po večeři jsem ještě hodinu prala prádlo, protože byly rozbité obě pračky. Naštěstí to teď schne velice rychle. Pak jsem s redbullem ještě připravovala zboží, opravovala pár dokumentů pro kamarády… Pomáhám k nám dvěma lidem. Se slečnou nejsou žádné potíže, ale s klukem,  to je bolehlav. Výbornou zprávou ale je, že jsme uskutečnili první dodávku zboží. Ve čtvrtek jsme poslali, víkend si botky užily v Hongkongu a hned v pondělí už byly v pořádku ve Švédsku. Teď máme další tři objednávky, webové stránky už jsou na dobré cestě, tak to snad půjde.

O víkendu jsem jen na pokoji, jsem drobet nemocná. Ale konečně jsem se z videa (natočila jsem si spolužačku) naučila yangovou 42! Tak to není zase až tolik necvičební víkend! .-)