O lidech...

Poprvé v životě jsem single a tady v Číně jsem dotáhla svou asociálnost do závratných výšek, tak jsem se

Maminka mi vždycky říkala, že když nemůžu říct nic hezkého,
tak ať neříkám nic. A někteří lidé se diví, že jsem s nimi tak zticha...

rozhodla, že se budu víc družit. Jako všechno v Číně, i tohle je prostě jiné. A kolikrát na hlavu.

S cizinci, co teď cvičí odpoledne taiji v týmu, je to fajn. Chodíme na jídlo, kecáme, pomáháme si. Z Číňanů se k nám připojuje Jody a teď nově Xiao Long (Dráček), který je odborníkem na kaligrafii, věnuje se jí od svých čtyř let, tedy celkem 20 let. Nejdříve mě kontaktoval na QQ s tím, že se chtěl učit angličtinu. Neznala jsem ho, tak jsem řekla normální cenu. Přátelí se s Jodym, takže jsme spolu všichni párkrát zašli na jídlo, a protože jsou Číňané chytří, spřátelil se se mnou. Odolávala jsem, ale protože souhlasil, že mi bude pomáhat s čínštinou, dostane za to angličtinu zadarmo. Číňané mají ve zvyku chodit dlouho kolem horké kaše. Takže tenhle Dráček si se mnou začal každý večer povídat na QQ. Zbystřila jsem a přemýšlela, jestli nemám jeho přátelům říct, aby mu vysvětlili, že nikoho nehledám – což by byla čínštější metoda, tedy nepřímá. Když mi ale třetí den řekl, že by se mnou rád obědval po zbytek života, rovnou jsem mu to vysvětlila sama. Druhým častým znakem je, že jakmile je člověk odhalí při čemkoliv, při čem se necítí ve své kůži, mistrně to zapírají. A nakonec jste to vy, kdo je naprosto mimo mísu. S tím mám bohaté zkušenosti.

Třetím rysem je neskutečná zarputilost. O tom, jak mi James stál 1,5 hodiny nehnutě před přede dveřmi jsem myslím psala. To mi i volal Robert, že mi někdo stojí přede dveřmi a jestli nepotřebuji pomoct :-D. Nato jsem se naučila i pár nových čínských nadávek – ze zpráv, které si pak dával na QQ…

 „Ne“ tady rozhodně není odpovědí, můžete vysvětlovat horem dolem, ale stejně si nepomůžete. Pokud se Číňan rozhodl, že jste „ta pravá“, tak vás bude pronásledovat kamkoliv a jakkoliv. Proto je nejlepší zůstat co nejvíce v anonymitě, aby vás časem nepotkalo nemilé překvapení. Zásadně nedávám nikomu telefonní číslo a neodpovídám, pokud to číslo neznám, protože: „Já tě znám! Že ty mě ne? To nevadí, že tě znám já, to stačí!“ – to mi tady už párkrát řekli.

Jody za mnou nedávno přišel a tvářil se neskutečně vážně. A že si musíme promluvit. Naučila jsem se tady už nepředpokládat a čekat až na to, jak se co vyvine a s tím pracovat, protože tady prostě člověk nikdy neví. Že prý na hodině psychologie probírali, jestli je možné přátelství mezi mužem a ženou a došli k tomu, že u cizinců je to reálné. Zatímco v Číně hodně vzácné, až nemožné. A co že si o tom myslím. Podezřívavě jsem se na něj podívala, co že tím sleduje. Tak vysvětlil, že ho unavuje, jak reagují Číňanky na jeho přátelská pozvání na jídlo, do kina atd. Vidí za tím hned vztah, zatímco on to bere opravdu přátelsky. Tak jsem si oddychla a řekla svůj názor a zkušenosti. Pak se přidali ostatní z týmu a došli jsme k mimo jiné tomu, že Číňané dávají až moc na to, co si myslí a co vidí ostatní. Takhle už jsem měla bezpočet přítelů, protože jakmile tady s někým zajdete sami ve dvou na jídlo, tak s ním/s ní už chodíte. A tady každý ví o každém. Proto také, když vás Číňan pozve na jídlo, tak z 95 % přijde se stádem přátel, protože kdyby vás spolu viděli jen ve dvou, už by byly drby a navíc, jsou hodně stydliví.

V pátek jsem byla na rande, abych nevyšla ze cviku. Uháněl mě už týden, tak jsme tedy šli na večeři. A byla jsem příjemně překvapená, protože byla legrace. Kimi je typickým příkladem mladého bohatého Číňana, který nesnáší Čínu a chce na západ. Tři roky studoval v Los Angeles a teď žije mezi USA a Šanghají. Otec má stavební firmu a maminka nepracuje, chodí na masáže a ven s přáteli. Když jsem se zeptala, jaké má auto, odpověděl: „BMW… ale už mám objednané Porsche.“ Vyprávěl mi, že jednou jel autem ze školy domů. Vybíral si hudbu, takže neviděl, že na něj bliká policie. Hudbu naplno, takže neslyšel, že ho chtěli zastavit. Až když ho předjeli s tím, že pokud nezastaví, začnou střílet, tak zajel ke kraji. Anglicky se ho ptají: „Odkud jedete?“ V té době měl špatnou angličtinu a byl vyděšený, tak odpověděl: „Z Číny.“ Policista: „Jste si jistý, že jste sem přijel až z Číny?“ Kimi s vytřeštěnýma očima: „Jo, naprosto jistý.“ Policisté se smáli tak, že nemohli ani mluvit a nechali ho jet.

Nedávno jsem si na netu povídala s jedním klukem ze Srí Lanky. Když napsal: „Smím se tě na něco zeptat?“ Přešla mě chuť, protože u Číňanů to znamená dvě možnosti: a) Máš přítele? b) Kdy se spolu vyspíme? Waruna mě ale dostal, protože jeho otázka byla: „Nejsi ty příbuzná s Mr. Beanem? Při každé druhé větě se musím strašně smát, jsi fakt legrační.“ Kdybych se tady měla družit jen s Číňany, tak bych to asi brzy uzavřela s tím, že si raději koupím psa. Na druhou stranu jsem slyšela hodně historek o šílených cizincích v Číně, kteří si myslí, že jim tady patří svět. A také jsem některé z nich potkala. On si člověk moc nevybere… :-/