Wǒ yǒu shì 我有事! :-)

Pokud vám najednou někdo zavolá a ptá se, jestli jste ve škole (= v areálu školy), tak vždy odpovězte NE. A řekněte jim, že jste někde ve Vnitřním Mongolsku, protože jinak by chtěli, abyste se hned vrátili a zúčastnili se nějaké velice důležité „aktivity“. A nezapomeňte, vždycky jste strašně zaneprázdnění, vždycky máte „shi“ (事). Kdo nemá „shi“, tak je flákač a zároveň snadným cílem pro ostatní, kteří po vás budou nutně potřebovat pomoct. No a já jsem naivní a pravdomluvná. Tak když mi někdo v neděli ráno volal, jestli jsem ve škole, tak jsem řekla, že jo. Sice mě pak hned napadlo říct, že jsem aspoň v Hangzhou, ale to už by mi neprošlo. Naštěstí tentokrát nešlo o žádnou blbinu v pravém slova smyslu. V neděli měli prezentaci své budoucí disertační práce naši Wushu doktorandi. A že mám okamžitě přijít. Že už jsem tam měla být před 30 minutami a proč tam jako nejsem. Asi jako proto, že mi to nikdo neřekl :-D. A že Roderigue to ví od včerejšího večera. Tak to se má... Rychle jsem se oblékla a vyrazila, měla jsem totiž pocit, že mi volal můj vedoucí a u toho si to nechci hned na začátku rozházet. Telefon mi nějak zblbnul, a přestože mám čísla uložená, když mi někdo volá, tak mi zásadně ukazuje jen číslo a ne jméno. A já je po hlase málokdy poznám. A nepomohlo ani to, že řekl: „Tvůj vedoucí chce, abys přišla,“ protože učitelé tady normálně o sobě mluví ve třetí osobě. Doktorandi to mají v zasedačce vedle nové knihovny, ne jako my ve třídách. Tam už jsem byla několikrát, naposledy když jsme obhajovali svůj výzkum o TJQ a Xing Yi Quan pod vedením učitele Zhu Donga. Pěkné sedačky, všude dřevěné obložení, spousta květin, mikrofony, televize, na kterých se promítaly prezentace... Sice to Rodrigue věděl od včerejšího večera, ale nebyl tam. A já byla za špatnou spolužačku, že tam není :-D. Židlí je tam ale málo, tak jsem se nějakou dobu dělila o jednu s Číňankou, která je ve druhém ročníku magisterského studia. Viděla jsem ji poprvé v životě a hned mě oslovila jménem a i věděla, jak se píše. Cizinec se tady prostě nikdy neschová. Atmosféra byla podobná jako na mgr studiu, nepůsobilo to přísněji nebo „profesionálněji“. Jen těch učitelů tam bylo daleko víc, přibližně osm. Já měla vždy čtyři. Prezentace má trvat 15 minut a poté následují otázky a diskuze. Studenti doktorského studia jsou povětšinou už starší,protože mezi mgr a doktorským studiem několik let pracovali, nejčastěji vyučovali na střední nebo na vysoké škole. Takže naši učitelé mluvili uctivěji, ale přeci jen oni jsou těmi odborníky a my těmi, co tomu nerozumí :-). Jak jsem dorazila, tak zrovna grilovali Wang Sana – vyučuje na naší škole a má pod křídlem obor Wushu vystoupení. Vystoupení, která udělal jsou úžasná, je spolu s Wangem z Henanu opravdu vyhlášený. Nerozuměla jsem úplně všemu, co mu říkali, ale i přesto, že je to jejich kolega, tak ho dost sjeli. Byl tam jeden přísedící, který podle mě není z naší školy. Možná je to úžasný Mistr, netuším. Ale choval se jako buran a dělal strašně chytrého. Řeč kolikrát začínal:“V tomhle oboru nejsem zrovna odborník, ale...“ A neodpustil si ani sprosté slovo 傻逼. Jedna studentka tam seděla s kšiltovkou na hlavě... Když jsem na to tak koukala, tak přestože někteří učitelé jsou fakt kapacity, dávali dobré podněty a na Číňany mají fakt výbornou logiku, tak mě to prostě vytáčelo. Oni po nás chtějí všechno perfektní podle jejich měřítek, škrtají mi čárky a kritizují, kde co můžou, ale kdyby viděli, jak vypadá obhajoba u nás, tak by se dost divili. Měla jsem už asi pět prezentací a ano, byla jsem nervózní. Ale to jenom z toho, že nemám dostatečně dobrou čínštinu a bála jsem se, že nebudu rozumět otázkám. Jinak je to prostě pro nás, co jsme zvyklí ze zahraničí na přísnost a nekompromisnost, dost pohoda... a oni to strašně prožívají :-). Moje bakalářská práce byla se všemi přílohami na cca 100 stránek, samotný text cca 80 stránek. Bakalářská práce tady má být ve znacích na cca 10 stránek, diplomka na cca 40 stránek (= cca 60 stránek textu v angličtině) a disertační práce ještě nevím.

Ten den prezentoval svou práci i Antonio z USA, náš wrestler. Žije v Asii už strašnou dobu a vždycky jsem si myslela, že má výbornou čínštinu. Rodrigue mi řekl, že má lepší čínštinu než já. A pak začal s přednesem a já pochopila, jak moc je důležitá správná výslovnost a příprava přednesu v čínštině. Lidé okolo se ke mně nakláněli a ptali se, jestli mu rozumím. Rozuměla jsem něco, protože jsem zvyklá a dokázala jsem si zvyknout na specifika jeho výslovnosti, ale Číňané trochu tápali. Američané mají hodně specifickou výslovnost, stejně tak samozřejmě každý cizinec má své vlastní problémy, mně se taky dost smějou. Byla to pro mě dobrá zkušenost v tom, že jsem si uvědomila, že má Rodrigue pravdu v tom, že když se učíš jazyk, tak to máš napodobovat se vším všudy. U čínštiny je to ještě markantnější, protože tam jde o tóny, které třeba Antonio úplně ignoroval. Učitel Dai nám na přednášce zdůrazňoval, jak moc je přednes důležitý. Můžete napsat úžasnou věc, udělat převratné objevy, ale pokud to neumíte prodat, tak se nemusíte ani namáhat. On sám, až na putonghua, přednáší výborně – dává si záležet na výslovnosti, rytmu řeči, gestech, tónech a zabarvení hlasu... jak mi Lu Kai předtím říkal – každý tón v čínštině má své specifikum – způsob výslovnosti, hlasitost, zabarvení. Dál se to mění podle toho, jak se slabiky kombinují a i podle toho, jaké má dané slovo význam, v jaké situaci je použito.  Pokud tohle člověk neumí, tak prostě čínsky neumí. Takže se teď chci zaměřit hlavně na tohle, abych do příštího roku, kdy budu mít já přednes budoucí práce, byla schopná dobře mluvit a číst. Psát se píše na počítači a nemám ambice na to, abych dokázala napsat odborný text v čínštině – to není můj obor. Roderigue mi nedávno říkal, jak ho irituje a odrazuje, když má knihu a rozumí jí jen na 70 %. Pokud zná 95% slovíček, tak je to v pořádku, zbytek si přeloží nebo domyslí, ale jinak ho to vyvádí z míry. Kdybych odbornému textu rozuměla bez slovníku na 70%, tak jsem za vodou :-D.
Ještě tedy zpátky k Antoniovi. Ten divný učitel mu řekl, že by si měl lépe nastudovat čínský wrestling a pak o tom teprve psát. To říká učitel, který jak sám uvedl, wrestlingu moc nerozumí. A říká to člověku, který tady dělá wrestling s Číňany už nějakou tu dobu. Dalši učitel mu řekl, že materiálů o činském wrestlingu má dost, ale chybí mu vědomosti o západním wrestlingu... No, prostě učitelé nevěděli, co na to říct...