Sanda
V úterý
ráno na sandě jsme v rámci rozcvičení dělali různé kotouly, rybičky apod.
To mi šlo, tak jsem měla radost. Pak jsme měli dělat přemety o hlavě, to mi
předtím šlo, tak jsem se do toho opřela, jenže jak jsem to dlouho nedělala, tak
to dopadlo špatně. Nic mi tam nekřuplo, jenom jsem cítila, jak mi to začalo
tuhnout. Jsem si říkala, že to bude ok, tak jsem šla znovu a nebylo to dobrý. O
pauze mě pak Rodrigue napravoval, jsem si připadala jako stoletá babička.
Spolužáci se ale nesmáli. Většinou jsou v pohodě, ale říkali, že už na
tréninky nejsou moc zvyklí, tak že je tělo taky bolí. Ten náš nejlepší, co nás
učí nanquan, se mnou soucítil, říkal, že po sandě nemohl pár dní zvednout ruce
:-D. Musela jsem to stále rozhýbávat, protože přede mnou byla ještě 1,5
tréninku. Ten den jsme dělali házení ve dvojici. Zase jsem skončila se Sinmonem
a trvalo, než jsem mu vysvětlila, že se mnou opravdu může hodit o zem, že mi to
nevadí. První technika byla hodně podobná tomu, co mě předtím učil Lu Kai, tak
jsem s ním hned švíkla, žádné šolíchání. Prý ho to nebolelo, ale trvalo
mu, než se zvednul, asi z toho překvapení :-D. Jednou se mu povedlo mě tak
hodit, že mi trochu křupnul krk a o dost se mi to uvolnilo, ale na konci
tréninku jsem byla zase jako robot. Teď už je to o dost lepší, můžu dělat
všechno, jenom ráno mi to trvá. Musím vstávat stranou, protože když se zvedám
ze zad, tak to bolí, a k tomu ráno nesklopím hlavu dolů. Přes den to pak
je už celkem ok. Lepila jsem si na to náplasti, co mi pomohly na kotník, tak to
asi fakt funguje. Člověk by si řekl, jak je to všechno na nic, ale pak si
přečte o holce, které prorazil čelist jelen, když ho srazila na silnici autem.
Prý se to stalo na rušné silnici, když se jelen snažil přeskočit její auto a
zarazil se parohem do okna. Takže ten krk přežiju... :-) Navíc díky tomu chodím
a sedím hodně zpříma, předtím mi šla ramena dopředu, tak snad mi to pak takhle
už zůstane. Také pomalu zjišťuji při čem všem ty svaly zapojuji, normálně si to
kolikrát ani neuvědomuji.
Taiji Bagua meč
Tento
týden jsme měli teprve druhý trénink, ale učitelka najednou oznámila, že už je
to 6. týden a příští týden bude zkouška. To jsem něco asi prošvihla. Ten den
nás naučila další pěkně dlouhou část. Roderigue na tyhle pohyby není moc
zvyklý, tak se moc nechytal. Spolužáci kromě dvou sice pohyby zacvičili, ale
když to měli zacvičit sami, tak si to nepamatovali. Naštěstí mám z Taiji
týmu už líp vytrénovanou paměť na pohyby, takže si to pamatuji, ale že by to
nějak vypadalo, to vůbec. Jedná se o tradiční sestavu, to mimo jiné znamená, že
je to sestava dlouhá jako kráva. I když teda ne tak jako ta z Hua quan, to
zacvičit celé po pár hodinách tréninku a ještě aby to nějak vypadalo, to jsem
byla pak naprosto psychicky vyčerpaná. Zklamalo mě, že nás nakonec naučila
zhruba polovinu a že to prý stačí, ať se zbytek naučíme z videa – které je
nekvalitní a jsou tam ty pohyby drobet jinak, než nás to učila. Tuhle učitelku
jsem měla už minule na Bagua zhang a na hodinách nedělala nic, přivedla si
studenta, který nás to celé naučil. I Roderigue řekl, že tohle je zatím
nejlínější učitelka :-D. Požádala jsem jí, aby mě příští týden před zkouškou
naučila další část a pak si ji někdy odchytnu, aby mě doučila zbytek. Fakt
nemám ráda, když se něco odflákne nebo se to naučí jen na půl. Sice se to dá
cvičit už takhle, když jsme to natáčeli, tak to vyšlo v pomalém tempu na 3
minuty, ale prostě to chci celé :-).
Nan quan
Tréninky
se spolužáky jsou super, vždycky jsem z toho dost unavená. Učíme se
povinnou sestavu nanquan a je to fakt složité. Doma jsme si mysleli, jak
cvičíme nan quan, a vlastně jsme o tom nic moc nevěděli. Ne že bych po pár
trénincích byla expert, ale všechny ty detaily – kdy se kam kouká, kde je jaký
zvuk, jaký má daný pohyb význam. Člověk si prostě nemůže myslet, že když to tak
nějak cvičí, že to stačí, protože je za tím daleko víc a pokud se tomu
nevěnuje, tak to prostě bude cvičit jenom hodně povrchně. Taky mi přijde, že
když se cvičí nan quan a chang quan, že to musí být dost guláš – je dost těžké,
aby obojí vypadalo tak, jak to vypadat má. To je stejné jako s TJQ. Když někdo
cvičí dlouho chen styl a pak začne s yangem, tak bude trvat dlouho, než to
bude vypadat fakt jako yang – mně stále říkají, že to cvičím „chenově“. Roderigue
stále říká, že nanquan je lepší. Tím myslí to, že mu to jde o něco lépe,
protože changquan vůbec nedává. Také se ptal, který styl je lepší, severní nebo
jižní a sám si odpověděl že jižní (protože mu víc jde)...ch jo... :-D
Qigong
Za
dvě lekce (celkem 7 hodin) jsme dodělali Ba Duan Jin, který učitelka Zhang
zvolila prý proto, že je z těch devíti nejjednodušší a vytvořili ho jako
první (tuhle novou verzi). Dál jsme začali Wu Qin Xi (5 zvířat) a potom máme na
programu Ma Wang Dui. Mám teď zase dvě verze jako ve Wushucentru. Jednu pro
učitelku, jednu pro učitele, protože co mě naučil učitel mi učitelka řekla, že
je to tak špatně. Ale jsou to jen detaily a je dobré si vyzkoušet víc verzí. Až
bude po zkoušce, tak si prostě vyberu tu, která mi bude sedět nejlépe. Hodně se
tam řešilo postavení ramen, ale zapomnělo se říct, že to taky dost záleží na
mobilitě. Spolužák je má zatuhlá, takže je prostě nedá nahoru, aniž by se mu
nezvedala. Učitelka mu řekla, že je to tak špatně a on to pochopil tak, že
pohyb nemá být až nahoru a pak to nedotahoval. Když ani Číňané si nerozumí...
Jak jsem v létě učila qigong, tak jsem si k tomu zase nastudovala
další materiály a hlavně nad tím sama víc přemýšlela a zkoušela. Měla jsem
radost že to, co jsem si v létě vymyslela, mi teď učitelka potvrdila.
Taijiquan
Taiji
alias Godwill z Beninu se teď u nás v týmu učí chen 56ku. Rodrigue se
mě ptal, jak to vypadá. Tak jsem upřímně řekla, že yang styl má celkem pěkný,
ale chen ne. A samozřejmě že si to nenechal pro sebe. Druhý den za mnou přišel
Taiji a začal mi vysvětloval, že tohle je tradiční sestava, že to předtím
necvičil, že dělal soutěžní. 56ka a tradiční sestava?? A že mi ukáže tu
olympijskou verzi, co cvičil. Cvičí hezky plynule, má pěkné pohyby, je v nízkých
postojích a prostě to vypadá pěkně. Kdybych tohle měla, tak jsem ráda. Na
druhou stranu je zase víc orientovaný na vnější stránku věci, pohyby mu
nevycházejí z pasu. I když moc nezapojuje ramena, tak to není zase tolik
vidět. Nejvíc mi vadí, jak tam láme kolena, ale pokud ho to nebolí, tak to
nevadí. Jestli dnes je i u taijiquan nejdůležitější, jak moc nízko člověk je,
jak rychle tam zamáchá rukama, jak vysoko vyskočí, jak ladně u toho vypadá...
Tak jsem se začala zase víc protahovat. Manuela z Peru učím 56ku a on mi
poradil se strečinkem. Podle toho, jak to teď vypadá, tak stačí jen, abych si v postojích
štrejchala zadkem o zem (a jak ho mám velký, tak to nemám tak daleko :-D),
zrychlila určité pohyby a budu taky za Taiji bohyni :-D. Dělám si teď trochu
legraci. Hlavní je, že člověk by měl cvičit úměrně ke svému věku. A já jsem
ještě ve věku, kdy se do toho můžu víc opřít a makat. Je to cyklus, za pár let
budu zase někde jinde a důležité budou jiné aspekty. Ještě k tomu strečinku
ala Manuel. Potvrdil mi to, co mi říkala trenérka Du Hui a na co jsem si přišla
sama. 20 minutové a delší statické protahování na začátku tréninku je prostě
kravina. S Du Hui jsem si postupně vytvořila svou protahovací „sestavu“,
která trvala cca 10 minut, takže jsem přitom nevychladla a nezatuhla. A opravdu
to úplně stačilo. Důkladněji jsem se protahovala až na konci tréninku. S Du
Hui jsme dělaly i pár cviků, při kterých se svaly posilují a zároveň protahují –
zatnout svaly a s uvolněním se dá více protáhnout. Viděla jsem, že to
funguje, ale nenapadlo mě to užít jako metodu pro celé protahování, prostě jsem
nad tím nepřemýšlela tolik, kolik by to chtělo. To mi ukázal právě až Manuel.
Jeho protahování je dost specifické, neustále se hýbe, takže nevystydne, ze
začátku z toho hodně bolí svaly, člověk by vůbec neřekl, že se vlastně
protahuje, na první pohled a pocit to působí spíš jako posilování. Výsledky
takhle na pár pokusů? Zatím po téhle metodě dosáhnu na stejný rozsah jako s mou
vlastní metodou. Avšak tělo mám stále zahřáté, nebolí mě to tolik a můžu se z toho
v pohodě zvednout a hned fungovat. A když vidím, co se svým tělem dokáže,
tak mi nevadí, že při těch technikách vypadám divně :-D. Zatím jsem v testovací
fázi, uvidím, jak to na mě bude fungovat. Neměla jsem tolik času to zařadit
pravidelně, protože tady jsou stále nějaké zmatky.
Žádné komentáře:
Okomentovat