V posilce

S Robertem jsme ze začátku zimních prázdnin pokračovali v taiji, a když jsem slyšela, že jde pak posilovat nohy, tak jsem vyrazila s ním. A najednou jsem s ním pak už chodila každý den. Nejprve jsme si trochu zopakovali taiji, občas dorazil i Levi (Izrael), a potom posilovna. Hodně jsem si na něj navykla, protože jsme spolu přes prázdniny trávili celé dny. Na snídani jsem se většinou nevzbudila, ale občas jsme zašli na oběd. Nebo jsme se sešli až v tělocvičně, pak jsme přešli do posilovny, z posilovny na kávu, z kávy na večeři a kolikrát jsme se vraceli až kolem 23. hodiny. A nebo jsme někdy šli do restaurace rovnou a strávili tam celé odpoledne. Když jsme potřebovali někam zajít, tak jsme si zavolali a vyrazili spolu. Nedávno jsem mu pomáhala vybrat kytku pro jeho čínskou slečnu. Ale stejně už si hromada lidí, že spolu chodíme, protože v Číně to tak je. Kluk a holka spolu sami nikam nechodí – pokud ano, tak jsou to přítel a přítelkyně. Pokud se někam vydají jako přátelé, tak v houfu dalších lidí, aby si nikdo nic nemyslel a aby to nebylo trapné. I v době, kdy jsem tady měla přítele, se se mnou žádný Číňan sám nesešel (kromě Wang Songa, protože ten nutně potřeboval pomoct přeložit nějaké hrozně důležité výzkumy – z angličtiny do jeho angličtiny :-) ), vždycky si přinesl aspoň jednoho kamaráda :-).

 Robertovi rozumím mu všechno, ale třeba s Debrou a Anou mám potíže, naštěstí nejsem jediná, tak se tím netrápím. Je to hodně o zvyku.

V posilovně je Robot (tak mu říkají někteří Číňané, protože neumí vyslovit jeho jméno… ale ono to i sedí… :-) ) pro mnoho lidí za boha, protože nikdo prostě nezvedne víc než on. I když se stále chvástá, že doma v USA zvedal daleko víc. Někteří učitelé si ho i zvali, aby vedl hodiny posilování pro jejich studenty. Trénovat ostatní, to je vlastně jeho profese. Je to chodící encyklopedie, a když náhodou něco neví, tak prostě řekne, že neví. U všech cviků jsem samozřejmě o dost slabší než on, takže musíme stále přehazovat závaží, když se střídáme :-). Jen vnitřní stranu stehen máme skoro stejně silnou. Nové cviky mi ukáže a trpělivě vysvětlí. A neustále na mě dohlíží, jestli to dělám správně. A dopomáhá mi. Říká, že kdybych zvedala jen to, na co sama stačím, tak bych moc nezesílila. Navíc, když mi trochu pomůže to zvednout a pak to sama pomalu pouštím, tak prý zesílím rychleji. Ale třesu se při tom jako tři dny starý pes. Před prázdninami si koupil permici do blízké posilovny, protože ta naše má divné otevírací hodiny a málo železa. Ale stejně chodíme spolu do naší, protože prostě ve dvou se to líp táhne… a to doslova :-). Většinou všechno zvedne sám, jen občas se stalo, že jsem musela drobet pomoct… no a představte si, že mám pomáhat s něčím, co v životě neuzvednu :-D. Dostala jsem už i instruktáž, kdyby to na něj spadlo, co mám dělat :-). Sám prý byl hodně malý a hubený, když byl mladší – běhal dlouhé tratě. Takže jeho tělo je důkazem, že fakt ví, co dělá. Dnes ho učitel oslovil i kvůli soutěži v kulturistice, která bude v červnu. I proto ten běh – oba se potřebujeme zbavit tuku. K tomu mu pomáhám s taiji, takže se dobře doplňujeme!