Dokončila jsem jeden článek, kterému pracovně
říkáme Sport and Spirit: The Spread of
Taijiquan across Europe, průběžně ho doplňuji, když na něco narazím.
Potvrdilo se, že o tomhle tématu je fakt minimum informací a byla by potřeba polyglota,
aby vzal jednu evropskou zemi za druhou a prozkoumal tamější situaci. A nebo
tým lidí, kteří by to napsali za svou zemi v angličtině a pak by se to
dalo dohromady. Můj vedoucí mi řekl, že mám čerpat jen z odborných článků
a knih, ostatní informace jsou bezcenné. Takhle bych ovšem na dané téma
nenapsala nic, protože jde trochu o slovní tradici, která se předává z učitele
na studenta a semtam se o tom něco napíše. A každé tvrzení je vykládáno jinak. Když
jsem se zeptala na fórech, tak mi většina lidí samozřejmě doporučilo podívat se
na stránky jejich vlastní školy.
Zatímco se Wushu, v té době spíše „kung-fu“,
dostávalo do podvědomí lidí po celém světě, hlavně vlivem hongkongských filmů,
Bruce Lee atd., jako bojové umění, Taijiquan dostalo jinou nálepku –
spirituální praktika, která se začala definitivně odlepovat až v posledních
letech. O šíření čínských bojových umění se samozřejmě zasloužily i stovky a
tisíce učitelů a studentů. Mnozí z nich propagovali a propagují Wushu a
Tajiquan v rámci propagace vlastní školy a zájmů, a to je zase o něčem
jiném. Zaměřila jsem se jen na evropskou scénu, takže nemůžu mluvit za další
kontinenty. Narazila jsem na jména jako Sophia Delza, o které Ken Van Sickle
řekl, že sice učila Taijiquan, ale nevěděla, že jde o bojové umění a odmítala
to připustit po mnoho let. Dál třeba Gerda Geddes, která se začala učit
Taijiquan v Šanghaji a aplikovala své poznatky během svých tanečních lekcí.
Pokud máte nějaká zajímavá jména a informace, prosím posílejte na můj email (Kkrumpalova@gmail.com). Našla jsem na Youtube a Youku i
nějaká stará videa, myslím, že jsem některá pověsila i na Facebook. Když se
člověk na minulost podívá víc zblízka, tak zjistí, že některé myšlenky západu a
východu si nejsou zase až tak vzdálené, a je zajímavé sledovat, jak se k tomu
jednotlivé strany v průběhu let stavěly. Co se týče západního pojetí
sportu, užitečná ná je knížka, kterou napsal J. Coakley, Sports and Society:
Issues and Controversies, jejíž starší vydání máme kupodivu i u nás v knihovně.
Na internetu se dají vyhledat i některé pasáže z dané knihy. Budu ráda,
když mi doporučíte další!
Teď připravuji článek o knihách, které se týkají
Taijiquan, napsané ne-čínskými autory. Zatím jsem našla na internetu kolem 340
titulů, pokusím se je rozdělit do kategorií a snad se k aspoň některým z nich
dostanu. Anglicky psané knihy jsou v Číně dost drahé (cca 600 Kč a výš),
uvidím, jak to vyjde s poštovným, když si některé objednám za zahraničí.
Čtu teď jednu zajímavou o Qigongu, kterou napsal K. S. Cohen: The Way of
Qigong, The Art and Science of Chinese Energy Healing. Zajímavá je mimo jiné pasáž,
kde autor zmiňuje původní obyvatele Austrálie, pro něž je důležitým bodem
energetické centrum, které se nachází asi 4 palce pod pupkem. Dál třeba
domorodý kmen v oblasti pouště Kalahari, kteří věří, že se energie
shromažďuje v podbřišku atd. Dostala jsem spoustu tipů od lidí na fórech,
pokud máte nějakou knihu, kterou bych určitě měla přidat do seznamu, nebo
naopak takovou, která za to nestojí, dejte mi vědět na výše zmíněný email.
Další článek bude formou shrnutí vědeckých studií
o Taijiquan, zatím jsme nevybrali, na kterou oblast se zaměřím, myslím, že z toho
článků bude víc. Na to ale musím počkat, až bude otevřená knihovna. Další
problém je přístup na stránky, ze kterých budu čerpat dané materiály, protože
nejenom že je všechno v knihovně čínsky, ale ani spolužáci nevěděli, jak
se k tomu dostat. Simon nakonec našel video, podle kterého jsme to snad
našli – to se uvidí v březnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat