sobota 21. února 2015

Články o Taijiquan

Dokončila jsem jeden článek, kterému pracovně říkáme Sport and Spirit: The Spread of Taijiquan across Europe, průběžně ho doplňuji, když na něco narazím. Potvrdilo se, že o tomhle tématu je fakt minimum informací a byla by potřeba polyglota, aby vzal jednu evropskou zemi za druhou a prozkoumal tamější situaci. A nebo tým lidí, kteří by to napsali za svou zemi v angličtině a pak by se to dalo dohromady. Můj vedoucí mi řekl, že mám čerpat jen z odborných článků a knih, ostatní informace jsou bezcenné. Takhle bych ovšem na dané téma nenapsala nic, protože jde trochu o slovní tradici, která se předává z učitele na studenta a semtam se o tom něco napíše. A každé tvrzení je vykládáno jinak. Když jsem se zeptala na fórech, tak mi většina lidí samozřejmě doporučilo podívat se na stránky jejich vlastní školy.
Zatímco se Wushu, v té době spíše „kung-fu“, dostávalo do podvědomí lidí po celém světě, hlavně vlivem hongkongských filmů, Bruce Lee atd., jako bojové umění, Taijiquan dostalo jinou nálepku – spirituální praktika, která se začala definitivně odlepovat až v posledních letech. O šíření čínských bojových umění se samozřejmě zasloužily i stovky a tisíce učitelů a studentů. Mnozí z nich propagovali a propagují Wushu a Tajiquan v rámci propagace vlastní školy a zájmů, a to je zase o něčem jiném. Zaměřila jsem se jen na evropskou scénu, takže nemůžu mluvit za další kontinenty. Narazila jsem na jména jako Sophia Delza, o které Ken Van Sickle řekl, že sice učila Taijiquan, ale nevěděla, že jde o bojové umění a odmítala to připustit po mnoho let. Dál třeba Gerda Geddes, která se začala učit Taijiquan v Šanghaji a aplikovala své poznatky během svých tanečních lekcí. Pokud máte nějaká zajímavá jména a informace, prosím posílejte na můj email (Kkrumpalova@gmail.com). Našla jsem na Youtube a Youku i nějaká stará videa, myslím, že jsem některá pověsila i na Facebook. Když se člověk na minulost podívá víc zblízka, tak zjistí, že některé myšlenky západu a východu si nejsou zase až tak vzdálené, a je zajímavé sledovat, jak se k tomu jednotlivé strany v průběhu let stavěly. Co se týče západního pojetí sportu, užitečná ná je knížka, kterou napsal J. Coakley, Sports and Society: Issues and Controversies, jejíž starší vydání máme kupodivu i u nás v knihovně. Na internetu se dají vyhledat i některé pasáže z dané knihy. Budu ráda, když mi doporučíte další!
Teď připravuji článek o knihách, které se týkají Taijiquan, napsané ne-čínskými autory. Zatím jsem našla na internetu kolem 340 titulů, pokusím se je rozdělit do kategorií a snad se k aspoň některým z nich dostanu. Anglicky psané knihy jsou v Číně dost drahé (cca 600 Kč a výš), uvidím, jak to vyjde s poštovným, když si některé objednám za zahraničí. Čtu teď jednu zajímavou o Qigongu, kterou napsal K. S. Cohen: The Way of Qigong, The Art and Science of Chinese Energy Healing. Zajímavá je mimo jiné pasáž, kde autor zmiňuje původní obyvatele Austrálie, pro něž je důležitým bodem energetické centrum, které se nachází asi 4 palce pod pupkem. Dál třeba domorodý kmen v oblasti pouště Kalahari, kteří věří, že se energie shromažďuje v podbřišku atd. Dostala jsem spoustu tipů od lidí na fórech, pokud máte nějakou knihu, kterou bych určitě měla přidat do seznamu, nebo naopak takovou, která za to nestojí, dejte mi vědět na výše zmíněný email.
Další článek bude formou shrnutí vědeckých studií o Taijiquan, zatím jsme nevybrali, na kterou oblast se zaměřím, myslím, že z toho článků bude víc. Na to ale musím počkat, až bude otevřená knihovna. Další problém je přístup na stránky, ze kterých budu čerpat dané materiály, protože nejenom že je všechno v knihovně čínsky, ale ani spolužáci nevěděli, jak se k tomu dostat. Simon nakonec našel video, podle kterého jsme to snad našli – to se uvidí v březnu.




Žádné komentáře:

Okomentovat