sobota 21. února 2015

Oslava nového roku v Šanghaji

Letošní zimní prázdniny jsou velmi klidné, každý den je víceméně stejný, ale nevadí mi to. Přes den studuju, odpoledne cvičím, večer se učíme angličtinu/čínštinu, čtu knížky a koukáme na filmy. Když běhám na pásu, šlapu na stepperu nebo na rotopedu, tak mi to lépe ubíhá, když koukám na seriál. Kromě klasiky jsem v poslední době koukala na jednu čínskou mýdlovou operu – 肥皂剧 (féizàojù). Válečné nemám ráda a aspoň jsem se zase něco naučila o Číňanech – i když samozřejmě nic z toho neplatí absolutně. Vybrala jsem si jednu z těch ukřičených, kolikrát jsem to musela vypnout, protože mi to už lezlo na nervy. Zajímavé bylo, že nejenom „děti“, kterým už táhlo na třicet, se nemohli pohnout bez souhlasu rodičů, ale ani rodiče neměli šanci prosadit si svou, pokud se děti zatvrdili. „Nemůžu být s tebou, dcera by nesouhlasila,“ to nechápu. Ta ukřičenost a vymazlená rozmazlenost má dokonce i název: 撒娇 (Sājiāo) = chovat se jako rozmazlené dítě. V rámci výzkumu jsem to zkusila na přítele a sklidila jsem obdiv: „Jééé, ty jsi ale roztomilá!“ U nás doma by to bylo na rozchod. Na Valentýna byly lístky do kina přes 90 RMB bez slev a hned druhý den vypukly různé akce. Většina lidí si kupuje lístky za 47 RMB a stojí dlouhatánskou frontu u jedné mašiny u nás v kině. Kluci z týmu našli jiný program, takže nemusíme čekat ve frontě a máme lístky za skvělé ceny. Dragon Blade za 15 RMB a Hunger Games dokonce za 10 RMB/lístek. Jinak teď v kině nic moc není, tak čekáme, až se něco objeví. Na Jackie Chanovi jsme byli včera a bylo to až na pár věcí super. Kupodivu mě tam trochu rozčiloval Jackie samotný, ale každý to samozřejmě vidí jinak. Pravdou zůstává, že i když zestárnul, vypadá furt dobře a kope mu to výborně. Líbil se mi tam moc Adrien Brody. Bylo super na velkém plátně vidět Joela a Maxe, se kterými jsem kdysi trénovala Wushu. Občas jsem s nimi šla i na nějaké castingy, které nejsou pro mě, ale byla to zase nová zkušenost. Jinak bych se určitě nikdy nepromenádovala po molu jako modelka a rozhodně bych nikdy nelétala vzduchem zavěšená na lanu. Od té doby se fakt vypracovali a hlavně Max byl snad na každém záběru. Joel tam měl samostatný zápas s jedním Číňanem a vypadalo to fakt pěkně. Max měl ve filmu Chinese Zodiac dokonce i menší zápas s Jackiem. Těším se na další filmy, kde je zase uvidíme!
Na čínský nový rok jsem zůstala v Šanghaji, protože Lukasovo rodina tady bydlí už 15 let. Můj první rok v Číně jsem také strávila v Šanghaji, spolu s ostatními zahraničními studenty – byli jsme se podívat do Yu Yuan, kde byl i lví tanec a podobná představení. Další rok jsem se byla podívat do Henanu, menšího městečka, jehož jméno si teď nevybavím, ale mám to u fotek a byli jsme se podívat na místo, kde se prý narodil Lao Zi. Následující rok jsem byla v Šanghaji a okolí, v té době bylo vylidněno, tak to byly moc příjemné procházky. Pak jsem se byla podívat do provincie Gansu, jednoho z nejchudších míst, kde lidé stále ještě žijí v dírách v kopcích. Strávila jsem tam něco přes dva týdny, protože kvůli závalům sněhu nejezdili autobusy a do vlaku jsme nemohli, protože jsme pašovali pejska. Byla tam veliká zima, ale za celou dobu jsem nebyla nemocná. Zato v Šanghaji jsem nemocná snad každý týden. Letos jsem vesnici vyměnila za město. Sever za jih. To znamenalo, že jsme slavili v panelovém domě, nebylo moc pedard a nebyly jiao zi, protože to na jihu není moc zvykem. Něco z toho, co jsme měli k jídlu je na Rajčeti (kacnupi). Druhý den jsme byli na návštěvě, kde se hrály karty, jedlo, pil domácí čaj z provincie Anhui. Dostala jsem velkou krabici, nevím, kdy to všechno vypiju... Dál jsme dostali slisované koláče mořských řas, klobásy, sušené maso, nějaké čínské víno, naložené zelí s pálivou paprikou... měli jsme co dělat, abychom to všechno odnesli. Bylo to moc příjemných pár dní, kdy jsem nemusela na nic myslet.
Teď jsem zase zpátky na koleji v každodenním kolotoči, od minulého týdne mám nový tréninkový plán, tak uvidíme, jak to půjde.



Žádné komentáře:

Okomentovat