Rok 2013 bude, co se týče zdraví, asi
dlouho těžko překonatelný, protože tolik problémů, co jsem letos měla, vydá za
celé ty tři roky tady.
Leden a únor se nesl ve znamení
chřipek a různých nachlazení. Březen a duben celkem šly – občasná
V červnu jsem si opět propíchla
ruku mečem. Tentokrát pokročili, takže mi nabídli: a) jako prvně – tři injekce
(1. do ruky, 2. do zadku, 3. umrtvovák do rány – to jsem minule už fakt
omdlela, protože mi po těch injekcích nebylo dobře, v nemocnice 3 hodiny a
nalačno…), b) zalepit. Finančně to vycházelo podobně a byla jsem tak ušetřena
té 3. injekce, tak jsem si vybrala nějaké německé geniální lepidlo. Po týdnu to
vypadalo jako špatný nápad, protože se mi odlupovala kůže tak, že jsem
nevěděla, jestli je to ta stará nebo jestli mi to srostlo špatně. Naštěstí to
dobře dopadlo. S takhle obmotaným pahýlem jsem ještě šla na Šanghajskou
taiji soutěž a musela narychlo trochu upravit pohyby, protože o nějakém plácání
do nohou jsem si mohla nechat jen zdát a fali… no, netrénovala jsem to,
nechávala jsem si to na soutěž – buď to vydrží nebo praskne. A vydrželo, asi
mám dobře qi :-D.
Jako tradičně se o prázdninách
dostavily žaludeční problémy, kdy kdykoliv jdu jíst ven, jako první musím
zkontrolovat, zda je v restauraci WC, protože co do sebe dostanu, hezky
rychle zase vyjde ven. V tomhle období jím nejvíc rýže, rajčat, okurky,
cukety a melounů. Podívám-li se na jiné jídlo, tak se mi vůbec nechce jíst nebo
hůř, zvedá se mi žaludek. Něco podobného mě potkalo i během cestování
s rodiči. Měla jsem fakt štěstí, že na hoře Song v té době bylo
strašně málo lidí a ne nonstop takové srázy jako na Emei – tam člověk
s průjmem fakt trpí – z vlastní zkušenosti… Jak naši odjeli, tak se
ohlašoval pomalu podzim. Šanghajské počasí má hned několik zvláštních
charakteristik – jedna z těch nejprotivnějších je velmi rychlá proměna –
pár hodin pálí sluníčko a najednou nastane zima. Takže jsem samozřejmě byla
kolikrát nemocná. Po narozeninách jsem najednou na ulehla s teplotami a
zimnicí, neustále jsem se potila a nemohla toho moc sníst – čtyři dny
v kuse. Mysleli jsme si, že to je prostě chřipka nebo tak. Neustávalo to
však, vydali jsme se tedy do nemocnice, kde mi udělali krevní testy. Ukázalo
se, že mám strašně málo bílých krvinek. Doktor na výsledky nevěřícně koukal,
stále ho otáčel v ruce a divil se: Jak to, že to má tak nízko? Běžné je
mít 4-10 nevím čeho. Na prvním měření jsem měla 1.94. Tak jsem dostala 4
krabičky léků a poslali mě druhý den ráno ke specialistovi, na kterého jsme
čekali 3 hodiny 20 minut. Teď si vezměte, že tam čekáte, nalačno, potíte –
chvíli vám je zima, chvíli horko, kolem vás ty hrůzy čínské nemocnice… Po tom
dlouhém čekání se na mě doktor ani nepodíval a řekl, ať jdu znovu na krev. Tam
jsme dohromady čekali 1,5 hodiny – víc jak hodinu hodinu, než na nás přišla
řada a cca 20 min na výsledky. A to tam měli 7 odběrových okének! Naštěstí se
ukázalo, že se mi to zvýšilo a už jsem byla kousek pod limitem, takže mám pokračovat
s prášky a za měsíc si zase zajít na testy. Zatím se mi to drží kousek nad
limitem. Tohle byl zatím asi největší strašák. Prášky už neberu, protože letos
jich do mě strkali strašně moc…
Když jsme u těch nemocnic, tak
někteří z vás již četli, nováčkům ve zkratce vysvětlím, jak to tady v
nemocnici chodí:
Je jedno, jak jste na tom špatně –
nejprve musíte k recepci, kde vás, pokud jste noví, nejdříve nechají
vyplnit „zákaznický formulář“ a dostanete kartu = zdarma. Viděla jsem člověka
na lůžku, kterého přejela motorka, neměl jednu botu, třásl se a tekla mu krev –
stejně tam musel čekat, než mu tu kartu vypíšou, kolikrát mu ani nerozuměli, co
říká a nevěděli, co mají vyplnit například do kolonky telefonní číslo. Potom se
přesunute o pár metrů doprava, kde si vystojíte frontu u okénka, kde zaplatíte
za to, že se na vás doktor podívá = 64 Kč (kolik je to u nás, 30 Kč, že jo? :-)
). Potom se vydáte na průzkumnou cestu po nemocnici, abyste našli své oddělení.
Mimochodem, lidi na lůžkách si rodina/přátelé vozí po nemocnici sami. Viděla
jsem i zraněné lidi, jak je nesli jiní na zádech, když nebyla křesla ani lůžka…
Žádní zdravotní bratři brázdící haly s pacienty, na to zapomeňte – pěkně
sami. Máte-li štěstí, počkáte si přes hodinu. Nemáte-li, což je častější,
čekáte cca 4 hodiny a těžko říct, jestli na vás ten den vůbec dojde řada. A že
vám je špatně? To je váš problém. Nečeká se v čekárně nýbrž u doktorů
v ordinaci – vypadá to tak, že kolem jeho stolu stojí, dřepí, polehává
stádo Číňanů, předbíhají se a překřikují. Viděla jsem, jak se tam jeden svíjel
na kolenou na zemi – počkej si, až na tebe přijde řada a uhni, potřebujeme
převézt stolek na druhou stranu. Takže i když vyhlásí vaše číslo a jméno, není
to ještě výhra – musíte se prodrat davem a překřičet je. Jak jsem cizinka, tak
mám výhodu, že jak tam přijdu, hodně lidí zmlkne a kouká na mě s otevřenou
pusou – takže mám příležitost vysvětlit, co mi je. Během toho musím odpovídat
na klasické dotazy hrnoucí se na mě ze všech stran: Odkud jsi, kolik ti je, jsi
vdaná? Doktor vám napíše, jaké testy máte podstoupit a jdete. Jdete si to
napřed to přízemí opět zaplatit (po vystání fronty, ve které se každý snaží
přeskočit). Po zaplacení nanovo hledáte to správné místo. V nemocnici Chang
Hai mají třeba hned několik odběrových míst – jenže záleží, na jakém oddělení
vám napsali doporučení. Takže se stalo, že jsme si vystáli frontu a zjistili,
že musíme jinam. Testy naprosto stejné… Čekáte na výsledky. S výsledky
naštěstí už nemusíte čekat, záleží jen na vás, jak se vám povede prodrat davem
ke stolku vašeho lékaře. Ten vám napíše léky, jdete si je zaplatit, vyzvednout…
a je to. Návštěva nemocnice vyjde cca na 6 hodin, z čehož jste u lékaře
10-15 minut – v závislosti na hlasitosti davu kolem.
Co dalšího? Nedávno mi vypadla
plomba, kterou mi tak mistrně zabudovali loni – o stomatologii v Číně jsem
psala a rozhodně nedoporučuji. Po tom zážitku jsem odmítla někam dojít, ale
našli mi jinou nemocnici, a proto že to bolelo, jsem se tam nakonec vydala.
Vypadalo to tam moc pěkně, moderní, čisté a žádná fronta, no super. Kousek zubu
= 8000 Kč. Ne, děkuji. V ČR mi dělali celý nový porcelánový zub za cca
3000 Kč. Nechala jsem si dát něco provizorního za 480 Kč a počkám na svého
českého lékaře. Pak jsme měla 2 týdny silný kašel. Jak teď nemůžu cvičit až moc
pravidelně, tak se mi po sobotním tuishou souboji s kamarádkou tak klepaly
nohy ještě 4 dny potom, že i po rovině jsem nemohla chodit. No a co myslíte,
pejsek bydlí v 6. patře, můj pokoj je ve 4. patře, takže jsem na schodech
strávila hodně času. Dál nám onemocněl pejsek – čínští veterináři, to je další
velké téma. Co se pejsek začal kousat, dostali jsme také nějakou vyrážku. Po
týdnu jsme zašli za veterinářem, protože Paprička jedl antibiotika a nemohl moc
ven, navíc to nevypadalo tak špatně. Dozvěděli jsme se, že má buď alergii na
bleší kousnutí, blechy, něco a nebo svrab, což je asi nejpravděpodobnější,
protože se to přenáší na lidi a my se také drbeme. Našla jsem si to na netu a
opravdu to tak vypadalo – no skvěle, na kožním jsem tady ještě nebyla… :-(
Zašla jsem do školní nemocnice, protože tam je to levné. A prý to se psem nemá
žádnou spojitost a je to jen proto, že jsem byla v poslední době hodně
nemocná. No tak jo… 3 dny jsem jedla a pila medicínu a nic. Tak jsem tam zašla
znovu a zmínila tuhle nemoc, a že prý těžko říct a musím jít do slavné
nemocnice Chang Hai. Ne, děkuji. Zajela jsem si k tetě do lékárny, dala mi
sulfátovou mast za 14,50 Kč. Druhý den jsem si tam jela ještě pro 3 tuby,
protože první den jsem vymazala ¾… Zlepšilo se to, ale nic moc. po 3 dnech se
to naopak zhoršilo, tak jsme dnes zašli do jiné nemocnice. Doktor svrab
naštěstí smetl ze stolu s tím, že mám ekzém. Když jsem se ptala proč, tak
prý alergie. Hmm, a na co? No alergie? Proč, na co mám dávat pozor? No alergie!
A nejez to a to a myj se jen vodou. 2 dny injekce do zadku, pilulky a mastička.
Tak snad se pán nespletl. Pravdou je, že se to o dost zlepšilo…
Jsem zvědavá, co se mi do konce roku
ještě přihodí… přeci jen jsem ještě neoběhla všechna místní oddělení… :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat